Špatně kontrolovaná pooperační bolest je vážným klinickým problémem, který často přechází do chronického stadia a snižuje kvalitu života. Tradičním pilířem léčby zůstávají plní opioidní agonisté, jako je morfin či fentanyl. Jejich použití je však spjato s širokým spektrem nežádoucích účinků, jež zahrnují gastrointestinální komplikace, útlum dechového centra a rizika spojená s rozvojem tolerance a závislosti. V tomto kontextu se do popředí dostává buprenorfin. Ačkoliv je vnímán spíše jako lék pro terapii závislostí, jeho vývoj v šedesátých letech minulého století byl primárně motivován snahou o nalezení bezpečného analgetika. Současná data tuto vizi přesvědčivě potvrzují a prokazují, že disponuje unikátním farmakologickým profilem, který poskytuje řadu výhod oproti běžným alternativám.

Při srovnání u dospělých pacientů podstupujících chirurgické výkony se jasně ukazuje jeho superiorita v ovlivnění průměrné intenzity bolesti. Pacienti léčení buprenorfinem zaznamenávají mnohem výraznější snížení intenzity bolesti než ti, kterým jsou podáváni plní opioidní agonisté. Tato vynikající účinnost se přímo promítá do spotřeby doplňkových léků. Riziko, že pacient bude k potlačení průlomové bolesti potřebovat záchrannou analgezii, je při použití buprenorfinu o 60 % nižší. Pozoruhodným benefitem je rovněž průměrná doba trvání analgetického účinku přesahující osm a půl hodiny. Dlouhodobá úleva je ve výrazném kontrastu s běžnými intravenózními opioidy, jejichž účinek odeznívá mnohem rychleji. Pokud jde o bezpečnost, buprenorfin nezvyšuje incidenci nežádoucích účinků typických pro tuto skupinu. Výskyt nevolnosti, zvracení, závratí, nadměrné sedace či hypotenze je zcela srovnatelný. K dispozici jsou navíc data naznačující téměř poloviční výskyt nepříjemného pooperačního pruritu. Klíčovým zjištěním je pak absence zvýšeného rizika respirační deprese.

Mimořádné vlastnosti buprenorfinu vycházejí z jeho specifické interakce s receptory centrálního nervového systému. Jeho extrémně vysoká lipofilita umožňuje rychlý průnik hematoencefalickou bariérou. Vysoká afinita k mí-opioidním receptorům a delší doba vazby následně zajišťují stabilní analgezii. Buprenorfin navíc působí jako parciální a takzvaný biased agonista, což v praxi znamená, že selektivně aktivuje dráhy vedoucí k úlevě od bolesti, aniž by spouštěl mechanismy zodpovědné za potlačení dechu a rychlou desenzitizaci receptorů. Tyto vlastnosti z něj činí racionální volbu pro první linii léčby. Tento fakt nachází široké uplatnění i u pacientů, kteří buprenorfin užívají chronicky. Moderní medicína striktně opouští praxi jeho vysazování před operací. Pokračování v zavedené léčbě zajišťuje adekvátní kontrolu bolesti a chrání před rizikem relapsu.

Slibný potenciál do budoucna spočívá v jeho schopnosti systémově snižovat zátěž spojenou s nadužíváním léků proti bolesti. Vzhledem k tomu, že jeho potenciál pro nelegální zneužití je prokazatelně nízký, mohlo by jeho plošnější nasazení výrazně zredukovat počty pacientů, u nichž se bezprostředně po operaci rozvine nová závislost. Další zásadní výhodou je zjištěný stropový efekt na dechovou depresi. I při podání vyšších dávek nedochází k fatální zástavě dechu, a co více, dokáže pacienta fyziologicky chránit před dechovým selháním v situacích, kdy jsou mu podány další silné opioidy. Buprenorfin tak nepředstavuje pouze alternativu, ale komplexní řešení, které vysoce efektivně tiší chirurgickou bolest a buduje bezpečnější prostředí.

KLÍČOVÁ SLOVA: buprenorfin – pooperační bolest – analgezie – opioidy – respirační deprese

ZDROJ: Hickey, T.R.; Costa, G.P.A.; Oliveira, D.; Podosek, A.; Abelleira, A.; Avila-
Quintero, V.J.; De Aquino, J.P. Buprenorphine versus full agonist opioids for acute
postoperative pain management: a systematic review and meta-analysis of
randomized controlled trials. Reg Anesth Pain Med. 2026 Jan 5;51(1):1–16.
doi:10.1136/rapm-2024-106014. PMID: 39753290.

Dostupné z:
https://tinyurl.com/48afdvj9
[cit. 2026-06-24]