V posledních desetiletích dochází v mnoha zemích k výraznému nárůstu prevalence tetování, zejména u mladších generací. Tento kulturní trend však přináší otázky týkající se bezpečnosti tetovacích pigmentů, které se po aplikaci mohou šířit lymfatickými cestami a ukládat se v regionálních uzlinách nebo jiných orgánech. Doposud chyběla rozsáhlá epidemiologická data, která by prokázala nebo vyvrátila hypotézu o karcinogenitě tetovacích inkoustů. Cílem nové studie z Dánska bylo tuto mezeru zaplnit.

Autoři studie využili nedávno vytvořený Danish Twin Tattoo Cohort, který kombinuje data z národních registrů a dotazníkového šetření mezi dánskými dvojčaty narozenými v letech 1960–1996. K analýze byly využity dva designy: individuální kohortová analýza zahrnující 2 367 dvojčat a případová kontrolní studie mezi 316 dvojčaty, kde byl jeden ze sourozenců diagnostikován s rakovinou. Tento design umožnil kontrolu genetických a environmentálních faktorů sdílených mezi dvojčaty.

Expozice tetování byla posuzována z hlediska velikosti tetování (větší než dlaň), barvy použitého inkoustu (zejména černý a červený) a věku při získání prvního tetování. K diagnostice rakoviny byla použita data z Dánského registru rakoviny.

Výsledky studie prokázaly statisticky významné zvýšení rizika výskytu některých nádorových onemocnění u tetovaných osob. U kožních nádorů (s výjimkou bazocelulárního karcinomu) bylo v rámci případové-kontrolní analýzy zjištěno, že tetovaní jedinci mají 1,62x vyšší riziko ve srovnání s netetovanými (95 % CI: 1,08–2,41). V analýze dvojčat, která byla neshodná v expozici tetování i v přítomnosti diagnózy, byl odhad rizika nižší, s hazardním poměrem 1,33 (95 % CI: 0,46–3,84). U lymfomů bylo při zohlednění velikosti tetování (konkrétně u tetování většího než dlaň) zjištěno až 2,73x vyšší riziko (95 % CI: 1,33–5,60). V případě bazocelulárního karcinomu, sledovaného v rámci kohortové studie, činil hazardní poměr 2,83 (95 % CI: 1,30–6,16). Výsledky rovněž naznačují možný dávkově závislý efekt, kdy větší plocha tetování může představovat vyšší zátěž pro imunitní systém a tím podporovat rozvoj chronického zánětu. Naopak barevné složení tetování, například přítomnost červeného pigmentu, se jako samostatný rizikový faktor statisticky významně neuplatnilo.

Zjištění podporují tzv. inkoustovou depoziční hypotézu, podle níž může být samotná přítomnost cizorodých částic v kožní tkáni či lymfatických strukturách spouštěčem chronického zánětu vedoucího k abnormální buněčné proliferaci. Přestože není možné jednoznačně určit, zda je karcinogenita způsobena konkrétními chemickými složkami nebo mechanickým drážděním, studie přináší první robustní populační důkaz souvislosti mezi tetováním a nádorovými onemocněními.

Tato dánská studie představuje první rozsáhlejší epidemiologickou analýzu, která zkoumá souvislost mezi tetovacím inkoustem a výskytem nádorových onemocnění včetně kožních nádorů a lymfomů. Výsledky naznačují zvýšené riziko těchto onemocnění u tetovaných jedinců, zejména pokud jde o větší plochy tetování.

KLÍČOVÁ SLOVA: tetování – rakovina kůže – lymfom – epidemiologie – dvojčata

ZDROJ: Clemmensen, S.B.; Mengel-From, J.; Kaprio, J.; Frederiksen, H.; von
Bornemann Hjelmborg, J. Tattoo ink exposure is associated with lymphoma and skin
cancers – a Danish study of twins. BMC Public Health. 2025 Jan 15;25(1):170. doi:
10.1186/s12889-025-21413-3. PMID: 39819495; PMCID: PMC11736920.

Dostupné z:
https://shorturl.at/3dGDH
[cit. 2025-05-22]