Chronická bolest představuje nejen každodenní diskomfort, ale také skrytý rizikový faktor pro kardiovaskulární zdraví. Pacienti s tímto syndromem mají nezávisle na dalších vlivech téměř dvojnásobné riziko vzniku závažných aterosklerotických onemocnění. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! CHRONICKÁ BOLEST A RIZIKO KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ 17. června 2026 v 10:00:00 -smi- (ilustrační obrázek AI) Chronická bolest představuje nejen každodenní diskomfort, ale také skrytý rizikový faktor pro kardiovaskulární zdraví. Pacienti s tímto syndromem mají nezávisle na dalších vlivech téměř dvojnásobné riziko vzniku závažných aterosklerotických onemocnění. Chronická bolest postihuje přibližně 10 % celosvětové populace a představuje stěžejní symptom fibromyalgie a dalších algických syndromů. Kromě primárních dopadů na celkovou kvalitu života existuje robustní spojitost mezi tímto stavem a podstatně zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních patologií. Zevrubná analýza osmnácti longitudinálních sledování, zahrnující více než 80 tisíc osob s chronickou bolestí, exaktně dokládá téměř dvojnásobné zvýšení rizika vzniku aterosklerotických onemocnění, jako je infarkt myokardu či ischemická cévní mozková příhoda (relativní riziko 1,94). V případě kardiovaskulární mortality je pak toto riziko v základních analytických modelech vyšší o zhruba 60 %. Zásadním zjištěním je značná nezávislost tohoto rizika na běžně hodnocených parametrech. I po důsledné korekci dat o zavedené kardiovaskulární rizikové faktory, věk a socioekonomický status, si chronická bolest zachovává pozici silného nezávislého prediktoru pro aterosklerotická onemocnění s relativním rizikem 1,53. V případě samotné kardiovaskulární mortality se ovšem prokazatelnost přímé souvislosti po zohlednění těchto proměnných snižuje a stává se statisticky nevýznamnou. Výsledky tak jasně poukazují primárně na těsnou spojitost s incidencí rozvoje aterosklerózy, zatímco vliv syndromu na celkovou mortalitu je pravděpodobně do značné míry zprostředkován a modifikován dalšími přidruženými faktory. Patofyziologické mechanismy této vazby dosud nejsou na molekulární a systémové úrovni plně objasněny, nicméně s vysokou pravděpodobností zahrnují patologickou kaskádu tvořenou chronickým stresem, fyzickou inaktivitou, spánkovými poruchami, obezitou, narušenou kardiovaskulární regulací či vedlejším vlivem dlouhodobě užívaných analgetik, primárně nesteroidních antirevmatik. V současné rutinní klinické praxi nejsou pacienti s chronickou bolestí systematicky vnímáni jako kardiovaskulárně ohrožená skupina. Aktuální mezinárodní kardiologické směrnice pro prevenci tento syndrom doposud nijak nereflektují, ačkoliv u jiných diagnóz s podobně komplexním dopadem, jako jsou například závažná duševní onemocnění, již nutnost proaktivního screeningu plně uznávají a integrují. Osoby trpící chronickou bolestí tak reálně tvoří vysoce vulnerabilní a podceňovanou subpopulaci, která by měla bezprostředně profitovat ze včasného kardiovaskulárního hodnocení a zavedení intenzivních a včasných preventivních opatření. Budoucí výzkumné a klinické úsilí se musí nevyhnutelně zaměřit na provedení vysoce kvalitních kauzálních analýz a designování robustních studií poskytujících data přesně stratifikovaná podle pohlaví. Tyto kroky následně umožní bezpečně formovat a aktualizovat oficiální mezinárodní doporučení, čímž v dlouhodobém horizontu dojde k žádoucímu snížení incidence fatálních i nefatálních cévních komplikací u celosvětové populace s tímto chronickým syndromem. KLÍČOVÁ SLOVA: chronická bolest – fibromyalgie – kardiovaskulární onemocnění – ateroskleróza – epidemiologie OBOR: kardiologie, algeziologie ZDROJ: RÖNNEGÅRD, Ann-Sofie; SCHILLEMANS, Tessa; ÄNG, Björn; BOERSMA, Katja; ÄRNLÖV, Johan; TSELI, Elena. Chronic widespread pain and the risk of cardiovascular disease-a systematic review and meta-analysis. PAIN. 167(6): s. 1295–1307, Jun 2026. Dostupné z: doi: 10.1097/j.pain.0000000000003965. [cit. 2026-06-16] Následující Předchozí

BUPRENORFIN PŘEKONÁVÁ TRADIČNÍ OPIOIDY V LÉČBĚ AKUTNÍ POOPERAČNÍ BOLESTI 5. července 2026 Buprenorfin, často spojovaný primárně s léčbou závislostí, se ukazuje jako vysoce účinné a bezpečné analgetikum pro pooperační péči. Oproti běžně využívaným plným opioidním agonistům přináší lepší úlevu od bolesti s významně nižším rizikem zneužití a respirační deprese. Celý článek BOLEST U CHRONICKÉ PANKREATITIDY: OD MECHANICKÉ OBSTRUKCE K SENZITIZACI NERVOVÉHO SYSTÉMU 5. července 2026 Chronická pankreatitida je u téměř 90 % pacientů doprovázena intenzivní bolestí. Dlouhodobě se přitom věřilo, že tyto obtíže pramení zejména ze strukturálních příčin – z tlaku v pankreatickém vývodu nebo z lokálního zánětu. Nový přehled klinické evidence však ukazuje, že realita je podstatně složitější: bolest u chronické pankreatitidy má hluboký neurogenní podklad zahrnující centrální senzitizaci, neuroplasticitu a obousměrnou komunikaci mezi střevní mikrobiotou a pankreatem. Tyto poznatky zásadně měnídiagnostický i terapeutický přístup a otevírají nové možnosti intervence. Celý článek NEUROMODULACE NA ROZCESTÍ: HLAVNÍ TÉMA KONGRESU INS 2026 V LISABONU 5. července 2026 Ve dnech 9.–14. května 2026 se v Lisabonu uskutečnil 17. světový kongres International Neuromodulation Society (INS), nejvýznamnější mezinárodní odborné setkání zaměřené na neuromodulační léčbu. Letošní kongres nesl příznačný název „Neuromodulation: Bridging Minds, Machines, and Medicine“ a přilákal více než 1 800 účastníků ze 75 zemí světa. Program zahrnoval tradiční oblasti neuromodulace bolesti, hlubokou mozkovou stimulaci, stimulaci periferních nervů, ale také rychle se rozvíjející oblast neinvazivní mozkové stimulace (NIBS), které byl věnován samostatný předkongresový den. Celý článek CHRONICKÁ BOLEST A RIZIKO KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ 17. června 2026 Chronická bolest představuje nejen každodenní diskomfort, ale také skrytý rizikový faktor pro kardiovaskulární zdraví. Pacienti s tímto syndromem mají nezávisle na dalších vlivech téměř dvojnásobné riziko vzniku závažných aterosklerotických onemocnění. Celý článek NENÍ ZÁCPA JAKO ZÁCPA: CO MOHOU PROBIOTIKA A SYNBIOTIKA UDĚLAT PRO SENIORY? 7. června 2026 Zácpa představuje jeden z nejčastějších gastrointestinálních symptomů u starších pacientů, přičemž její etiologie je zpravidla multifaktoriální. Přibývající důkazy nasvědčují tomu, že u starších pacientů hrají klíčovou roli změny ve složení střevní mikrobioty provázející stárnutí. Cílená suplementace probiotiky, prebiotiky a synbiotiky se jeví jako účinná, bezpečná a neinvazivní cesta, jak nepříznivé důsledky těchto změn zpomalit nebo zmírnit. Celý článek UMĚLÁ INTELIGENCE A NOVÉ TECHNOLOGIE V DIAGNOSTICE MELANOMU: OD EXPERIMENTÁLNÍCH ALGORITMŮ KE KLINICKÉ REALITĚ 17. dubna 2026 Diagnostika melanomu prochází v posledních letech tichou, ale zásadní revolucí. Zatímco tradiční klinické vyšetření a dermatoskopie narážejí na limity lidského oka a subjektivního hodnocení, digitální technologie v čele s umělou inteligencí otevírají dveře k preciznější a dostupnější péči. Rozsáhlý narativní přehled mapuje tuto dynamickou éru a ukazuje, jak se technologie posunula od jednoduchých konvolučních sítí k sofistikovaným Vision Transformers, jak se integruje s pokročilými zobrazovacími metodami jako konfokální mikroskopie či 3D fotografie celého těla, a jak na tento vývoj reagují regulační orgány v Evropě i USA. Celý článek VÝZNAM VÝŽIVY V PATOGENEZI A LÉČBĚ AKNÉ A ROSACEY 18. března 2026 Aktuální přehledová studie potvrzuje, že správně cílená dieta může být silným terapeutickým nástrojem. Výsledky ukazují, že zatímco pacienti s akné profitují zejména z nízkoglykemické stravy a omezení mléčných výrobků, management rosacey vyžaduje striktní eliminaci individuálních spouštěčů vazodilatace. Nadějným směrem se pro obě skupiny jeví protizánětlivá strava bohatá na omega-3 mastné kyseliny, která tlumí symptomy a zlepšuje kvalitu života. Celý článek SYNDRÓM Z VYSADENIA TOPICKÝCH STEROIDOV: MITOCHONDRIÁLNE NAD+ AKO TERAPEUTICKÝ CIEĽ 9. února 2026 Topické steroidy sú základom liečby mnohých kožných ochorení. Pacienti s dlhodobým užívaním však opisujú závažné reakcie po ich vysadení – syndróm z vysadenia topických steroidov. Doteraz však táto diagnóza nebola od iných ekzémových stavov odlíšená. Celý článek INKOUST V KŮŽI A MELANOM: PRVNÍ POPULAČNÍ DATA Z REALNÉ PRAXE 19. ledna 2026 Nová epidemiologická studie naznačuje, že expozice tetováním může být spojena s mírně zvýšeným relativním rizikem vzniku kutánního melanomu, i po zohlednění tradičních rizikových faktorů jako je UV expozice či fototyp pleti. Autoři studie Liljedahl et al. (2025) provedli populační case-control analýzu s cílem zhodnotit potenciální souvislost mezi tetováním a rizikem kutánního melanomu (CM). Celý článek SEMAGLUTID V REÁLNÉ KLINICKÉ PRAXI: PŘÍNOS KONTRA NÁKLADY 5. ledna 2026 Rozsáhlá studie ukazuje, že semaglutid (pozn. red. účinná látka Ozempicu) přináší u více než 23 000 pacientů významné zlepšení kardiometabolických parametrů a redukci tělesné hmotnosti. Přesto je jeho nasazení v reálné praxi spojeno s nárůstem zdravotních výdajů. Celý článek DENNÍ APLIKACE EMOLIENCIÍ JAKO ÚČINNÁ PREVENCE ATOPICKÉ DERMATITIDY V KOJENECKÉM VĚKU 22. prosince 2025 Atopická dermatitida patří k nejčastějším chronickým onemocněním dětského věku a její výskyt stále stoupá. Nová americká studie ukazuje, že jednoduché opatření, jakým je každodenní aplikace emoliencií od raného kojeneckého věku, dokáže snížit riziko rozvoje ekzému až o čtvrtinu. Celý článek FARMAKOTERAPIE A NEINVAZIVNÍ NEUROMODULACE NEUROPATICKÉ BOLESTI 1. prosince 2025 Nejnovější systematická review a metaanalýza publikovaná v The Lancet Neurology (2025) shromáždila data z 313 randomizovaných studií zahrnujících téměř 49 tisíc pacientů. Výsledkem je nejkomplexnější přehled účinnosti a bezpečnosti farmakoterapie a neinvazivních neuromodulačních metod. Celý článek DLHÉ NEKÓDUJÚCE RNA AKO NOVÉ KĽÚČOVÉ REGULÁTORY RASTU KOŽNÉHO SPINOCELULÁRNEHO KARCINÓMU 15. listopadu 2025 Nový výskum odhaľuje zásadnú úlohu špecifických dlhých nekódujúcich RNA v raste kožného spinocelulárneho karcinómu. Objav otvára dvere k novým biomarkerom a cieleným terapiám. Celý článek STŘEDOMOŘSKÁ DIETA JAKO TERAPIE PSORIÁZY 2. listopadu 2025 Nová randomizovaná klinická studie MEDIPSO přináší první přímý důkaz o tom, že středomořská dieta může zlepšit průběh psoriázy u pacientů s mírnou až středně těžkou formou onemocnění nezávisle na úbytku hmotnosti. Celý článek PROFYLAKTICKÁ MASTEKTOMIE NEJEN PRO NOSITELKY MUTACÍ? 26. října 2025 Profylaktická mastektomie je standardní prevencí zejména u žen s mutacemi BRCA, ale nová studie ukazuje, že by mohla být přínosná i u žen bez mutací, pokud mají vysoké celoživotní riziko karcinomu prsu. Tento objev rozšiřuje možnosti personalizované prevence a pomáhá lépe identifikovat pacientky, které mohou z profylaktického zákroku těžit. Celý článek LITHIUM JAKO CHYBĚJÍCÍ ČLÁNEK V PATOGENEZI ALZHEIMEROVY CHOROBY 13. října 2025 Alzheimerova choroba je nejčastější forma demence, jejíž podstata stále není zcela objasněna. Nová data ukazují, že nedostatek lithia v mozku může být jedním z prvních kroků vedoucích k rozvoji onemocnění – prostředí s nízkou hladinou lithia urychluje patologické změny, zatímco podání lithia ve formě orotátu dokáže tyto procesy zastavit a dokonce zvrátit. Objev otevírá cestu k překvapivě jednoduché prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby. Celý článek NEINVAZÍVNA DIAGNOSTIKA MELANÓMU POMOCOU STROJOVÉHO UČENIA A REFLEXNEJ KONFOKÁLNEJ MIKROSKOPIE 29. září 2025 Spojenie reflexnej konfokálnej mikroskopie so strojovým učením prináša nový štandard v neinvazívnej diagnostike melanómu. Táto kombinácia zvyšuje presnosť, znižuje potrebu biopsií a môže zásadne ovplyvniť klinickú prax v dermatológii. Celý článek REVOLUCE V LÉČBĚ ADENOIDNÍHO CYSTICKÉHO KARCINOMU? 17. září 2025 Adenoidní cystický karcinom je vzácný nádor známý pro svou vysokou míru lokálních recidiv a absenci standardizovaných léčebných postupů. Nová systematická rešerše porovnala výsledky tradiční chirurgické excize s Mohsovou mikrografickou chirurgií (MMS). Výsledky naznačují, že MMS dokáže snížit míru recidivy o více než polovinu, což z ní činí vysoce efektivní metodu zejména v rizikových lokalizacích. Celý článek MÝTUS VYVRÁCEN: ISOTRETINOIN NEZVYŠUJE RIZIKO DIABETU, NAOPAK HO MŮŽE SNIŽOVAT 11. září 2025 Obavy z možného rizika vzniku diabetu dlouhodobě komplikovaly preskripci vysoce účinného isotretinoinu v léčbě akné. Rozsáhlá americká retrospektivní studie však nyní přináší přesvědčivé důkazy, které tuto souvislost vyvracejí. Podle výsledků léčba isotretinoinem nejenže nezvyšuje riziko diabetu 1. a 2. typu, ale ve srovnání s jinými modalitami léčby akné může riziko diabetu 2. typu dokonce signifikantně snižovat. Celý článek PRVNÍ PLNĚ HUMANIZOVANÝ 3D BIOTIŠTĚNÝ MODEL KŮŽE NA BÁZI REKOMBINANTNÍHO LIDSKÉHO KOLAGENU 2. září 2025 Trojrozměrný biotisk otevírá zcela nové možnosti v oblasti dermatologického výzkumu, preklinického testování léčiv i regenerativní medicíny. Tým z Mayo Clinic představil první plně humanizovaný 3D model lidské kůže, který využívá rekombinantní lidský kolagen rostlinného původu. Tento model vykazuje strukturální a funkční podobnosti s nativní lidskou kůží a představuje udržitelnou alternativu k dosavadním živočišným modelům. Celý článek VÝSKYT A METABOLIZMUS BAKTÉRIÍ RODU ESCHERICHIA V SÚVISLOSTI S AKTIVITOU VITILIGA 25. srpna 2025 Štúdia skúmala, ako môže zvýšená prítomnosť baktérií rodu Escherichia súvisieť s aktivitou ochorenia vitiligo, ktorá spôsobuje stratu pigmentu v koži. Celý článek AGONISTÉ GLP-1 – NEJEN PRO LÉČBU DIABETU A OBEZITY, ALE I JAKO NOVÁ NADĚJE PRO PACIENTY S HIDRADENITIS SUPPURATIVA 15. srpna 2025 Nová systematická přehledová studie ukazuje, že léky původně vyvinuté pro léčbu diabetu a obezity, agonisté GLP-1 receptoru, mohou přinést nejen úbytek hmotnosti, ale i úlevu od zánětu a snížení počtu vzplanutí nemoci. Celý článek NOVÝ NÁSTROJ PRO ČASNOU DETEKCI KARCINOMU PANKREATU? STUDIE POTVRZUJE SOUVISLOST S DIABETEM 5. srpna 2025 Nová data z prospektivní studie REGARD ( Chari et al.) potvrzují, že u pacientů s nově diagnostikovaným diabetem (definovaným dle glykémie) je až pětinásobně vyšší riziko rozvoje karcinomu pankreatu během tří let od vzniku diabetu. Celý článek NÍZKE DÁVKY UV ŽIARENIA: FOTOADAPTÁCIA, ZÁPALOVÉ PRAHY A DERMATOLOGICKÉ DÔSLEDKY 24. července 2025 UV žiarenie môže spôsobiť starnutie kože, popáleniny či rakovinu. Pokožka ale reaguje fotoadaptáciou – tvorbou melanínu, zhrubnutím a imunitnou odpoveďou. Nová štúdia sledovala vplyv opakovanej nízkej dávky UV žiarenia na zápalový prah pokožky u rôznych fototypov. Celý článek FRAKČNÍ LASER A SÉRUM S VITAMINY C, E A KYSELINOU FERULOVOU URYCHLUJÍ REGENERACI PLETI 21. července 2025 Kombinace neablativního frakčního laseru s topickým sérem obsahujícím vitaminy C, E a kyselinu ferulovou (CE Ferulic) může posílit klinický účinek a urychlit regeneraci pleti. Tato kazuistická série přináší důkazy o synergickém účinku této kombinace u pacientů s různými typy kožních obtíží, jako je fotoaging, růžovka či jizvy po akné. Celý článek JAK NEINVAZIVNĚ OBJEKTIVNĚ HODNOTIT ZMĚNY PLETI U HENOCH-SCHÖNLEINOVY PURPURY 13. července 2025 Henoch-Schönleinova purpura je zánětlivé onemocnění s výrazným kožním postižením. Nová studie ukazuje, že vysokofrekvenční ultrazvuk a elastografie příčných vln umožňují přesně a neinvazivně sledovat průběh onemocnění i účinnost léčby. Celý článek THIOTAURÍN INHIBUJE PROGRES MELANÓMU ZVÝŠENOU APOPTÓZOU SPÔSOBENOU PREŤAŽENÍM VÁPNIKOM 3. července 2025 Melanóm je agresívna forma rakoviny kože. Štúdia skúma thiotaurín, donor H₂S, ktorý reguluje vápnikové kanály a indukuje apoptózu cez Ca²⁺ preťaženie, čím môže brániť progresii melanómu. Celý článek SYSTEMATICKÝ PŘEHLED A METAANALÝZA ÚČINNOSTI PŘÍPRAVKŮ PRO LÉČBU HYPERPIGMENTACE 24. června 2025 Rostlinné extrakty, syntetické látky, enzymové inhibitory. Tato metaanalýza sedmi klinických studií představuje systematické zhodnocení terapeutických možností léčby hyperpigmentace a identifikuje nejúčinnější současné přístupy. Celý článek PACIENTI SE SEBOROICKOU DERMATITIDOU MAJÍ VÝRAZNĚ VYŠŠÍ TLOUŠŤKU EPIKARDIÁLNÍ TUKOVÉ TKÁNĚ 16. června 2025 Seboroická dermatitida (SD) je běžné chronické zánětlivé onemocnění kůže, které se vyskytuje převážně na místech bohatých na mazové žlázy, jako jsou pokožka hlavy, obličej a tělesné záhyby. Přesná etiologie onemocnění není známa, ale současné studie naznačují, že SD může souviset se zánětlivými a kardiometabolickými poruchami. Celý článek ANDROGÉNNA ALOPÉCIA AKO PRIAMA PRÍČINA DEPRESIE 8. června 2025 Androgenetická alopécia (AGA) je celosvetovo najbežnejšou formou alopécie s negatívnym dopadom na celkovú kvalitu života pacientov. Predchádzajúce obzervačné štúdie zistili signifikantný nárast prevalencie depresie u pacientov s AGA, ale príčinnú súvislosť sa podarilo preukázať až teraz. Celý článek Načíst více

Ve dnech 9.–14. května 2026 se v Lisabonu uskutečnil 17. světový kongres International Neuromodulation Society (INS), nejvýznamnější mezinárodní odborné setkání zaměřené na neuromodulační léčbu. Letošní kongres nesl příznačný název „Neuromodulation: Bridging Minds, Machines, and Medicine“ a přilákal více než 1 800 účastníků ze 75 zemí světa. Program zahrnoval tradiční oblasti neuromodulace bolesti, hlubokou mozkovou stimulaci, stimulaci periferních nervů, ale také rychle se rozvíjející oblast neinvazivní mozkové stimulace (NIBS), které byl věnován samostatný předkongresový den. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NEUROMODULACE NA ROZCESTÍ: HLAVNÍ TÉMA KONGRESU INS 2026 V LISABONU 5. července 2026 v 22:00:00 -fri- Ve dnech 9.–14. května 2026 se v Lisabonu uskutečnil 17. světový kongres International Neuromodulation Society (INS), nejvýznamnější mezinárodní odborné setkání zaměřené na neuromodulační léčbu. Letošní kongres nesl příznačný název „Neuromodulation: Bridging Minds, Machines, and Medicine“ a přilákal více než 1 800 účastníků ze 75 zemí světa. Program zahrnoval tradiční oblasti neuromodulace bolesti, hlubokou mozkovou stimulaci, stimulaci periferních nervů, ale také rychle se rozvíjející oblast neinvazivní mozkové stimulace (NIBS), které byl věnován samostatný předkongresový den. NIBS: OD VÝZKUMU KE KLINICKÉ PRAXI Jedním z nejvýraznějších trendů kongresu byl posun neinvazivní mozkové stimulace z experimentálního prostředí do běžné klinické praxe. Přednášky byly zaměřeny na využití repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS), transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) i novějších metod využívajících sofistikovanější formy elektrické a magnetické stimulace. Velkou pozornost vzbudily prezentace věnované domácímu použití tDCS pod vzdáleným dohledem specializovaných center. Tento přístup by mohl významně zvýšit dostupnost neuromodulační léčby zejména u pacientů s chronickou bolestí, depresí nebo neurologickými onemocněními vyžadujícími dlouhodobé opakované stimulační protokoly. Opakovaně zaznívala potřeba individualizace léčby. Současný výzkum ukazuje, že účinnost stimulace není dána pouze intenzitou proudu, ale také individuální anatomií mozku, funkční konektivitou a aktuálním stavem neuronálních sítí. Budoucnost NIBS tak směřuje k personalizovaným stimulačním protokolům založeným na zobrazovacích metodách a neurofyziologických biomarkerech. Mezi nejzajímavější novinky patřila temporal interference stimulation (TI), umožňující ovlivnění hlubších mozkových struktur pomocí interference vysokofrekvenčních elektrických polí. Přestože stále jde převážně o experimentální technologii, první výsledky ukazují potenciál pro léčbu neurologických i psychiatrických onemocnění. Další slibnou oblastí je fokusovaná ultrazvuková neuromodulace, která nabízí možnost neinvazivního ovlivnění hlubokých mozkových struktur s vysokou prostorovou přesností. Tato technologie by mohla v budoucnu představovat alternativu mezi klasickými neinvazivními metodami a invazivní hlubokou mozkovou stimulací. PREZENTACE: OKCIPITÁLNÍ NERVOVÁ STIMULACE PO NEUROCHIRURGICKÝCH VÝKONECH Českou prezentací byla práce týmu Neurochirurgické kliniky ÚVN Praha vedeného Tomášem Moravcem a V. Masopustem zaměřená na léčbu iatrogenní okcipitální neuralgie pomocí okcipitální nervové stimulace (ONS). Autoři prezentovali soubor pacientů s chronickou bolestí vzniklou po operacích zadní jámy lební a kraniocervikálního přechodu. Všichni nemocní absolvovali standardizovaný diagnostický algoritmus zahrnující blokádu okcipitálního nervu a následně zkušební léčbu TENS před definitivní implantací ONS. Výsledky byly velmi povzbudivé. Intenzita bolesti hodnocená pomocí NRS (0–10) poklesla v průměru z 7,6 na 2,8. Klinicky významného zlepšení o více než 50 % dosáhlo téměř 90 % pacientů a během sledovaného období nebyly zaznamenány infekce, migrace elektrod ani nutnost reoperace. Zvláštní pozornost si zaslouží zjištění, že ve dvou případech byla pravděpodobnou příčinou neuralgie komprese okcipitálního nervu při použití Mayfieldovy tříbodové fixace hlavy během neurochirurgického výkonu. Autoři proto doporučují začlenění anatomických bezpečných zón do operačních checklistů s cílem snížit riziko této potenciálně preventabilní komplikace. NOVINKY MÍŠNÍ STIMULACE Významná část programu byla věnována míšní stimulaci (SCS), která nadále patří mezi nejrychleji se rozvíjející oblasti neuromodulační léčby bolesti. Jedním z hlavních témat byly systémy využívající uzavřenou zpětnou vazbu (closed-loop stimulation). Tyto technologie umožňují průběžně monitorovat odpověď nervového systému a automaticky upravovat parametry stimulace v reálném čase. Cílem je zajistit stabilnější a reprodukovatelnější dávku neuromodulace bez ohledu na změny polohy pacienta nebo běžné denní aktivity. Společnost Medtronic prezentovala další zkušenosti se systémem Inceptiv™, který využívá snímání biologické odpovědi nervového systému k automatické optimalizaci stimulace. Tento koncept představuje významný krok směrem k personalizované neuromodulační léčbě založené na objektivních fyziologických datech. Velký zájem vzbudily také nové programovací strategie včetně DTM (Differential Target Multiplexed) stimulace a dalších forem parestezie nezávislé neuromodulace. Výzkum se stále více zaměřuje na modulaci neuronálně-gliálních interakcí a komplexních míšních sítí namísto pouhé aktivace zadních provazců. ROZŠIŘOVÁNÍ INDIKACÍ NEUROMODULACE Napříč celým kongresem bylo patrné pokračující rozšiřování indikací neuromodulační léčby. Vedle tradičních diagnóz byly prezentovány výsledky u bolestivé diabetické neuropatie, kritické končetinové ischemie, chronické axiální bolesti zad bez chirurgické intervence, epilepsie, psychiatrických onemocnění i neurorehabilitačních programů. Významným trendem je stále užší propojení neuromodulace s moderními zobrazovacími metodami, umělou inteligencí a digitálními technologiemi umožňujícími vzdálené monitorování pacientů. Neuromodulace se tak postupně mění z izolovaného výkonu na komplexní datově řízenou léčebnou platformu. ZÁVĚR Kongres INS 2026 potvrdil mimořádně dynamický rozvoj celého oboru. Vedle zdokonalování zavedených metod, jako jsou míšní a periferní nervové stimulace, se stále výrazněji prosazují neinvazivní technologie, personalizované stimulační protokoly a systémy využívající biologickou zpětnou vazbu. Z pohledu léčby bolesti představují tyto trendy další krok směrem k přesnější, individualizované a dlouhodobě účinné terapii chronických bolestivých syndromů. Obr. 1. Účastníci 17. světového kongresu International Neuromodulation Society (INS 2026), Lisabon, Portugalsko. Foto: archiv autorky Obr. 2. Prezentace posteru na 17. světovém kongresu International Neuromodulation Society (INS 2026), Lisabon, Portugalsko. Foto: archiv autorky doc. MUDr.Jitka Fricová, Ph.D. 1. LF UK, Všeobecná fakultní nemocnice KARIM, Centrum pro léčbu bolesti, Praha Následující Předchozí

Buprenorfin, často spojovaný primárně s léčbou závislostí, se ukazuje jako vysoce účinné a bezpečné analgetikum pro pooperační péči. Oproti běžně využívaným plným opioidním agonistům přináší lepší úlevu od bolesti s významně nižším rizikem zneužití a respirační deprese. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! BUPRENORFIN PŘEKONÁVÁ TRADIČNÍ OPIOIDY V LÉČBĚ AKUTNÍ POOPERAČNÍ BOLESTI 5. července 2026 v 22:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Buprenorfin, často spojovaný primárně s léčbou závislostí, se ukazuje jako vysoce účinné a bezpečné analgetikum pro pooperační péči. Oproti běžně využívaným plným opioidním agonistům přináší lepší úlevu od bolesti s významně nižším rizikem zneužití a respirační deprese. Špatně kontrolovaná pooperační bolest je vážným klinickým problémem, který často přechází do chronického stadia a snižuje kvalitu života. Tradičním pilířem léčby zůstávají plní opioidní agonisté, jako je morfin či fentanyl. Jejich použití je však spjato s širokým spektrem nežádoucích účinků, jež zahrnují gastrointestinální komplikace, útlum dechového centra a rizika spojená s rozvojem tolerance a závislosti. V tomto kontextu se do popředí dostává buprenorfin. Ačkoliv je vnímán spíše jako lék pro terapii závislostí, jeho vývoj v šedesátých letech minulého století byl primárně motivován snahou o nalezení bezpečného analgetika. Současná data tuto vizi přesvědčivě potvrzují a prokazují, že disponuje unikátním farmakologickým profilem, který poskytuje řadu výhod oproti běžným alternativám. Při srovnání u dospělých pacientů podstupujících chirurgické výkony se jasně ukazuje jeho superiorita v ovlivnění průměrné intenzity bolesti. Pacienti léčení buprenorfinem zaznamenávají mnohem výraznější snížení intenzity bolesti než ti, kterým jsou podáváni plní opioidní agonisté. Tato vynikající účinnost se přímo promítá do spotřeby doplňkových léků. Riziko, že pacient bude k potlačení průlomové bolesti potřebovat záchrannou analgezii, je při použití buprenorfinu o 60 % nižší. Pozoruhodným benefitem je rovněž průměrná doba trvání analgetického účinku přesahující osm a půl hodiny. Dlouhodobá úleva je ve výrazném kontrastu s běžnými intravenózními opioidy, jejichž účinek odeznívá mnohem rychleji. Pokud jde o bezpečnost, buprenorfin nezvyšuje incidenci nežádoucích účinků typických pro tuto skupinu. Výskyt nevolnosti, zvracení, závratí, nadměrné sedace či hypotenze je zcela srovnatelný. K dispozici jsou navíc data naznačující téměř poloviční výskyt nepříjemného pooperačního pruritu. Klíčovým zjištěním je pak absence zvýšeného rizika respirační deprese. Mimořádné vlastnosti buprenorfinu vycházejí z jeho specifické interakce s receptory centrálního nervového systému. Jeho extrémně vysoká lipofilita umožňuje rychlý průnik hematoencefalickou bariérou. Vysoká afinita k mí-opioidním receptorům a delší doba vazby následně zajišťují stabilní analgezii. Buprenorfin navíc působí jako parciální a takzvaný biased agonista, což v praxi znamená, že selektivně aktivuje dráhy vedoucí k úlevě od bolesti, aniž by spouštěl mechanismy zodpovědné za potlačení dechu a rychlou desenzitizaci receptorů. Tyto vlastnosti z něj činí racionální volbu pro první linii léčby. Tento fakt nachází široké uplatnění i u pacientů, kteří buprenorfin užívají chronicky. Moderní medicína striktně opouští praxi jeho vysazování před operací. Pokračování v zavedené léčbě zajišťuje adekvátní kontrolu bolesti a chrání před rizikem relapsu. Slibný potenciál do budoucna spočívá v jeho schopnosti systémově snižovat zátěž spojenou s nadužíváním léků proti bolesti. Vzhledem k tomu, že jeho potenciál pro nelegální zneužití je prokazatelně nízký, mohlo by jeho plošnější nasazení výrazně zredukovat počty pacientů, u nichž se bezprostředně po operaci rozvine nová závislost. Další zásadní výhodou je zjištěný stropový efekt na dechovou depresi. I při podání vyšších dávek nedochází k fatální zástavě dechu, a co více, dokáže pacienta fyziologicky chránit před dechovým selháním v situacích, kdy jsou mu podány další silné opioidy. Buprenorfin tak nepředstavuje pouze alternativu, ale komplexní řešení, které vysoce efektivně tiší chirurgickou bolest a buduje bezpečnější prostředí. KLÍČOVÁ SLOVA: buprenorfin – pooperační bolest – analgezie – opioidy – respirační deprese ZDROJ: Hickey, T.R.; Costa, G.P.A.; Oliveira, D.; Podosek, A.; Abelleira, A.; Avila- Quintero, V.J.; De Aquino, J.P. Buprenorphine versus full agonist opioids for acute postoperative pain management: a systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. Reg Anesth Pain Med. 2026 Jan 5;51(1):1–16. doi:10.1136/rapm-2024-106014. PMID: 39753290. Dostupné z: https://tinyurl.com/48afdvj9 [cit. 2026-06-24] Následující Předchozí

Chronická pankreatitida je u téměř 90 % pacientů doprovázena intenzivní bolestí. Dlouhodobě se přitom věřilo, že tyto obtíže pramení zejména ze strukturálních příčin – z tlaku v pankreatickém vývodu nebo z lokálního zánětu. Nový přehled klinické evidence však ukazuje, že realita je podstatně složitější: bolest u chronické pankreatitidy má hluboký neurogenní podklad zahrnující centrální senzitizaci, neuroplasticitu a obousměrnou komunikaci mezi střevní mikrobiotou a pankreatem. Tyto poznatky zásadně měnídiagnostický i terapeutický přístup a otevírají nové možnosti intervence. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! BOLEST U CHRONICKÉ PANKREATITIDY: OD MECHANICKÉ OBSTRUKCE K SENZITIZACI NERVOVÉHO SYSTÉMU 5. července 2026 v 22:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Chronická pankreatitida je u téměř 90 % pacientů doprovázena intenzivní bolestí. Dlouhodobě se přitom věřilo, že tyto obtíže pramení zejména ze strukturálních příčin – z tlaku v pankreatickém vývodu nebo z lokálního zánětu. Nový přehled klinické evidence však ukazuje, že realita je podstatně složitější: bolest u chronické pankreatitidy má hluboký neurogenní podklad zahrnující centrální senzitizaci, neuroplasticitu a obousměrnou komunikaci mezi střevní mikrobiotou a pankreatem. Tyto poznatky zásadně měnídiagnostický i terapeutický přístup a otevírají nové možnosti intervence. Chronická pankreatitida se tradičně chápala jako onemocnění, u nějž bolest vzniká primárně z mechanických příčin – obstrukce pankreatických vývodů, zánětlivých procesů nebo fibrotické přestavby parenchymu. Terapeutické strategie se proto dlouhodobě zaměřovaly na řešení těchto strukturálních problémů chirurgickým nebo endoskopickým přístupem. Nový přehled literatury toto tradiční paradigma zpochybňuje: přímá kauzální souvislost mezi morfologickým nálezem na zobrazovacích vyšetřeních a intenzitou bolesti nebyla spolehlivě prokázána. Bylo naopak doloženo, že bolest při chronické pankreatitidě v mnoha případech obsahuje výraznou nociplastickou komponentu s průkazy centrální a periferní senzitizace, neuroplasticity a neurogenního zánětu – tedy změny, které zobrazení jednoduše nezachytí a které vyžadují zcela jiný přístup k léčbě. Moderní chápání bolesti u chronické pankreatitidy rozlišuje tři základní mechanismy. Nociceptivní bolest vzniká, když chronický zánět vede k uvolňování zánětlivých mediátorů – bradykininů, prostaglandinů a substance P – které aktivují primární aferentní neurony. Neuropatická bolest se rozvíjí při strukturálním nebo chemickém poranění nervů, při jejich ischémii nebo útlaku v rámci fibrózní přestavby. Klinicky se projevuje typickými příznaky, jako je pálení, pocity podobné elektrickému výboji nebo alodynie. Nociplastická bolest pak vzniká ze změněné nocicepce zahrnující centrální a periferní amplifikaci bolestivých signálů a sníženou descendentní modulaci bolesti. Právě centrální senzitizace, tedy přetrvávající hypersenzitivita centrálního nervového systému, je u chronické pankreatitidy velmi častá a projevuje se napříč celým spektrem pacientů. To vysvětluje, proč část nemocných trpí intenzivními bolestmi i přesto, že se morfologie pankreatu zlepšila nebo obstrukce vývodů již byla odstraněna. Zvláštní pozornost si zaslouží nové poznatky o roli střevní mikrobioty v patogenezi bolesti. Bylo prokázáno, že akutní i chronická pankreatitida může vyvolat změny ve složení střevní mikrobioty a vést ke kolonizaci samotného pankreatického parenchymu. Vztah mezi exokrinní funkcí pankreatu a střevním mikrobiomem je obousměrný a popisuje se jako osa střevo-pankreas. Dysbalance v mikrobiotě může predisponovat pacienty k rozvoji celého spektra mechanismů bolesti. Bakteriální produkty při dysbióze totiž podporují tkáňový zánět, což stimuluje nociceptivní receptory a urychluje poškození pankreatických nervů. Tato přetrvávající periferní signalizace pak podněcuje neuroplastické změny v míše a vede k centrální senzitizaci. Mikrobiota navíc ovlivňuje metabolizaci analgetik a stav střevní sliznice, což může modifikovat odpověď na neopioidní léčbu, a u pacientů na dlouhodobé opioidní terapii může dokonce potencovat rozvoj opioidní tolerance či hyperalgesie. Tato zjištění otevírají prostor pro nové terapeutické přístupy cílené na modulaci mikrobiomu, jejichž klinická evidence však teprve vzniká. Z hlediska diagnostiky se jeví jako stále důležitější aktivně identifikovat nociplastickou komponentu bolesti ještě před zahájením léčby. Kvantitativní senzorické testování (QST, Quantitative Sensory Testing), a konkrétně jeho pankreas-specifická modifikace P-QST, umožňuje detekovat přítomnost centrální senzitizace. Bylo prokázáno, že tento stav predikuje horší výsledky intervenčních procedur i nižší efektivitu farmakoterapie pregabalinem. Validované nástroje, jako je Central Sensitization Inventory (CSI – Dotazník centrální senzitizace), mohou pomoci zachytit pacienty s výraznější nociplastickou složkou bolesti v každodenní klinické praxi. Hodnocení bolesti by přitom nemělo spočívat pouze ve sledování numerické škály – preferovány jsou komplexní nástroje jako Brief Pain Inventory nebo McGill Pain Questionnaire, které zachycují i funkční a emocionální dopad bolesti na každodenní život pacienta. Terapeutické spektrum se v posledních letech proměnilo. Tradičně používaný blok celiakálního plexu se pro chronickou pankreatitidu již nedoporučuje jako rutinní léčba: dostupná evidence je nízké kvality, efekt je krátkodobý a výkon nese nezanedbatelná rizika. Naproti tomu radiofrekvenční ablace splanchnických nervů představuje bezpečnější alternativu s delší dobou analgetického účinku a možností opakovaného provedení bez ztráty efektivity. Observační studie popisují klinicky relevantní snížení bolesti u 55–78 % pacientů s přetrváváním efektu po dobu desítek týdnů. Míšní stimulace, jako relativně reverzibilní a minimálně invazivní metoda, vykazuje v dosavadních studiích mediánní redukci bolesti kolem 61 %. Nedávné čtyřměsíční výsledky randomizované studie PANACEA prokázaly signifikantní zlepšení bolesti, kvality života i spánku oproti konzervativní léčbě. Klíčovým předpokladem úspěchu intervenčních technik je však pečlivý výběr pacientů: přítomnost centrální senzitizace, nevysvětlená abdominální bolest naznačující nociplastickou etiologii nebo závislost na opioidech jsou faktory, které mohou výrazně snižovat pravděpodobnost příznivé odpovědi. Psychologické intervence, zejména kognitivně-behaviorální terapie, prokázaly efektivitu v managementu chronické bolesti nejen u chronické pankreatitidy. Úzkost, deprese a posttraumatická stresová porucha se u těchto pacientů vyskytují ve vysoké míře a přímo korelují s vyšší intenzitou bolesti. Doporučené postupy proto zahrnují psychosociální intervence jako součást multidisciplinárního přístupu. Stejně tak režimová opatření – abstinence alkoholu a zanechání kouření – mají přímý doložený vliv nejen na zpomalení progrese onemocnění, ale i na snížení úrovně bolesti. Pokud jde o farmakoterapii, analgetická léčba se řídí žebříčkem WHO s přihlédnutím k předpokládanému mechanismu bolesti. Při výrazné neuropatické nebo nociplastické složce jsou léčivy volby gabapentinoidy nebo tricyklická antidepresiva. Také opioidní léčba představuje důležitou součást managementu silné bolesti, měla by však být vždy provázena objektivním sledováním léčebné odpovědi. Zahraniční data totiž ukazují, že u významné části pacientů s chronickou bolestí nemusí samotná opioidní medikace přinést dostatečný analgetický efekt a je namístě zvážit úpravu terapeutického plánu, například posílením adjuvantní léčby nebo přechodem k multidisciplinárnímu přístupu. Léčba bolesti při chronické pankreatitidě se tedy neodvratně odklání od tradičního modelu, ve kterém byla bolest chápána jako přímý a mechanický důsledek strukturálních změn pankreatu. Nové poznatky zdůrazňují neurobiologickou komplexitu onemocnění, heterogenitu mechanismů bolesti a zásadní roli centrální senzitizace v určování léčebné odpovědi. Diagnostika by měla aktivně zahrnovat hodnocení nociplastické komponenty, farmakoterapie by měla reflektovat přítomný mechanismus bolesti a intervenční strategie by měly být indikovány s vědomím jejich limitů. Integrace farmakologických a nefarmakologických intervencí v rámci multidisciplinárního týmu proto není jen doporučením, ale podmínkou skutečně účinného managementu bolesti u těchto pacientů. KLÍČOVÁ SLOVA: chronická pankreatitida – bolest – centrální senzitizace – spinální stimulace – nociplastická bolest ZDROJ: van Zeggeren, L.; Boelens Nabbi, R.; Kallewaard, J.W. et al. Pain in chronic pancreatitis. Pain Practice. 2025;25:e70030. doi: 10.1111/papr.70030 Dostupné z: https://tinyurl.com/ytnnrthe [cit. 2026-06-22] Následující Předchozí

Zácpa představuje jeden z nejčastějších gastrointestinálních symptomů u starších pacientů, přičemž její etiologie je zpravidla multifaktoriální. Přibývající důkazy nasvědčují tomu, že u starších pacientů hrají klíčovou roli změny ve složení střevní mikrobioty provázející stárnutí. Cílená suplementace probiotiky, prebiotiky a synbiotiky se jeví jako účinná, bezpečná a neinvazivní cesta, jak nepříznivé důsledky těchto změn zpomalit nebo zmírnit. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NENÍ ZÁCPA JAKO ZÁCPA: CO MOHOU PROBIOTIKA A SYNBIOTIKA UDĚLAT PRO SENIORY? 7. června 2026 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Zácpa představuje jeden z nejčastějších gastrointestinálních symptomů u starších pacientů, přičemž její etiologie je zpravidla multifaktoriální. Přibývající důkazy nasvědčují tomu, že u starších pacientů hrají klíčovou roli změny ve složení střevní mikrobioty provázející stárnutí. Cílená suplementace probiotiky, prebiotiky a synbiotiky se jeví jako účinná, bezpečná a neinvazivní cesta, jak nepříznivé důsledky těchto změn zpomalit nebo zmírnit. Stáří přináší do střevního mikrobiomu zásadní změny. Klesají počty prospěšných bakterií, zejména zástupců kmene Firmicutes a Actinobacteria – tedy bifidobakterií a laktobacilů, které hrají klíčovou roli ve fermentaci nestravitelných složek potravy. Naopak narůstají populace fakultativně anaerobních a proteolytických bakterií. Výsledkem je posun od sacharolytického metabolismu, typického pro zdravé dospělé, k metabolismu hnilobnému. Střevní obsah se pohybuje hůře a pacient trpí zácpou. Na tomto posunu se podílí řada vzájemně provázaných mechanismů. Jedním z klíčových je pokles produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFAs, short-chain fatty acids). Tyto látky, vznikající fermentací nestravitelných polysacharidů, normálně chrání střevní bariéru, formují prostředí tlustého střeva a tlumí zánět. Jejich úbytek ve stáří přispívá k nízkostupňovému systémovému zánětu označovanému jako inflammaging (pozn. red. jedná se o spojení slov inflammation – zánět a aging – stárnutí), který dále zhoršuje střevní motilitu i celkový zdravotní stav pacienta. K situaci přispívá rovněž snížená chuť k jídlu, zhoršená dentice a oslabený žvýkací aparát. Ty vedou k menší pestrosti jídelníčku, a tím i k dalšímu ochuzení střevní mikrobioty. Zácpa ve stáří má tedy jasný mikrobiologický základ, a právě zde přicházejí ke slovu probiotika, prebiotika a synbiotika. Klinické studie prováděné na seniorské populaci potvrdily, že podávání probiotik vede ke zvýšení hladin bifidobakterií ve stolici a k modifikaci subpopulací laktobacilů. Obnova těchto bakteriálních skupin má přímý vliv na střevní motilitu a frekvenci defekace – opakovaně bylo doloženo zlepšení frekvence vyprazdňování i konzistence stolice. Zvlášť zajímavá data přinesl výzkum synbiotik, tedy kombinovaných přípravků obsahujících živé mikroorganismy spolu s prebiotickým substrátem, který jejich růst a aktivitu dále podporuje. U seniorů bylo podávání synbiotik spojeno s prokazatelným zvýšením produkce butyrátu ve střevě, zlepšením integrity střevní sliznice, snížením prozánětlivé odpovědi a příznivým vlivem na lipidový metabolismus. Butyrátu, jakožto jedné z klíčových SCFAs, přitom připadá v regulaci střevní motility a ochrany slizniční bariéry zásadní role: jeho nedostatek zhoršuje pohyblivost tlustého střeva a zvyšuje propustnost střevní stěny. Pozitivní efekty probiotik a synbiotik přitom zdaleka nekončí u střevní pasáže. U pacientů, u nichž byl zaznamenán pokles bifidobakteriální kolonizace, vedla probiotická suplementace rovněž ke zvýšení sérových hladin vitaminu B12 a folátu a ke snížení plazmatického homocysteinu, ukazatele spojovaného u seniorů s kardiovaskulárním i kognitivním rizikem. Zlepšení střevního prostředí tak může mít přesah daleko za hranice samotného vyprazdňování. Pro klinickou praxi jsou relevantní i výsledky studií zaměřených na oportunistické patogeny. U seniorů je narušená mikrobiota spojena se zvýšenou náchylností ke klostridiové kolitidě (Clostridioides difficile), která je zejména po antibiotické léčbě závažnou komplikací. Právě pokles bifidobakterií byl identifikován jako rizikový faktor pro rozvoj klostridiové průjmové kolitidy. Obnovení rovnováhy mikrobiomu prostřednictvím probiotik a synbiotik tak může plnit i preventivní funkci, a to u skupiny pacientů, která je k těmto komplikacím nejzranitelnější. Při doporučování probiotické suplementace seniorům je třeba zohlednit několik praktických aspektů. Mikrobiota se v seniorské populaci liší nejen mezi jedinci, ale i mezi věkovými podskupinami: složení střevního mikrobiomu u pacientů ve věku 65 až 80 let se liší od skupiny nad 80 let a lidé ve věku 100 let a více tvoří opět specifickou kategorii. Forma podání by měla zohledňovat možná omezení pacienta, jako jsou snížená schopnost žvýkání nebo polykání. Důležitá je rovněž délka léčby: příliš krátké intervence nemusejí přinést očekávaný efekt, příliš dlouhé mohou být v praxi obtížně dodržitelné. Dostupné důkazy tedy celkově podporují zařazení probiotik, prebiotik a synbiotik do léčebné strategie zácpy u starších pacientů jako bezpečné, neinvazivní a finančně dostupné intervence. Je přitom důležité zdůraznit, že přehledová studie, z níž tyto důkazy vychází, se zabývá zácpou jako přirozeným průvodním jevem stárnutí střevní mikrobioty, tedy tím, co v klinické praxi označujeme za primární obstipaci. Zácpa vyvolaná opioidy (OIC) má odlišný patofyziologický základ a vyžaduje jiný terapeutický přístup. KLÍČOVÁ SLOVA: mikrobiota – senioři – probiotika – prebiotika – synbiotika – obstipace – dysbióza ZDROJ: ALE EC, BINETTI AG. Role of Probiotics, Prebiotics, and Synbiotics in the Elderly: Insights Into Their Applications. Front. Microbiol. 2021;12:631254. doi: 10.3389/fmicb.2021.631254 Dostupné z: https://tinyurl.com/ysu3yuza [cit. 2026-06-08] Následující Předchozí

Anatomická lokalizace kožního melanomu je významným nezávislým prognostickým faktorem melanomu. Výsledky ukázaly, že u melanomů dolní končetiny mělo umístění na noze nižší míru přežití ve srovnání s více proximálními lokalizacemi a pouze anatomická lokalizace vykazuje statistickou významnost pro rozlišení případů s vyšším rizikem úmrtnosti a nižší mírou přežití bez příznaků nemoci u distálních melanomů (hlavně na noze). ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NA UMÍSTĚNÍ ZÁLEŽÍ. RIZIKO MELANOMU NA DOLNÍCH KONČETINÁCH 16. srpna 2024 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Anatomická lokalizace kožního melanomu je významným nezávislým prognostickým faktorem melanomu. Výsledky ukázaly, že u melanomů dolní končetiny mělo umístění na noze nižší míru přežití ve srovnání s více proximálními lokalizacemi a pouze anatomická lokalizace vykazuje statistickou významnost pro rozlišení případů s vyšším rizikem úmrtnosti a nižší mírou přežití bez příznaků nemoci u distálních melanomů (hlavně na noze). Tato studie potvrzuje, že distálnější umístění kožního melanomu na dolní končetině je významným prognostickým faktorem. Retrospektivní observační multicentrická studie, založená na reálných datech u pacientů s diagnózou kožního melanomu dolní končetiny v letech 2002 až 2018, byla provedena v Univerzitní nemocnici „Virgen de la Arrixaca“ v Murcii a Univerzitním nemocničním komplexu v Cartageně. Kritéria zahrnovala primární melanom lokalizovaný na dolní končetině. Pacienti byli rozděleni do tří skupin: 1. stehno nebo proximální skupina: melanom na stehně, včetně gluteální oblasti a kořene stehna; 2. holeň nebo střední skupina: melanom na holeni, včetně kolena a podkolenní jamky; a 3. noha nebo distální skupina: melanom na noze, včetně kotníku. Pacienti s méně než dvouletým sledováním a ti s nedostatečně zaznamenanými údaji (méně než 80 %) byli vyloučeni. Celkem bylo do studie zařazeno 221 případů, z toho 48 (21,7 %) případů proximálních kožních melanomů, 113 (51,1 %) případů melanomů ve střední části a 60 (27,1 %) případů distálních melanomů. Průměrná doba sledování byla 104,25 ± 67,34 (rozmezí 26–369) měsíců. Všichni pacienti byli kavkazského původu. Melanomy na noze byly spojeny s vyšším Breslowovým indexem a větším průměrem léze, pravděpodobně kvůli zpožděné diagnóze. Distální melanomy tedy vykazovaly horší prognózu kvůli pokročilejšímu stadiu při diagnóze. Analýza přežití potvrdila, že melanomy na noze mají horší výsledky ve srovnání s proximálními lokalizacemi. Zjištění zdůrazňují důležitost včasné detekce a diagnózy distálních melanomů pro zlepšení prognózy. KLÍČOVÁ SLOVA: kožní melanom – dolní končetina – noha – prognostický faktor ZDROJ: Antonio Piñero-Madrona, Pablo Cerezuela-Fuentes, Guadalupe Ruiz- Merino, Enrique Martínez-Barba, Sebastián Ortiz-Reina, María José Martínez-Ortiz, Angel López-Ávila, José F Frías-Iniesta, Alice Viney, Juan Cabezas-Herrera. Lower limb cutaneous melanoma surgery: location matters. 2023 Sep;315(7):1971–1978. doi: 10.1007/s00403-023-02571-z. Epub 2023 Mar 2. Dostupné z: https://shorturl.at/hdCIH [cit. 2024-07-16] ! Následující Předchozí

Vitiligo je chronické autoimunitní kožní onemocnění, jehož výskyt i závažnost může zhoršovat psychický stres. Existuje propojení mezi psychickým stavem a imunitní reakcí kůže? Jakou roli v tomto procesu hraje osa mozek-kůže? Jak stres ovlivňuje imunitní odpověď a přispívá k progresi vitiliga zjišťoval výzkum nervových a hormonálních mechanismů. ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ROLE OSY MOZEK-KŮŽE V PATOGENEZI VITILIGA 7. prosince 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Vitiligo je chronické autoimunitní kožní onemocnění, jehož výskyt i závažnost může zhoršovat psychický stres. Existuje propojení mezi psychickým stavem a imunitní reakcí kůže? Jakou roli v tomto procesu hraje osa mozek-kůže? Jak stres ovlivňuje imunitní odpověď a přispívá k progresi vitiliga zjišťoval výzkum nervových a hormonálních mechanismů. Vitiligo postihuje 0,5–2 % světové populace. Komplexní etiologie nemoci ztěžuje léčbu a vzhled pacientů negativně ovlivňuje jejich psychické i fyzické zdraví. Ačkoli autoimunitní nerovnováha hraje klíčovou roli, spouštěče abnormální imunitní reakce nejsou jasné. Stres, úzkost a deprese jsou významnými faktory při rozvoji vitiliga a negativně ovlivňují léčbu. Nový výzkum zdůrazňuje roli osy mozek-kůže v kožní imunitě, spojující psychický stres s patogenezí vitiliga. Mechanismy osy mozek-kůže byly zkoumány s cílem podpořit integraci psychoterapie do léčby vitiliga. Patogeneze vitiliga je komplexní a zahrnuje genetické faktory, imunitní buňky a signální molekuly, jako cytokiny a chemokiny. Psychický stres je běžným spouštěčem, přičemž mnoho pacientů i lékařů věří, že vitiligo také zhoršuje. Stres vyvolává fyziologické reakce, jako je zvýšená aktivita sympatiku, hyperaktivita osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA osa), abnormální exprese neurotransmiterů a uvolnění prozánětlivých cytokinů, což přispívá k perzistenci či zhoršování onemocnění. Psychický stres aktivuje sympatický nervový systém, což vede k uvolnění katecholaminů v kůži, které nadměrně aktivují imunitu. Zvýšené hladiny katecholaminů a upregulace souvisejících genů naznačují imunitní zánětlivou odpověď způsobenou dysregulací sympatiku u pacientů s vitiligem. Stres významně ovlivňuje HPA osu a zdraví kůže. Aktivace HPA osy během stresu podporuje uvolňování neuropeptidů, které ovlivňují kožní buňky. U vitiliga chronický stres inhibuje tvorbu melaninu, což přispívá k depigmentaci. Glukokortikoidy mohou potlačit kožní HPA osu, snížit melanogenezi a zhoršit vitiligo. Kůže je ovlivněna neuropeptidy a hormony, které zprostředkovávají stresové reakce a zánět. Neuropeptidy, jako kortikoliberin (CRH) a katecholaminy, se uvolňují během stresu a ovlivňují kožní buňky, podporují zánět a ovlivňují pigmentaci u vitiliga. Stres zvyšuje hladiny kortizolu a noradrenalinu, což vyvolává imunitní reakce. Neuropeptidy podporují zánět, narušují funkci melanocytů a přispívají k progresi vitiliga prostřednictvím neuroimunitních cest. Nová studie odhaluje, že kůže se aktivně účastní stresových reakcí prostřednictvím mechanismů jako místní HPA osa a neurogenní zánět. Osa mozek-kůže hraje klíčovou roli v patogenezi vitiliga. Výsledky naznačují silnou souvislost mezi psychickým stresem a nástupem nebo progresí vitiliga, zejména u osob s psychickými poruchami. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na HPA osu, prozánětlivé cytokiny a cílové buňky, aby bylo možné nalézt nové způsoby léčby. KLÍČOVÁ SLOVA: vitiligo – psychický stres – osa mozek-kůže – imunitní odpověď ZDROJ: Cao, C.; Lei, J.; Zheng, Y. et al. The brain-skin axis in vitiligo. Arch Dermatol Res 316, 607 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/sZq7U [cit. 2024-11-02] ! Následující Předchozí

Rány způsobené úrazy, chirurgickými zákroky nebo popáleninami často vedou k prodlouženému hojení a jizvení. Na rozdíl od antiseptik a antibiotik, D-manóza aktivuje imunitní systém, čímž snižuje zánět a podporuje rychlejší hojení. Mohla by tedy být správnou volbou pro hojení ran s minimálním jizvením? ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! D-MANÓZA ZRYCHLUJE HOJENÍ RAN A MINIMALIZUJE JIZVENÍ 21. října 2024 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Rány způsobené úrazy, chirurgickými zákroky nebo popáleninami často vedou k prodlouženému hojení a jizvení. Na rozdíl od antiseptik a antibiotik, D-manóza aktivuje imunitní systém, čímž snižuje zánět a podporuje rychlejší hojení. Mohla by tedy být správnou volbou pro hojení ran s minimálním jizvením? Hojení ran je komplexní proces, který zahrnuje opravu tkání a řízení zánětlivých reakcí. Kolagen, který hraje klíčovou roli v regeneraci, může v případě nadměrné produkce vést k nežádoucímu jizvení. D-manóza, přirozený monosacharid, vykazuje slibné výsledky při redukci zánětu a podpoře hojení ran, avšak její přímý vliv na hojení ran dosud nebyl dostatečně prozkoumán. Studie se zúčastnilo osm zdravých mužů starších 50 let. Na každém stehně účastníka byly provedeny dva 4mm řezy, přičemž jeden byl ošetřen D-manózou a druhý roztokem jodovaného povidonu. Hojení ran bylo hodnoceno pomocí fotografií a měření. Nebyla použita žádná antibiotika ani antikoagulancia. Rány ošetřené D-manózou se hojily přibližně dvakrát rychleji než rány ošetřené jodovaným povidonem (tento výsledek byl také podpořen statistickou analýzou). U ran ošetřených jodovaným povidonem bylo během prvních 4 dnů hojení pozorováno zarudnutí pokožky kolem rány, což naznačovalo mírný zánět. U ran ošetřených D-manózou toto zarudnutí zmizelo po prvním dni. Rány byly zcela uzavřeny a úplně epitelizovány po 7 dnech při ošetření D-manózou a po 14 dnech při ošetření jodovaným povidonem. Po 49 dnech vykazovaly rány ošetřené jodovaným povidonem jizvu na místě rány. Naopak, zhojení ran ošetřených D-manózou bylo po 49 dnech velmi dobré a bez viditelných známek jizvení. D-manóza byla neiritační a nezpůsobovala pálení, na rozdíl od jodovaného povidonu, který způsoboval mírné pálení a adhezi tkáně. Rychlejší hojení s D-manózou je pravděpodobně způsobeno její interakcí s mannózu vázajícím lektinem (MBL), kdy dochází k aktivaci imunitní odpovědi, snížení zánětu a podpoření opravy tkáně. Naopak jodovaný povidon je nespecifický oxidant, který může zvyšovat zánět a prodlužovat hojení, což vysvětluje zvýšené zarudnutí a jizvení u ran ošetřených tímto prostředkem. D-manóza výrazně zrychluje hojení ran a minimalizuje jizvení ve srovnání s tradičně používanými přípravky, jako je jodovaný povidon. Její schopnost aktivovat MBL a podporovat imunitní odpověď ji činí slibnou volbou pro péči o rány. KLÍČOVÁ SLOVA: D-manóza – hojení ran – jizvení – povidon – jód ZDROJ: Ciucanu, C. I., Rațiu, S., Crîșmariu, G. E., Olariu, S., & Ciucanu, I. (2024). Accelerated wound healing and reduced scar formation induced by D‐mannose: a possible role of mannose binding lectin. Archives of Dermatological Research, 316, 600. Dostupné z: http://alturl.com/97sdq [2024-10-12] ! Následující Předchozí

Nejnovější systematická review a metaanalýza publikovaná v The Lancet Neurology (2025) shromáždila data z 313 randomizovaných studií zahrnujících téměř 49 tisíc pacientů. Výsledkem je nejkomplexnější přehled účinnosti a bezpečnosti farmakoterapie a neinvazivních neuromodulačních metod. ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! FARMAKOTERAPIE A NEINVAZIVNÍ NEUROMODULACE NEUROPATICKÉ BOLESTI 1. prosince 2025 v 11:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Nejnovější systematická review a metaanalýza publikovaná v The Lancet Neurology (2025) shromáždila data z 313 randomizovaných studií zahrnujících téměř 49 tisíc pacientů. Výsledkem je nejkomplexnější přehled účinnosti a bezpečnosti farmakoterapie a neinvazivních neuromodulačních metod. Neuropatická bolest je definována jako bolest vznikající v důsledku léze nebo onemocnění somatosenzorického systému. Má tendenci být chronická, špatně reaguje na běžná analgetika a významně zhoršuje kvalitu života. Do analýzy byly zahrnuty studie s pacienty trpícími diabetickou i nediabetickou polyneuropatií, postherpetickou neuralgií, bolestí po operaci či traumatu, ale také bolestí centrálního původu po míšním poranění nebo cévní mozkové příhodě. Všechna hodnocení probíhala v rámci dvojitě zaslepených randomizovaných studií a sledované období se nejčastěji pohybovalo mezi třemi a dvaceti čtyřmi týdny. Z hlediska účinnosti vycházely nejlépe klasické tricyklické antidepresivní látky, zejména amitriptylin. V hodnocení, které používá standardní přepočet na počet pacientů nutných k dosažení klinicky významné úlevy od bolesti, dosáhla tato skupina NNT (Number Needed to Treat) přibližně 4,6, což je ve srovnání s ostatními terapiemi výborný výsledek. Zároveň měla relativně příznivý bezpečnostní profil, i když je nutné počítat s typickými anticholinergními nežádoucími účinky, které mohou být limitující zejména u starších pacientů. Podobně dobře, byť o něco méně výrazně, dopadly inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, mezi nimiž dominuje duloxetin. Účinnost byla stabilní napříč studiemi a NNT se pohybovalo kolem 7,4. Tyto léky se uplatní zejména u pacientů s diabetickou polyneuropatií nebo u těch, kteří současně trpí depresivními či úzkostnými symptomy. Velkou skupinu tvořily α2δ-ligandy, tedy gabapentin, pregabalin a v menší míře i novější mirogabalin. Jejich účinnost byla sice o něco nižší než u antidepresiv (NNT přibližně 8,9), ale bezpečnostní profil byl velmi příznivý a tolerance obvykle dobrá. Mezi systémové léčivé přípravky patří také opioidy, jejichž účinek byl v metaanalýze sice vyhodnocen jako relativně silný, avšak provázený vyšší mírou nežádoucích účinků a nízkou kvalitou důkazů. Studie nově zařazuje mezi opioidy i tramadol, což znamená, že jej již nepovažuje za samostatnou, mírnější kategorii, ale řadí ho mezi léčiva s podobnými riziky a limity jako ostatní opioidní analgetika. Z toho důvodu se opioidy posouvají až do třetí linie léčby. Velmi důležitá byla také analýza lokálních léčiv. Nejlepší výsledky vykázala náplast s 8 % capsaicinem, kterou studie hodnotí jako bezpečnou a vhodnou zejména pro lokalizovanou periferní neuropatickou bolest. Její účinnost byla sice nižší než u systémových léků, nicméně bezpečnostní profil byl mimořádně příznivý. Nižší, ale stále klinicky využitelnou účinnost měl i krémový capsaicin nebo lidokainová náplast, které mohou představovat vhodnou alternativu u pacientů s kontraindikacemi systémové léčby. Z neinvazivních neuromodulačních metod získala největší pozornost repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS). Přestože počet dostupných studií byl menší a délka sledování kratší, účinnost rTMS se ukázala být překvapivě slibná a tolerance výborná. Studie nicméně doporučuje opatrnost při interpretaci výsledků a řadí rTMS až do třetí linie, především kvůli nedostatku rozsáhlých dlouhodobých dat a omezené dostupnosti této metody. Výsledky systematické review zdůrazňují, že účinnost většiny dostupných farmakologických postupů je střední a léčba vyžaduje trpělivost, titraci a realistická očekávání. Pouze malá část pacientů dosáhne výrazné úlevy od bolesti, zatímco většina se pohybuje v pásmu mírného až středního zlepšení. Proto je klíčové volit léčbu individuálně, s ohledem na komorbidity, rizikové faktory a profil nežádoucích účinků. KLÍČOVÁ SLOVA: neuropatická bolest – neuralgie – farmakoterapie – neuromodulace – capsaicin – gabapentinoidy – tricyklická antidepresiva OBOR: neurologie – psychiatrie – farmakologie ZDROJ: Soliman, N; Moisset, X.; Ferraro, M.C.; de Andrade, D.C.; Baron, R.; Belton, J.; Bennett, D.L.H.; Calvo, M.; Dougherty, P.; Gilron, I.; Hietaharju, A.J.; Hosomi, K.; Kamerman, P.R.; Kemp, H.; Enax-Krumova, E.K.; McNicol, E.; Price, TJ.; Raja, S.N.; Rice, A.S.C.; Smith, B.H.; Talkington, F.; Truini, A.; Vollert, J.; Attal, N.; Finnerup, N.B.; Haroutounian, S. NeuPSIG Review Update Study Group. Pharmacotherapy and non-invasive neuromodulation for neuropathic pain: a systematic review and meta-analysis. Lancet Neurol. 2025 May;24(5):413–428. doi: 10.1016/S1474-4422(25)00068-7. PMID: 40252663. Dostupné z: https://tinyurl.com/5y3jwwmw [cit. 2025-11-27] ! Následující Předchozí

Chronický ekzém rukou (CHE) je zánětlivé onemocnění kůže, které často odolává standardní léčbě a výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Nová metaanalýza zkoumá účinnost delgocitinibového krému, topického inhibitoru Janusových kináz, a přináší nadějné výsledky v léčbě tohoto obtížně zvladatelného stavu. ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! DELGOCITINIBOVÝ KRÉM: NOVÁ NADĚJE V LÉČBĚ CHRONICKÉHO EKZÉMU RUKOU 24. listopadu 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Chronický ekzém rukou (CHE) je zánětlivé onemocnění kůže, které často odolává standardní léčbě a výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Nová metaanalýza zkoumá účinnost delgocitinibového krému, topického inhibitoru Janusových kináz, a přináší nadějné výsledky v léčbě tohoto obtížně zvladatelného stavu. Chronický ekzém rukou (CHE) je perzistentní zánětlivé onemocnění charakterizované zarudnutím, šupinatěním, prasklinami a svěděním, které přetrvává déle než tři měsíce nebo se během roku opakovaně vrací. CHE postihuje až 10 % populace a často odolává standardním léčebným postupům, jako jsou kortikosteroidy, které mohou mít navíc vedlejší účinky. Delgocitinibový krém, nový topický inhibitor Janusových kináz, se zaměřuje na potlačení cytokinové signalizace a snížení zánětu. Cílem metaanalýzy bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost delgocitinibového krému ve srovnání s kontrolním krémem bez účinné látky u pacientů s CHE nereagujícím na léčbu kortikosteroidy. Analýza zahrnovala tři randomizované kontrolované studie s celkem 1 062 pacienty. Hlavním hodnoceným parametrem byla úspěšnost léčby podle Investigator’s Global Assessment for CHE (IGA-CHE, Globální hodnocení vyšetřovatele pro CHE) na 16. týdnu. Mezi sekundární cíle patřilo snížení svědění a bolesti hodnocené v Hand Eczema Symptom Diary (HESD, Deník příznaků ekzému rukou) a zlepšení skóre Dermatology Life Quality Index (DLQI, Dermatologický index kvality života). Delgocitinibový krém dosáhl významného zlepšení ve všech hodnocených parametrech, tedy úspěšnosti léčby IGA-CHE, snížení svědění a bolesti podle HESD a zlepšení kvality života dle DLQI. Bezpečnostní profil delgocitinibového krému byl srovnatelný s kontrolním krémem, přičemž nebyly zjištěny významné rozdíly v počtu nežádoucích účinků ani v četnosti nachlazení. Výsledky ukazují, že delgocitinibový krém představuje účinnou a bezpečnou alternativu léčby CHE, která může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit intenzitu obtěžujících symptomů. Díky nízkému riziku vedlejších účinků by mohl být doporučen i pro dlouhodobé použití. Zlepšení parametrů jako svědění, bolest a kvalita života zároveň podtrhují jeho přínos pro komplexní management CHE. Tento inovativní lék by se mohl stát klíčovou součástí léčebných strategií u pacientů, u nichž selhala tradiční terapie. KLÍČOVÁ SLOVA: chronický ekzém rukou – delgocitinib – JAK inhibitor ZDROJ: Raja, S.; Raja, A.; Shuja, M.H. et al. Clinical benefits of delgocitinib cream for chronic hand eczema: a systematic review and meta-analysis. Arch Dermatol Res 316, 734 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/Tg9F3 [cit. 2024-11-17] ! Následující Předchozí

Léčba rosacey stále zůstává výzvou, zejména kvůli kombinaci cévních a zánětlivých příznaků. Studie zkoumající účinky kyseliny tranexamové (TA) ukazuje, že její topická aplikace může účinně zmírnit některé projevy rosacey, jako jsou papuly, pustuly, zarudnutí a pocit pálení. ! Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! KYSELINA TRANEXAMOVÁ ZMÍRŇUJE NĚKTERÉ PROJEVY ROSACEY 25. ledna 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek) Léčba rosacey stále zůstává výzvou, zejména kvůli kombinaci cévních a zánětlivých příznaků. Studie zkoumající účinky kyseliny tranexamové (TA) ukazuje, že její topická aplikace může účinně zmírnit některé projevy rosacey, jako jsou papuly, pustuly, zarudnutí a pocit pálení. Rosacea je onemocnění kůže a očí s výraznými cévními a zánětlivými složkami, avšak její léčba může být náročná. Kyselina tranexamová (TA) je antifibrinolytikum, které by mělo působit proti rosacee potlačením zánětu a angiogeneze. Studie zahrnovala 28 pacientů s rosaceou, 24 žen a 4 muže. Všichni pacienti měli erytematoteleangiektatické příznaky, u 21 z nich (75 %) se vyskytovaly papuly nebo pustuly, u 3 (11 %) oční příznaky a 11 pacientů (39 %) mělo phymu, tedy zhrubění a zesílení kůže. Účastníci dostali 10% krém s TA k nočnímu použití k užívání po dobu osmi týdnů. Klinická hodnocení prováděl zkušený dermatolog před zahájením a na konci léčby pomocí vícero skórovacích systémů. Nebyly zaznamenány žádné relevantní nežádoucí účinky. Na konci léčby došlo k významnému snížení skóre IGA-RSS (Investigator Global Assessment of Rosacea Severity Score, měřítko závažnosti příznaků rosacey). Průměrné skóre IGA-RSS před léčbou bylo 2,75 a po léčbě 2,04. Bylo zaznamenáno také zlepšení závažnosti papul a pustul, zarudnutí a pocitu pálení. Celkem u sedmi pacientů (25 %) došlo ke zlepšení erytematoteleangiektatických příznaků a u třinácti (62 %) ke zlepšení papulopustulárních projevů. Přestože bylo pozorováno zlepšení skóre kvality života, tyto změny nebyly ve vzorku statisticky významné. TA byla již dříve zkoumána jako alternativa v léčbě rosacey. Ukázalo se, že redukuje zánětlivý proces a angiogenezi prostřednictvím mechanismů jako je inhibice exprese chemokinů (zejména kalikreinu 5 a katelicidinu), tumor nekrotizujícího faktoru alfa a interleukinu-6, a také snižuje expresi vaskulárního endoteliálního růstového faktoru. Studie ukázala, že použití 10% krému s TA po dobu osmi týdnů zlepšuje závažnost rosacey, včetně papul a pustul, zarudnutí a pocitu pálení. Přesto, že nedošlo k zaznamenání úplného zlepšení erytému nebo teleangiektázií, došlo k celkovému snížení erytematoteleangiektatických projevů. Tyto výsledky naznačují možné výhody použití topické TA v léčbě rosacey. KLÍČOVÁ SLOVA: rosacea – kyselina tranexamová – zánět – angiogeneze ZDROJ: Peruzzo, J.; Barea, P.; Crusius, D. et al. Clinical evaluation and quality of life following the use of tranexamic acid in rosacea. Arch Dermatol Res 316, 720 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/5S1y9 [cit. 2024-11-7] ! Následující Předchozí