Kolagen je nedílnou součástí kožní bariéry a podílí se na její ochranné funkci. Specifické genetické varianty polymorfismů kolagenu se podílejí na klinické manifestaci závažnosti atopické dermatitidy (AD) a mohou se v budoucnu stát kandidáty na biomarkery. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ROLE KOLAGENU U ATOPICKÉ DERMATITIDY 5. listopadu 2024 v 11:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Kolagen je nedílnou součástí kožní bariéry a podílí se na její ochranné funkci. Specifické genetické varianty polymorfismů kolagenu se podílejí na klinické manifestaci závažnosti atopické dermatitidy (AD) a mohou se v budoucnu stát kandidáty na biomarkery. Atopická dermatitida (AD) je chronické zánětlivé onemocnění kůže, které postihuje jak děti, tak dospělé. Klinicky se projevuje ekzémem, suchou pokožkou a výrazným svěděním, které vedou k poruchám spánku. Studie ukazují, že pacienti s atopickou dermatitidou mají často nižší úroveň kolagenu typu I a III v pokožce. To může oslabit kožní bariéru a zvýšit její propustnost, což vede k zánětu a svědění. U pacientů s AD jsou také snížené hladiny kolagenu typu IV a fibronektinu, což způsobuje tenčí bazální membránu. Kromě toho jsou u těchto pacientů zvýšené hladiny matrixových metaloproteináz (MMP), které dále rozkládají kolagen a oslabují strukturu pokožky. Výzkum z roku 2023 zdůraznil specifické genetické varianty v COL3A1 a COL6A5, které korelují s různými klinickými průběhy AD. Genotyp AA v COL3A1 je spojen s mírnější formou AD, zatímco genotyp GG naznačuje závažnější symptomy. Podobně jsou varianty v COL6A5 spojeny s nižšími skóre SCORAD u pacientů s genotypem AA. Tato zjištění naznačují, že polymorfismy v genech kolagenu by mohly sloužit jako biomarkery pro AD a informovat o personalizovaných léčebných strategiích. Další studie zkoumala léčbu kolagenovým tripeptidem (CTP), ta vedla ke snížení plochy vyrážky, skóre atopické dermatitidy (SCORAD) a transepidermální ztráty vody (TEWL). Tato slibná zjištění naznačují, že CTP by mohl být terapeutickou strategií pro atopickou dermatitidu a další kožní záněty spojené se zánětlivou odpovědí 2. typu. S ohledem na tato slibná zjištění se výzkum zaměřil na kolagen typu VI, kde byly identifikovány polymorfismy v COL6A6 spojené s časnou AD u Korejské populace, přičemž byla pozorována snížená exprese COL6A6 u pacientů s AD. IL-4 a IL-13 ukázaly, že inhibují COL6A6, čímž ovlivňují jiné klíčové proteiny kožní bariéry a oslabují ochranné mechanismy. Nedávná kohortová studie zjistila, že pacienti s atopickou dermatitidou mají vyšší hladiny kolagenu COL6A6. Tyto hladiny byly spojeny se závažností onemocnění a po imunomodulační léčbě klesaly. To naznačuje, že COL6A6 by mohl být potenciálním biomarkerem pro hodnocení závažnosti AD. Dále vyšetřování eczema herpeticum (EH) identifikovalo jednonukleotidový polymorfismus (SNP, rs2973744) v genu kódujícím kolagen typu XXIII alfa 1 (COL23A1) spojený s EH u pacientů s AD. Tato varianta může ovlivnit roli COL23A1 v obraně proti infekci HSV-1, přičemž zjištění naznačují, že makrofágy M2 s touto SNP byly ve srovnání s makrofágy zdravých jedinců náchylnější k infekci HSV-1. Nové terapeutické přístupy zkoumají možnosti stimulace syntézy kolagenu nebo snížení jejich degradace, což by mohlo přispět k obnově kožní bariéry. Například použití nanoliposomálních přípravků obsahujících hydrolyzovaný kolagen a kyselinu hyaluronovou přineslo v klinických studiích pozitivní výsledky ve zlepšení hydratace pokožky, snížení svědění a obnově kožní bariéry. Aplikace těchto přípravků také vedla k poklesu hladiny zánětlivých cytokininů. KLÍČOVÁ SLOVA: atopická dermatitida – kolagen ZDROJ: Szalus, K., Trzeciak, M. The Role of Collagens in Atopic Dermatitis. 2024 Jul 12;25(14):7647. doi: 10.3390/ijms25147647. Dostupné z: https://shorturl.at/RfsPu [cit. 2024-10-12] Následující Předchozí

Bloomův syndrom řadíme mezi syndromy spojené se zvýšenou lomivostí chromozomů, vzácná, geneticky podmíněná onemocnění s autozomálně recesivním typem dědičnosti. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! BLOOMŮV SYNDROM V RÁMCI DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKY 30. května 2023 v 19:45:00 Langová, M. 1,2 , Friedová, N. 1 , Gregor, V. 1,2 Bloomův syndrom řadíme mezi syndromy spojené se zvýšenou lomivostí chromozomů, vzácná, geneticky podmíněná onemocnění s autozomálně recesivním typem dědičnosti. SOUHRN: Bloomův syndrom je vzácné onemocnění charakterizované prenatální i postnatální růstovou retardací, mikrocefalií, výrazně zvýšenou predispozicí k malignitám a kožními projevy. Postižení mají zvýšenou fotosenzitivitu se zarudnutím kůže po expozici slunečnímu záření, kožní skvrny café-au-lait i hypopigmentované oblasti. Bloomův syndrom je autozomálně recesivní dědičné onemocnění podmíněné mutacemi v obou alelách genu BLM. Naše kazuistika popisuje případ dítěte s molekulárně geneticky prokázanou homozygotní mutací v genu BLM: NM_000057.4: c.2643G>A, p.Trp881Ter. KLÍČOVÁ SLOVA: Bloomův syndrom – nádorová predispozice – RecQ BLM helikáza – homozygotní mutace – founder effect ÚVOD Onemocnění poprvé zmínil newyorský dermatolog David Bloom, který v roce 1954 popsal tři případy dětských pacientů malého vzrůstu s teleangiektatickým erytémem. (1) Genetická podstata choroby byla detailněji popsána až s časovým odstupem a je i nadále předmětem studia. Podrobně a dlouhodobě se výzkumem Bloomova syndromu zabýval další newyorský lékař James German, který v roce 1960 založil registr pacientů a roku 1965 publikoval své poznatky. U pacientů zaznamenal výrazně zvýšenou frekvenci nádorových onemocnění, a to ve velmi nízkém, často i dětském věku. Riziko maligního onemocnění bylo zvýšené 150–300x v porovnání s běžnou populací s průměrným věkem výskytu pod třicet let. Mnozí z pacientů prodělali více než jedno onkologické onemocnění. Ve svém výzkumu použil cytogenetické metody, které byly v té době dostupné. Analyzoval chromozomy periferních lymfocytů pacientů a zjistil zvýšenou frekvenci izochromatidových zlomů, acentrických fragmentů a chromatidových výměn mezi homologními chromozomy. Ale unikátním nálezem bylo zjištění téměř 13x vyššího výskytu takzvaných výměn sesterských chromatid po kultivaci lymfocytů v mediu s bromdeoxyuridinem. Tyto nálezy dal do souvislosti se zvýšenou frekvencí somatického crossing overu a rizikem onkologických chorob v nízkém věku. Zvýšený počet výměn sesterských chromatid nebyl prokázán u heterozygotních přenašečů patogenních sekvenčních variant v BLM genu ani u pacientů a asymptomatických přenašečů dalších syndromů chromozomové nestability, jako jsou ataxia teleangiektasia nebo Fanconiho anemie. Proto byla metoda detekce sesterských chromatid používána k diagnostice Bloomova syndromu. V dnešní době ji nahrazují modernější molekulárně genetické metody. (2) Nyní Bloomův syndrom řadíme mezi syndromy spojené se zvýšenou lomivostí chromozomů, vzácná, geneticky podmíněná onemocnění s autozomálně recesivním typem dědičnosti. Patří k nim také Fanconiho anemie, ataxia-teleangiectasia, Nijmegen breakage syndrom a Wernerův syndrom. Podstatou Bloomova syndromu je přítomnost bialelické zárodečné varianty genu BLM (RECQL3; OMIM 604610). Jinak řečeno, dítě s Bloomovým syndromem má ve všech buňkách těla na obou patnáctých chromozomech v genu BLM patogenní varianty, které zdědilo po svých rodičích. Rodiče jsou zpravidla zdravými nositeli těchto změn, aniž by jim byla tato skutečnost zřejmá. Gen BLM kóduje protein z rodiny RecQ helikáz. Funkcí těchto enzymů je uvolňování obou vláken molekuly DNA mimo jiné i při opravách poškození a podílejí se na udržení struktury a integrity DNA v procesech replikace a reparace. Poškození jejich funkce vede k hyperrekombinaci sesterských chromatid homologních chromozomů, tedy k nežádoucím procesům na úrovni genetické informace, které vedou k jejímu narušení a již zmíněné chromozomové nestabilitě. Mezi další onemocnění způsobená mutacemi v genech, které kódují RecQ helikázy, patří Rothmund-Thomsonův syndrom, RAPADILINO a Ballor Geroldův syndrom. Pomocí vazebné analýzy u nemocných a zdravých jedinců bylo zmapováno místo, kde je gen BLM lokalizovaný do oblasti 15q26.1. Tuto studii provedl Ellis se svým výzkumným týmem a zveřejnil v roce 1994. Studie byla realizována za spolupráce s pacienty a jejich rodinami i zdravými dobrovolníky z populace Aškenázských židů a neaškenázské populace. Byla identifikována změna v rámci BLM genu, která se nacházela převážně ve východoevropské židovské populaci a umožnila tak cílený screening přenašečů. Na základě dalších populačních studií byly identifikovány opakující se mutace v populaci portugalsko-brazilského původu, Japonců, anglosasů a Italů. Byla popsána i převažující slovanská východoevropská mutace (c.1642C>T). Přesto zůstává počet popsaných případů s tímto syndromem v medicínské literatuře nízký a v Registru Bloomova syndromu je jen asi 300 pacientů. (3,4) Klinické příznaky Pro pacienty s Bloomovým syndromem je typická prenatální i postnatální růstová retardace. Porodní hmotnost donošených dětí nedosahuje dvou kilogramů a porodní délka je do 44 cm. Růst je zpomalený během celého dospívání a finální průměrná výška je necelých 149 cm u mužů a u žen 142 cm. Také hmotnost je výrazně podprůměrná, přesto mohou někteří pacienti v dospělosti trpět centrální obezitou. Typickým znakem je mikrocefalie s drobným úzkým obličejem, retrognácií nebo mikrognácií. Nos a uši se zdají být v obličeji výrazné v důsledku malého obvodu hlavy, většinou pod 3. percentilem, a malého množství podkožního tuku. Přes výraznou mikrocefalii je intelekt většiny pacientů normální. Pro kojence a děti v předškolním věku je typické nechutenství a častým problémem je nedostatečný příjem potravy způsobený i různými gastrointestinálními potížemi jako jsou gastroezofageální reflux, zvracení a průjmy. S věkem se tyto obtíže postupně zmírní. Další zdravotní komplikací jsou recidivující záněty dýchacího i trávicího traktu většinou bakteriálního původu jako následek imunodeficitu. Pacienti sice mají normální počet T a B lymfocytů, ale mají sníženou hladinu sérových imunoglobulinů třídy IgM, IgA a někdy i IgG. Hladiny růstového hormonu jsou u dětí a dospívajících normální, přesto byla u některých jedinců, ve snaze podpořit jejich tělesný růst, uplatněna terapie růstovým hormonem. Léčba je v současné době považovaná za riskantní i kontraindikovanou z důvodu výskytu hematologických malignit u některých takto léčených dětí. U Bloomova syndromu je známé, že pacienti mají v dětském věku zvýšené riziko Wilmsova tumoru ledvin, lymfomů i leukémií. Proto nelze odlišit, jestli byla v uvedených případech terapie skutečným vyvolávajícím faktorem. V dospělosti u pacientů převažují solidní tumory trávicího traktu, především jazyka, jícnu, tlustého střeva a dále ledvin, laryngu, plic, u žen prsu a děložního čípku a samozřejmě je zvýšené riziko malignit kůže. V podstatě se jedná o vyšší riziko nádorů všech typů, s počátkem v nízkém věku, u většiny pacientů do třiceti let. Dalšími klinickými projevy jsou zvýšená inzulinová rezistence a chronická obstrukční choroba bronchopulmonální, bronchiekázie, bronchiolitis obliterans a emfyzém. Tyto plicní komplikace, které se rozvíjejí i následkem opakovaných zánětů dýchacích cest, jsou vedle onkologických chorob nejčastější příčinou úmrtí. Děti mají kůži po narození normální a kožní příznaky se objevují postupně během prvního a druhého roku věku. U většiny začínají po expozici slunečnímu záření nejdříve zarudnutím kůže obličeje v oblasti nosu a tváří, později i rukou a předloktí. Zarudnutí provázejí teleangiektázie, mohou se objevit i fisury, puchýře, záněty rtů. U některých pacientů se vyskytuje alopecia areata, ztráta obočí i řas. Dalším častým kožním projevem jsou četné skvrny café-au-lait, ale v kombinaci s depigmentovanými plochami kůže. Kožní nádory se objevují převážně v oblastech vystavených UV záření, ale nemusí to být pravidlem. Nejčastějšími kožními nádory jsou bazocelulární karcinom a skvamocelulární karcinom, melanomy uváděny nejsou. (5) Diferenciální diagnostika Pacienti s Bloomovým syndromem mají četné kožní projevy, jejichž kombinace je typická právě pro toto onemocnění, ale částečně se překrývají s jinými genetickými chorobami s obdobnými kožními příznaky. Teleangiektázie a fotosenzitivita s erytémem po oslunění v oblasti obličeje by se mohly vyskytnout například u araxia teleangiektasia. Dalšími jsou ploché pigmentové skvrny kůže cafe-au-lait v podstatě stejné jako u neurofibromatózy I. typu, ale kombinované i s depigmentovanými místy. Skvrny café-au-lait spolu s postnatální růstovou retardací můžeme najít u pacientů se syndromem Silver-Russell nebo LEOPARD, naopak kožní depigmentace můžeme vidět u tuberózní sklerózy, která spolu s neurofibromatózou patří mezi neurokutánní syndromy, ale jejich dědičnost je autozomálně dominantní. Podobně u Rothmund-Thomsonova syndromu můžeme vidět rozvoj poikilodermie v ranném věku, malý vzrůst, gastrointestinální obtíže stejně jako zvýšené riziko malignit obecně, konkrétně na kůži bazaliomy a skvamocelulární karcinomy; Cocaynův syndrom je charakteristický mikrocefalií, malým vzrůstem a fotosenzitivitou. (6) KAZUISTIKA Naše pacientka byla ke genetickému vyšetření doporučena dětským neurologem z Oddělení dětské neurologie Fakultní Thomayerovy nemocnice ve věku tří let a deseti měsíců s podezřením na neurofibromatózu I. typu. K tomuto doporučení vedla skutečnost, že na kůži celého těla měla skvrny café au lait, ale i depigmentace. Na dolní končetině byl přítomen podkožní útvar, který byl považován za neurofibrom. Byla provedena vyšetření jako EEG, BAEP, VEP a magnetická rezonance CNS s negativním nálezem. Kombinace kožního nálezu a suspekce na neurofibrom v oblasti dolní končetiny vedla k silnému klinickému podezření na neurofibromatózu I. typu. Dívka se narodila ve 39. gestačním týdnu z první nekomplikované gravidity zdravých rodičů (matka věk 23 a otec 28 let, oba ukrajinského původu) jako hypotrofický novorozenec s porodní hmotností 1 600 g a délkou 45 cm. Matka prodělala virový infekt v I. a III. trimestru gravidity, jiné komplikace známé nebyly. Rodinná anamnéza obou rodičů nevykazovala výskyt vrozených vývojových vad, onkologických nebo jiných závažných chorob. Pouze u bratra matky byl v dětství zjištěn mírný hydrocefalus, který se upravil bez nutnosti další léčby. Původně dobrá poporodní adaptace naší pacientky byla komplikována hypoxicko-ischemickou encefalopatií s intraventrikulárním krvácením a následným mírným hydrocefalem bez nutnosti další intervence, defekt komorového septa, diagnostikovaný po porodu, se spontánně uzavřel. Dítě trpí opakovanými infekcemi dýchacího a gastrointestinálního traktu při IgA imunodeficitu. U dívky přetrvává porucha růstu, která byla zřejmá již prenatálně, má mikrocefalii a faciální dysmorfii s nápadně drobným, mírně asymetrickým úzkým obličejem. Největším problémem je nedostatečný příjem potravy kvůli gastrointestinálním obtížím včetně laktózové intolerance. Této skutečnosti byla přičítána i její růstová retardace. Diagnostický postup Kvůli přítomnosti vrozené vývojové vady srdce, faciální stigmatizaci a celkovému neprospívání bylo u dívky nejdříve provedeno vyšetření array CGH, což je forma celogenomového vyšetření na úrovni rozlišení 75 kb pro delece a 100 kb pro duplikace, která slouží k vyloučení mikrodelečních a mikroduplikačních syndromů, jejichž projevy mohou být velmi různorodé. Byl zjištěn normální ženský profil bez detekovaných odchylek na úrovni rozlišení použité metody. Dalším krokem bylo vyšetření panelu genů spojených s dědičnými onkologickými chorobami Kit TrueSight Hereditary Cancer Enrichment Oligos Only, který obsahuje 106 genů asociovaných s dědičnými onkologickými chorobami včetně genů NF1 a NF2 za použití metody masivního paralelního sekvenování (MPS). Pro neurofibromatózu I. typu sice svědčila přítomnost café au lait skvrn, ale dítě nemělo navzdory své komplikované poporodní adaptaci žádné neurologické obtíže i vývojové milníky odpovídaly věku. Ostatní klinické projevy jako prenatální porucha růstu a faciální stigmatizace diagnóze neurofibromatózy také neodpovídaly. Masivně paralelní sekvenování nepotvrdilo klinicky významné změny v genech NF1 a NF2 a s vysokou pravděpodobností zpochybnilo tuto diagnózu, ale v rámci bioinformatické analýzy dalších genů byla prokázána přítomnost homozygotní mutace v genu BLM. Bloomův syndrom je podmíněn homozygotní nebo složenou heterozygotní mutací v BLM genu. Přítomnost homozygotní mutace vždy vede k otázce, zda se nejedná o příbuzenský sňatek. Přenašečství bylo potvrzeno u obou rodičů, kteří sice vědomě nejsou v příbuzenském vztahu, ale oba pocházejí ze stejné geografické oblasti, o které se traduje, že se zde jedná o dlouhodobě usedlou populaci s minimální migrací. V této oblasti se mohl uplatnit tzv. founder effect, efekt zakladatele. Tento jev byl popsán u více genetických chorob převážně autozomálně recesivního nebo autozomálně dominantního typu dědičnosti. Přenašeči autozomálně recesivních onemocnění jsou většinou bezpříznakoví nebo mají podstatně mírnějšími fenotypové projevy a u autozomálně dominantně dědičných onemocnění se jednalo o ty choroby, které mají počátek příznaků v dospělém věku nebo jejich závažnost neomezuje možnost reprodukce. Zmíněný efekt zakladatele se uplatňuje v menších populacích, které jsou po dlouhé časové údobí izolované. Příčina izolace může být dána geografickými bariérami např. ostrovy, vysokohorské oblasti, údolí apod. nebo společensky, například z důvodu rasového původu, náboženství nebo společenského statusu. V některých populacích jsou příbuzenské sňatky i kulturně dané. Těmito vlivy je vysvětlována převažující přítomnost konkrétních variant v určité skupině obyvatel. Konkrétní homozygotní varianta, kterou jsme prokázali u naší pacientky, již byla v literatuře popsána u jedné rodiny původem z Turecka. (7) Klinický význam zjištěného nálezu U pacientky byla v genu BLM detekována varianta NM_000057.4: c.2643G>A, p.Trp881Ter, která je podle databází hodnocena jako class 3–5, tedy od klinicky nejasného významu až po patogenní. Podle predikčních programů je již hodnocena pouze jako patogenní. Nález je ve shodě s fenotypovými příznaky u pacientky a je asociován s Bloomovým syndromem (OMIM 210900). Dispenzarizace a léčba Specializovaná péče o pacienty je zásadní v prevenci i cílené léčbě komplikací, které nemoc přináší. Ochrana kůže prostředky s ochranným faktorem UV-B, UV-A více než 30 omezí erytém a může snížit riziko rozvoje kožních nádorů. Děti a dospívající potřebují vyšší kalorický příjem k udržení hmotnosti; u dětí je někdy nutné i zavedení perkutánní endoskopické gastrostomie. Snížená humorální imunita s rizikem rekurentních infekcí může být pozitivně ovlivněna injekční nebo infuzní aplikací imunoglobulinů. Děti jsou kontrolovány po třech měsících a kontrola zahrnuje ultrazvukové vyšetření břišních orgánů k včasné detekci Wilmsova tumoru ledvin do věku 8 let a screening lymfomů a leukemií. Od 10 let je prováděna jednou ročně kolonoskopie, kontroly hladin TSH, glykémie a krevních lipidů, protože u pacientů je zvýšené riziko hypothyreózy, inzulínové rezistence a poruch lipidového metabolizmu. Od 12–13 let je indikována celotělová magnetická rezonance každé 2 roky. V dospělosti je zaveden screening solidních nádorů (gastrointestinálního traktu, plic, kůže) a u žen gynekologické a mamologické vyšetření 2x ročně. Léčba malignit, jejichž výskyt je bohužel u pacientů s tímto syndromem velmi pravděpodobný, vyžaduje zvláštní a velmi opatrný přístup. Je nutné použít snížené dávky chemoterapeutik s ohledem nejen na subtilní habitus pacientů, ale především na jejich zvýšenou citlivost ke genotoxickým látkám. Hrozí riziko myelodysplázie i sekundárních malignit vyvolaných léčbou. Radioterapie není u pacientů vůbec doporučována právě kvůli vysoce pravděpodobným nežádoucím účinkům. (8) Také přenašečky a přenašeči monoalelických patogenních variant v BLM genu jsou ve zvýšeném riziku nádorového onemocnění prsu a ovarií, kolorekta a prostaty. Naše pacientka je sledována na dětské onkologii. Rodičům dívky, u kterých bylo potvrzeno přenašečství, byla také doporučena dispenzarizace. (9,10,11) Riziko pro jejich dalšího potomka je, stejně jako u jiných autozomálně recesivních chorob, 25% a rodina byla poučena o možnosti prenatální a preimplantační diagnostiky. ZÁVĚR Přestože kožní problémy možná nejsou v popředí obtíží pacientů s Bloomovým syndromem, nepochybně patří do diferenciální diagnostiky neurokutánních syndromů i tuberózní sklerózy. Rovněž nelze opomenout jiné velmi vzácné syndromy s dermatologickými projevy, jako jsou Rothmund-Thomsonův nebo Cocaynův syndrom. MUDr. Martina Langová, Ph.D. 1 Odd. lékařské genetiky, Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze 2 Ústav lékařské genetiky, 3. LF UK Zdroj: Langová, M. Bloomův syndrom v rámci diferenciální diagnostiky. Referátový výběr z dermatovenerologie. 2022; 2: s. 6–12. Následující Předchozí

Vysoké množství rakovinotvorné chemické látky benzenu bylo nalezeno v různých benzoylperoxidových (BPO) přípravcích na akné významných značek, včetně Proactiv, Clinique, Clearasil a dalších. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! KARCINOGENNÍ BENZEN ZJIŠTĚN V RŮZNÝCH PRODUKTECH NA LÉČBU AKNÉ V USA 11. března 2024 v 16:30:00 -she- Vysoké množství rakovinotvorné chemické látky benzenu bylo nalezeno v různých benzoylperoxidových (BPO) přípravcích na akné významných značek, včetně Proactiv, Clinique, Clearasil a dalších. Nezávislá testovací laboratoř Valisure LLC podala v úterý petici u amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a požádala o dočasné stažení přípravků, u nichž byla zjištěna zvýšená hladina karcinogenní látky. Společnost Valisure testovala 66 výrobků BPO, včetně krémů, pleťových vod, gelů a mycích přípravků, které jsou dostupné volně nebo na lékařský předpis. Společnost Valisure zjistila, že výrobky na akné obsahují až dvanáctinásobek povoleného množství benzenu. Kromě toho se podíl benzenu výrazně zvýšil, když byly výrobky na akné testovány při vyšších teplotách, které měly napodobit způsob, jakým se výrobky mohou časem rozkládat. Na základě testování společnost Valisure zjistila, že 2,5% BPO krém Proactiv, vyráběný společností Taro Pharmaceuticals, obsahoval 1 761 částic benzenu na milion. Krém Up & Up 2,5% BPO, společnosti Target, měl 1 598 částic na milion; krém Clinique 2,5% BPO, společnosti Estee Lauder, měl 401 částic na milion; krém Clearasil 10% BPO, společnosti Reckitt Benckiser Group, měl 308 částic na milion a krém Walgreens 10% BPO, měl 114 částic na milion, což jsou některé z výrobků s nejvyšším obsahem částic na milion. „Nejedná se o kontaminaci, spíše o rozklad benzoylperoxidu na benzen, který je k tomu stimulován složením samotných přípravků,“ řekl Christopher Bunick, MD, PhD, docent dermatologie na Yale University School of Medicine, který se výzkumem benzenu zabývá. „Znepokojující je, že téměř všechny testované výrobky obsahující benzoylperoxid tvořily benzen (dokonce i nová trojkombinace lokálních přípravků), a to často v množství 2 až 1 000× vyšším, než je limit FDA 2 ppm. Aby toho nebylo málo, rozklad benzoylperoxidu na benzen se urychlil vystavením zvýšené teplotě, odpovídající horké koupelně nebo autu, což znamená, že pacienti a spotřebitelé musí dávat pozor na to, jak svůj přípravek obsahující benzoylperoxid skladují. Ještě větší obavy vzbuzuje skutečnost, že při rozkladu benzoylperoxidu na benzen plynná forma benzenu proniká přes uzavřené obaly v množství téměř 1 000× vyšším, než je celoživotní expoziční limit EPA (0,4 ppb) pro zvýšené riziko 1 rakoviny na 100 000 osob. Přípravky na akné obsahující benzoylperoxid tak představují riziko i pro vdechování.“ „Podotýkám, že benzen je jako karcinogen skupiny 1 rovnocenný azbestu, olovu a formaldehydu,“ dodává Bunick. „Nikdo nechce být v blízkosti prvních dvou a poslední dva jmenované mají být příští měsíc FDA zakázány! Tato převratná zpráva před AAD 2024 bude mít hluboké důsledky pro klinickou praxi a způsob, jakým komunikujeme s našimi pacienty o topických přípravcích na akné, ale je jasné, že karcinogenní benzen nemá v běžných volně prodejných produktech ani v produktech na předpis místo. Nyní víme, že se to týká i výrobků obsahujících BPO.“ Bunick se bude tématu BPO a benzenu věnovat v přednášce na výročním zasedání Americké dermatologické akademie, které se koná tento týden v kalifornském San Diegu v rámci sekce věnované akné a růžovce (v pondělí 11. března 2024). „Přípravky s obsahem benzoylperoxidu (BPO) se hojně používají lokálně na akné vulgaris, folikulitidu, hidradenitis suppurativa a v menší míře na rosaceu,“ dodal. „Většina dnes používaných samostatných přípravků s obsahem BPO je volně prodejná, zatímco přípravky s obsahem BPO na předpis obvykle kombinují BPO s jiným účinným léčivým přípravkem, jako je retinoid nebo antibiotikum.“ V posledních letech byl benzen zjištěn v různých výrobcích určených pro americké spotřebitele, včetně opalovacích krémů, volně prodejných antimykotických přípravků, antiperspirantů a aerosolových suchých šamponů. „Benzen, který jsme našli v opalovacích krémech a dalších spotřebitelských výrobcích, byly nečistoty, které pocházely z kontaminovaných složek; benzen ve výrobcích s benzoylperoxidem však pochází ze samotného benzoylperoxidu,“ uvedl David Light, prezident společnosti Valisure, v tiskovém prohlášení. Testy společnosti Valisure se zabývaly také obsahem benzenu ve vzduchu v okolí přípravků na léčbu akné a zjistily, že i z neotevřeného výrobku Proactiv unikalo vysoké množství benzenu, když byl přibližně 17 hodin uchováván při teplotě 40 stupňů Celsia, což je teplota horké sprchy. Podle Bunicka je riziko vzniku rakoviny skutečným problémem. V nedávné publikaci pocházející z Velké Británie vědci spojili dloudobou expozici nízké hladině benzenu (pouze méně než 1 ppm8) se zvýšenou úmrtností pacientů. „Miliony pacientů používají volně prodejné přípravky na akné nebo přípravky na předpis s benzoylperoxidem,“ uvedl Bunick. „Dermatologové budou muset se svými pacienty vážně diskutovat o dlouhodobých bezpečnostních rizicích používání těchto výrobků.“ KLÍČOVÁ SLOVA: benzoylperoxid – benzen – léčba akné – karcinogeny ZDROJ: Dostupné z: https://shorturl.at/bhkmL Následující Předchozí

Spojenie reflexnej konfokálnej mikroskopie so strojovým učením prináša nový štandard v neinvazívnej diagnostike melanómu. Táto kombinácia zvyšuje presnosť, znižuje potrebu biopsií a môže zásadne ovplyvniť klinickú prax v dermatológii. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NEINVAZÍVNA DIAGNOSTIKA MELANÓMU POMOCOU STROJOVÉHO UČENIA A REFLEXNEJ KONFOKÁLNEJ MIKROSKOPIE 29. září 2025 v 10:00:00 -var- (ilustrační obrázek AI) Spojenie reflexnej konfokálnej mikroskopie so strojovým učením prináša nový štandard v neinvazívnej diagnostike melanómu. Táto kombinácia zvyšuje presnosť, znižuje potrebu biopsií a môže zásadne ovplyvniť klinickú prax v dermatológii. Melanóm je jedným z najagresívnejších kožných nádorov, pričom včasná diagnostika výrazne ovplyvňuje prognózu. Tradičná diagnostika sa opiera o dermatoskopiu a následnú biopsiu, avšak interpretácia obrazu je subjektívna a invazívne vyšetrenia zvyšujú záťaž pacienta. Nové prístupy využívajú reflexnú konfokálnu mikroskopiu (RCM), ktorá umožňuje detailné in vivo zobrazenie epidermis, ako aj dermo-epidermálneho junkčného pásma bez nutnosti biopsie. V kombinácii so strojovým učením ponúka RCM perspektívu v zlepšení presnosti a štandardizácie diagnostiky melanómu. Cieľom štúdie Kentley a kol. (2025) bolo vyhodnotiť výkon modelov strojového učenia aplikovaných na RCM snímky pri rozlišovaní melanómu od nemelanómových lézií. Do analýzy bolo zaradených 1 125 lézií, pričom histopatológia slúžila ako zlatý štandard. Algoritmus využíval princíp hlbokého učenia, konkrétne konvolučné neurónové siete (CNN), ktoré sú optimalizované na spracovanie obrazových dát. CNN dokážu automaticky extrahovať relevantné morfologické znaky, ako je nepravidelná architektúra, atypické melanocyty či zmeny v štruktúre dermo-epidermálneho spojenia, a to bez manuálneho označovania. Model bol trénovaný na označených dátach a následne testovaný na nezávislom súbore lézií. Výsledky ukázali vysokú diagnostickú presnosť s citlivosťou 93 % a špecificitou 88 %. V porovnaní s tradičným klinickým hodnotením a dermatoskopiou sa podarilo znížiť počet falošne negatívnych výsledkov, čím sa znížilo riziko prehliadnutia melanómu. Okrem toho algoritmus priaznivo ovplyvnil aj problematiku interindividuálnej variability medzi dermatológmi. Štúdia sa opiera aj o poznatky Kose a kol. (2021) a Shahriari a kol. (2021), ktoré preukázali, že CNN dokážu dosiahnuť presnosť porovnateľnú alebo vyššiu než skúsení dermatológovia. Tieto siete využívajú hierarchické vrstvy na rozpoznanie komplexných obrazových štruktúr a môžu byť prispôsobené na rozlišovanie odlišných typov pigmentových lézií. CNN tak umožňujú presnejšie hodnotenie RCM obrazov v porovnaní s manuálnou interpretáciou. Zaujímavým aspektom je aj potenciál integrácie algoritmov do klinickej praxe prostredníctvom softvérových platforiem, ktoré by mohli v reálnom čase asistovať dermatológovi pri rozhodovaní o potrebe biopsie. To môže výrazne znížiť počet zbytočných chirurgických zákrokov, minimalizovať jazvy a náklady, čo je v súlade s trendom personalizovanej medicíny. Kombinácia reflexnej konfokálnej mikroskopie so strojovým učením teda predstavuje zásadný krok k presnejšej, rýchlejšej a neinvazívnej diagnostike melanómu. Implementácia konvolučných neurónových sietí umožňuje štandardizáciu hodnotenia obrazov a znižuje subjektivitu diagnostiky. Do budúcnosti môže tento prístup výrazne znížiť potrebu biopsií a zlepšiť klinické výsledky pacientov. KĽÚČOVÉ SLOVÁ: melanóm – neinvazívna diagnostika – reflexná konfokálna mikroskopia – strojové učenie OBOR: dermatologie – onkologie ZDROJ: Kentley, J., Kurtansky, N., Jain, M., Cordova, M., Weber, J. et al. Noninvasive Diagnosis of Melanoma Using Machine Learning and Reflectance Confocal Microscopy. J Invest Dermatol. 2025 doi:10.1016/j.jid.2025.05.019. Dostupné z: https://shorturl.at/aWZJJ [cit. 2025-08-25] Následující Předchozí

Svrab, vysoce nakažlivé kožní onemocnění způsobené roztočem Sarcoptes scabiei, představuje nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž pro pacienty. Nedávná studie zkoumá nejen účinnost tohoto antiparazitika na úlevu od symptomů, ale také jeho vliv na systémové zánětlivé ukazatele a dermatologický index kvality života (DLQI). Opustili jste galerii Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PERORÁLNÍ IVERMEKTIN JAKO LÉČBA SVRABU 11. listopadu 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Svrab, vysoce nakažlivé kožní onemocnění způsobené roztočem Sarcoptes scabiei, představuje nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž pro pacienty. Nedávná studie zkoumá nejen účinnost tohoto antiparazitika na úlevu od symptomů, ale také jeho vliv na systémové zánětlivé ukazatele a dermatologický index kvality života (DLQI). Svrab, způsobený roztočem Sarcoptes scabiei, je vysoce nakažlivé onemocnění, které se projevuje silným svěděním a typickými kožními lézemi. Cílem studie bylo zhodnotit změny v kvalitě života pomocí indexu DLQI (dermatologický index kvality života) a sledovat změny v zánětlivých ukazatelích jako jsou CRP (c reaktivní protein), ESR (sedimentace erytrocytů) a SII (index systémového zánětu) po podání perorálního ivermektinu u pacientů se svrabem. Ivermektin je bezpečná a efektivní alternativa k léčbě svrabu, fungující na principu blokace chloridových kanálů v nervových a svalových buňkách roztoče, což vede k jeho paralýze a smrti. Do studie bylo zahrnuto 145 pacientů, kterým byl po diagnostice svrabu podáván ivermektin v dávce 200–400 µg/kg. Pacienti měli typické symptomy svrabu, jako noční svědění, přítomnost roztočů a typické kožní léze. Všichni účastníci již dříve používali lokální přípravky k léčbě svrabu, nicméně pacienti aktuálně užívající jinou léčbu byli ze studie vyřazeni. První dávka ivermektinu byla podána v nultém týdnu, druhá v týdnu druhém. Doporučeno bylo také ošetření oblečení a ložního prádla vypráním v horké vodě. Laboratorní hodnoty (CRP, ESR, SII) a skóre DLQI byly měřeny před a po léčbě. Efektivita léčby byla hodnocena nepřítomností roztočů, vymizením stávajících a předchozích lézí a nepřítomností nových lézí. Z původních 145 pacientů studii dokončilo 119, z nichž 100 (84,03 %) bylo považováno za vyléčené. Ve čtvrtém týdnu došlo k významnému snížení DLQI (z 27,71 na 8,68). Výsledky také ukázaly zvýšené hodnoty leukocytů, ESR, CRP a SII, doprovázené poklesem neutrofilů, lymfocytů a eosinofilů, což odpovídá klinickému zlepšení způsobenému scabicidním účinkem ivermektinu. Vedlejší účinky byly minimální. Perorální ivermektin je slibnou a uživatelsky přívětivou volbou léčby. Významné zlepšení DLQI zdůrazňuje pozitivní vliv léčby na kvalitu života pacientů, a ačkoliv se nejedná o život ohrožující onemocnění, zaslouží si větší pozornost kvůli vysoké nakažlivosti. KLÍČOVÁ SLOVA: svrab – ivermektin – kvalita života – imunitní odpověď ZDROJ: Demirbas, A.; Demirbas, G.U.; Durmaz, K. et al. Investigation of the effect of oral ivermectin on systemic inflammatory response and quality of life in scabies patients. Arch Dermatol Res 316, 601 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/1IWVV [cit. 2024-11-04] Následující Předchozí

Diagnóza melanomu může vést k vážným zdravotním problémům a často dokonce k úmrtí. Pacienti s melanomem v raných stadiích (stadium I a II) mají šanci na přežití v rámci 5 let. U pokročilého melanomu (stadium IV) bylo v minulosti přežití nízké, ale s novými typy léčby zavedenými v poslední dekádě se celkové přežití významně zlepšilo. Nicméně předpovědět, jak dobře pacient na léčbu zareaguje, je stále náročné. Zkoumání spolehlivých biomarkerů je klíčové pro všechna stadia melanomu, zejména za účelem přesnějšího zaměření léčby. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PROGNOSTICKÉ A PREDIKTIVNÍ BIOMARKERY U MELANOMU 2. dubna 2024 v 10:00:00 -tor- Diagnóza melanomu může vést k vážným zdravotním problémům a často dokonce k úmrtí. Pacienti s melanomem v raných stadiích (stadium I a II) mají šanci na přežití v rámci 5 let. U pokročilého melanomu (stadium IV) bylo v minulosti přežití nízké, ale s novými typy léčby zavedenými v poslední dekádě se celkové přežití významně zlepšilo. Nicméně předpovědět, jak dobře pacient na léčbu zareaguje, je stále náročné. Zkoumání spolehlivých biomarkerů je klíčové pro všechna stadia melanomu, zejména za účelem přesnějšího zaměření léčby. STADIA I a II U melanomu v raných stadiích pomáhají určité vlastnosti nádoru předpovídat jeho chování a přežití pacienta. Faktory jako je větší Breslowova tloušťka, ulcerace nádoru, vyšší rychlost buněčného dělení v nádoru a invaze lymfatických cév jsou spojeny s horšími výsledky a nižší mírou přežití. Různé typy melanomu mají různou prognózu. U desmoplastického melanomu je nižší riziko metastáz do lymfatických uzlin a větší šance na přežití. Juvenilní melanom, s charakteristickými genomickými rysy, vykazuje vyšší míru přežití ve srovnání s konvenčním melanomem, tedy melanomem, který se z hlediska příčin a rizikových faktorů vyskytuje nejčastěji. Akrolentiginózní a mukózní melanomy mají nižší přežití kvůli genetickým rozdílům a výzvám v úplném chirurgickém odstranění. Prognóza uveálního melanomu závisí na různých faktorech, včetně genetických mutací a histologického hodnocení. Imunohistochemické markery, jako je PD-L1, a analýza genové exprese se používají k predikci chování melanomu. S cílem odhalit časné metastázy je prováděna biopsie sentinelových lymfatických uzlin, což zvyšuje naději na úspěšné vyléčení. Avšak tato procedura nese určitá rizika a měla by se zvažovat v závislosti na charakteristikách nádoru. Analytické metody založené na genové expresi (DecisionDx-Melanoma, Merlin) si kladou za cíl posoudit riziko metastáz do sentilelových lymfatických uzlin a byly schváleny jako bezpečnější prostředek k předpovídání rizika těchto metastáz, nicméně jejich začlenění do klinických směrnic je stále předmětem diskuze. STADIA III a IV Metastatický melanom ve stadiích III a IV zahrnuje šíření rakoviny mimo původní místo. Pro klasifikaci se používají diagnostické markery jako jsou mikrosatelity, satelity a metastázy do vzdálených míst. Mutace, které se u melanomů běžně vyskytují (BRAF a NRAS), mají nejasný prognostický význam a jejich současné použití v klinické prognóze je omezené. Cílené terapie se nyní zaměřují zejména na mutace BRAF V600, které poskytují naději do budoucna. Potíží zůstává, že určité geny (NF1) mohou spolu s BRAF měnit reakci na léčbu. Testování je nyní doporučeno zejména pro mutace BRAF V600, ideálně s použitím širšího testovacího panelu. Imunoterapie s checkpoint inhibitory je primární léčbou, která vykazuje trvalé odpovědi. Prediktivní biomarkery pro checkpoint inhibitory zahrnují tumor infiltrující lymfocyty, exprese PD-L1 a proteiny hlavního histokompatibilního komplexu. Celková mutační zátěž (TMB), tedy počet mutací v kódující oblasti nádorového genomu, koreluje s mírou přežití po terapii checkpoint inhibitory. Prognózu po neoadjuvantní léčbě lze stanovit pomocí posouzení metastatického melanomu. Hodnotí se patologické chování, spolu s vlastnostmi jako je fibróza, nekróza a melanóza. Probíhající výzkum zkoumá nové biomarkery a jejich roli při predikci odpovědí na různé terapie, přispívající k pokrokům v léčbě. PATOLOGICKÉ A KLINICKÉ BIOMARKERY U melanomu jsou zkoumány různé faktory jakožto potenciální indikátory prognózy onemocnění a reakce na léčbu. Mezi ně patří věk (horší výsledky pro starší jedince), pohlaví (muži mohou mít horší výsledky), celkový zdravotní stav, umístění primárního nádoru, velikost nádoru, rozsah šíření nemoci, střevní mikrobiom, strava, vedlejší účinky léčby, krevní markery a vlastnosti prostředí nádoru. PRAME, preferenčně exprimovaný antigen v melanomu, by mohl sloužit jako biomarker pro cílenou léčbu. Navíc se probíhající výzkum zaměřuje na identifikaci konkrétních tumorových neoantigenů pro personalizované vakcíny. ZÁVĚR Biomarkery hrají klíčovou roli v managementu léčby pacientů s melanomem, pomáhají například vybírat kandidáty pro biopsii lymfatických uzlin či předpovídat výsledky po operaci. Některé široce uznávané biomarkery, jako jsou mutace BRAF V600, jsou využívány v řízení cílených terapií pro metastatický kožní melanom. Analýza genové exprese se stává důležitou pro předpovídání výsledků a hodnocení rizik metastazování do lymfatických uzlin u pacientů s primárním melanomem. Pokročilé typy léčby, jako například použití checkpoint inhibitorů a terapie cílené na BRAF, významně zlepšily vyhlídky pro pacienty s metastatickým melanomem. Nicméně ne všichni pacienti na tyto terapie reagují pozitivně. Přes veškerý pokrok nejsou určité prediktivní biomarkery pro terapie checkpoint inhibitory ještě běžně akceptovány v klinických směrnicích. Zahrnutí těchto biomarkerů do běžné péče vyžaduje další výzkum, validaci a posouzení jejich klinické účinnosti. KLÍČOVÁ SLOVA: melanom – biomarkery ZDROJ: Nigel, G., Maher, Ismael A. Vergara, Georgina V. Long, Richard A. Scolye. Prognostic and predictive biomarkers in melanoma. Pathology Volume 56, Issue 2, March 2024, Pages 259–273. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.pathol.2023.11.004 Následující Předchozí

Iloprost, patřící do skupiny léků nazývaných vazodilatátory, může zabránit srážení krve a je indikován ke snížení rizika amputace prstů v důsledku těžkých omrzlin, tedy fáze, ve které jsou kůže a podkladové tkáně zmrzlé do té míry, že se proudění krve zastaví. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! FDA SCHVÁLILA PRVNÍ LÉČIVO PRO TĚŽKÉ OMRZLINY 26. února 2024 v 16:00:00 -bur- Iloprost, patřící do skupiny léků nazývaných vazodilatátory, může zabránit srážení krve a je indikován ke snížení rizika amputace prstů v důsledku těžkých omrzlin, tedy fáze, ve které jsou kůže a podkladové tkáně zmrzlé do té míry, že se proudění krve zastaví. Agentura FDA ve středu oznámila schválení iloprostu (Aurlumyn) pro těžké omrzliny u dospělých. „Tato nová možnost poskytuje lékařům nástroj, který pomůže předejít život měnící amputaci prstů u rukou nebo u nohou poškozených,“ řekl Norman Stockbridge, MD, PhD, z FDA Center for Drug Evaluation and Research. Primární oporu pro schválení poskytla data z otevřené klinické studie, publikované před více než 13 lety v New England Journal of Medicine. Všech 47 pacientů, zúčastněných v tříramenné studii, mělo těžké omrzliny na prstech nohou nebo rukou a dostávalo intravenózně aspirin spolu se standardní péčí. Ti, kterým byl 8 dnů podáván intravenózně iloprost (6 hodin denně) – buď samostatně nebo v kombinaci s fibrinolýzou (1. den) – měli významně nižší předpoklad a rozsah amputací ve srovnání se skupinou, která dostávala buflomedil, vazodilatační lék, který pro omrzliny není schválen. Výsledky byly založeny na skenování kostí, provedených 7 dní po omrzlině. S iloprostem samotným nebo v kombinaci s fibrinolýzou bylo 0–19 % pacientů indikováno k amputaci alespoň jednoho prstu, ve srovnání s 60 % těch, kteří byli léčeni buflomedilem (P <0,001 a P <0,03 pro iloprostové větve ve srovnání s buflomedilem). Během sledování se skutečný rozsah amputací 407 postižených prstů rukou a nohou pacientů shodoval s predikcemi kostního skenování: Iloprost samostatně: 0 % Iloprost plus fibrinolýza: 3 % Buflomedil samostatně: 40 % Běžné nežádoucí účinky iloprostu zahrnovaly bolesti hlavy, zarudnutí (55 %), nevolnost (25 %), palpitace srdce (15 %), zvracení (5 %), závratě a hypotenzi. Výzkumníky byly popsány jako „minoritní“ a žádný z nich nevedl k ukončení léčby. Varování v příbalovém letáku iloprostu uvádí potenciální riziko symptomatické hypotenze. Iloprost byl již dříve, v roce 2004, schválen pro pulmonální arteriální hypertenzi pod obchodním názvem Ventavis. KLÍČOVÁ SLOVA: omrzliny – iloprost – vazodilatátory – FDA ZDROJ: Dostupné z: https://shorturl.at/hnwGY Následující Předchozí

Aktuální zprávy, články a zajímavosti ze světové medicíny. To vše přináší RVD NEWS. Aktuální zprávy, články a zajímavosti ze světové medicíny Zobrazit všechny články Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! RVD vychází pod záštitou České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP Platinový partner Generální partner Prémiový partner

K 65. výročí založení časopisu Referátový výběr z dermatovenerologie jsme pro vás připravili další moderní prostor, v němž naleznete aktuální informace a zkrácené články převážně ze zahraniční odborné literatury v českém a slovenském jazyce. O nás Vítejte na nové platformě projektu REFERÁTOVÝ VÝBĚR! 1. února 2024 jsme k 66. výročí založení časopisu Referátový výběr z dermatovenerologie zahájili provoz moderního informačního portálu pro lékaře – RVD NEWS. Na jeho stránkách jsou publikovány aktuální informace ze světové medicíny a zkrácené články převážně ze zahraniční dermatologické literatury. Příspěvky vycházejí v českém a slovenském jazyce a jsou opatřeny odkazem na originální text. RVD NEWS doplňují tištěný časopis Referátový výběr z dermatovenerologie , jeho webové stránky www.ReferatovyVyber.cz a mobilní aplikaci. Upoutávky na články jsou k dispozici na Instagramu, Facebooku a LinkedIn. Podrobnosti o historii celého projektu a jednotlivá čísla časopisu (v pdf) naleznete v odkazu „Dozvědět se více“. Dozvědět se více

Chronický ekzém rukou (CHE) je zánětlivé onemocnění kůže, které často odolává standardní léčbě a výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Nová metaanalýza zkoumá účinnost delgocitinibového krému, topického inhibitoru Janusových kináz, a přináší nadějné výsledky v léčbě tohoto obtížně zvladatelného stavu. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! DELGOCITINIBOVÝ KRÉM: NOVÁ NADĚJE V LÉČBĚ CHRONICKÉHO EKZÉMU RUKOU 24. listopadu 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Chronický ekzém rukou (CHE) je zánětlivé onemocnění kůže, které často odolává standardní léčbě a výrazně ovlivňuje kvalitu života pacientů. Nová metaanalýza zkoumá účinnost delgocitinibového krému, topického inhibitoru Janusových kináz, a přináší nadějné výsledky v léčbě tohoto obtížně zvladatelného stavu. Chronický ekzém rukou (CHE) je perzistentní zánětlivé onemocnění charakterizované zarudnutím, šupinatěním, prasklinami a svěděním, které přetrvává déle než tři měsíce nebo se během roku opakovaně vrací. CHE postihuje až 10 % populace a často odolává standardním léčebným postupům, jako jsou kortikosteroidy, které mohou mít navíc vedlejší účinky. Delgocitinibový krém, nový topický inhibitor Janusových kináz, se zaměřuje na potlačení cytokinové signalizace a snížení zánětu. Cílem metaanalýzy bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost delgocitinibového krému ve srovnání s kontrolním krémem bez účinné látky u pacientů s CHE nereagujícím na léčbu kortikosteroidy. Analýza zahrnovala tři randomizované kontrolované studie s celkem 1 062 pacienty. Hlavním hodnoceným parametrem byla úspěšnost léčby podle Investigator’s Global Assessment for CHE (IGA-CHE, Globální hodnocení vyšetřovatele pro CHE) na 16. týdnu. Mezi sekundární cíle patřilo snížení svědění a bolesti hodnocené v Hand Eczema Symptom Diary (HESD, Deník příznaků ekzému rukou) a zlepšení skóre Dermatology Life Quality Index (DLQI, Dermatologický index kvality života). Delgocitinibový krém dosáhl významného zlepšení ve všech hodnocených parametrech, tedy úspěšnosti léčby IGA-CHE, snížení svědění a bolesti podle HESD a zlepšení kvality života dle DLQI. Bezpečnostní profil delgocitinibového krému byl srovnatelný s kontrolním krémem, přičemž nebyly zjištěny významné rozdíly v počtu nežádoucích účinků ani v četnosti nachlazení. Výsledky ukazují, že delgocitinibový krém představuje účinnou a bezpečnou alternativu léčby CHE, která může zlepšit kvalitu života pacientů a snížit intenzitu obtěžujících symptomů. Díky nízkému riziku vedlejších účinků by mohl být doporučen i pro dlouhodobé použití. Zlepšení parametrů jako svědění, bolest a kvalita života zároveň podtrhují jeho přínos pro komplexní management CHE. Tento inovativní lék by se mohl stát klíčovou součástí léčebných strategií u pacientů, u nichž selhala tradiční terapie. KLÍČOVÁ SLOVA: chronický ekzém rukou – delgocitinib – JAK inhibitor ZDROJ: Raja, S.; Raja, A.; Shuja, M.H. et al. Clinical benefits of delgocitinib cream for chronic hand eczema: a systematic review and meta-analysis. Arch Dermatol Res 316, 734 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/Tg9F3 [cit. 2024-11-17] Následující Předchozí

Nízkodávkový perorální minoxidil (LDOM) se ukazuje být slibnou alternativou k lokální léčbě vypadávání vlasů. Mezinárodní konsensus odborníků přináší praktická doporučení pro jeho bezpečné a účinné použití, zaměřená na správný výběr pacientů, dávkování, kontraindikace a monitorování vedlejších účinků. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PERORÁLNÍ MINOXIDIL JAKO SLIBNÁ ALTERNATIVA LOKÁLNÍ TERAPIE VYPADÁVÁNÍ VLASŮ 4. března 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Nízkodávkový perorální minoxidil (LDOM) se ukazuje být slibnou alternativou k lokální léčbě vypadávání vlasů. Mezinárodní konsensus odborníků přináší praktická doporučení pro jeho bezpečné a účinné použití, zaměřená na správný výběr pacientů, dávkování, kontraindikace a monitorování vedlejších účinků. Vypadávání vlasů výrazně ovlivňuje kvalitu života. Příčiny mohou být různé, včetně dědičných faktorů (androgenetická alopecie), věkem podmíněného řídnutí vlasů, autoimunitních onemocnění (alopecia areata), stresu (telogen effluvium) či infekcí (tinea capitis). Lokální minoxidil, schválený FDA (U.S. Food and Drug Administration, Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) pro androgenetickou alopecii (AGA), se používá i mimo schválené indikace u jiných typů vypadávání vlasů, a to i přes vedlejší účinky, jako je přechodné padání vlasů a hypertrichóza. Perorální minoxidil byl původně schválen v roce 1979 jako antihypertenzivum, ale jeho vedlejší účinek – hypertrichóza – vedl k jeho využití při podpoře růstu vlasů. Působí prostřednictvím vazodilatace, protizánětlivých účinků a modulace růstového cyklu vlasů. Zatímco lokální minoxidil má minimální systémovou absorpci, perorální formy jsou absorbovány trávicím traktem a mají systémové účinky. Perorální minoxidil, ačkoli není první volbou mezi antihypertenzivy kvůli riziku retence tekutin, tachykardie a dalších závažných nežádoucích účinků, jako jsou perikardiální a pleurální výpotek, srdeční tamponáda a angina pectoris, je stále častěji předepisován v nízkých dávkách (0,25–5 mg denně) pro AGA a další typy vypadávání vlasů. Přestože se mohou vyskytnout vzácné závažné vedlejší účinky, jeho celkový profil bezpečnosti a účinnosti při této indikaci přispívá k rostoucí poptávce. LDOM byl považován za vhodný pro dospělé a adolescenty s AGA, věkově podmíněným řídnutím vlasů, alopecia areata a některými typy jizvové alopecie. Je preferován před lokálním minoxidilem pro svou praktičnost, snášenlivost při zánětu pokožky hlavy nebo při neúčinnosti lokální terapie. Kontraindikace zahrnují těhotenství, kojení a některá kardiovaskulární onemocnění, jako například srdeční selhání. Doporučuje se monitorování krevního tlaku a vedlejších účinků, jako je retence tekutin a hypertrichóza. LDOM by měl být dávkován s ohledem na věk a pohlaví pacienta. Pro dospělé ženy je doporučená počáteční dávka 1,25 mg denně s možností upravit dávkování v rozmezí 0,625 mg až 5 mg denně. Dospělí muži obvykle začínají s dávkou 2,5 mg denně, přičemž rozmezí dávkování je stanoveno na 1,25 mg až 5 mg denně. Pro adolescentní pacienty je dávkování odlišné. U dívek se doporučuje začít s dávkou 0,625 mg denně a dávkování lze upravovat v rozmezí 0,625 mg až 2,5 mg denně. Pro chlapce je doporučená počáteční dávka 1,25 mg denně a dávkování může být v rozmezí 1,25 mg až 5 mg denně. Dávkování by mělo být individuálně přizpůsobeno s ohledem na odezvu a případné vedlejší účinky. Účinnost je obvykle pozorována během 3–6 měsíců. Tato nová zjištění o nízkodávkovém perorálním minoxidilu poskytují pevný základ pro jeho začlenění do klinické praxe jako účinné off-label léčby vypadávání vlasů. Přesto bychom měli klást důraz na pečlivý výběr pacientů, jejich monitorování a zohlednění individuálních potřeb. LDOM má značný potenciál zejména pro dospělé a adolescenty, u kterých lokální terapie není vhodná nebo účinná. Použití u dětí však vyžaduje další výzkum. KLÍČOVÁ SLOVA: perorální minoxidil – vypadávání vlasů – alopecie – tinea capitis ZDROJ: Akiska, Y.M.; Mirmirani, P.; Roseborough, I. et al. Low-Dose Oral Minoxidil Initiation for Patients With Hair Loss: An International Modified Delphi Consensus Statement. JAMA Dermatol. Published online November 20, 2024. Dostupné z: https://shorturl.at/69UuH [cit. 2025-01-02] Následující Předchozí

Acne vulgaris je chronické zánětlivé onemocnění pokožky, jehož léčba je komplikována rostoucí antibiotickou rezistencí Cutibacterium acnes. Nová studie hodnotí účinnost isotretinoinu, kyseliny salicylové a N-acetylcysteinu při snižování biofilmu a zvyšování citlivosti na antibiotika. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ISOTRETINOIN, KYSELINA SALICYLOVÁ A N-ACETYLCYSTEIN MOHOU BÝT SKVĚLÝMI POMOCNÍKY V BOJI PROTI ANTIBIOTICKÉ REZISTENCI CUTIBACTERIUM ACNES 25. března 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Acne vulgaris je chronické zánětlivé onemocnění pokožky, jehož léčba je komplikována rostoucí antibiotickou rezistencí Cutibacterium acnes. Nová studie hodnotí účinnost isotretinoinu, kyseliny salicylové a N-acetylcysteinu při snižování biofilmu a zvyšování citlivosti na antibiotika. Acne vulgaris se vyznačuje dysseboreou, abnormální keratinizací pilosebaceózního vývodu, přítomností Cutibacterium acnes (C. acnes) a zánětem. Na jeho rozvoji se podílejí hormony, jako jsou androgeny, inzulin a inzulinu podobný růstový faktor 1. Toto onemocnění má kromě fyzických projevů také významný dopad na psychiku, což zdůrazňuje potřebu efektivní terapie vedoucí ke zlepšení zdraví pokožky a posílení sebevědomí. C. acnes hraje klíčovou roli v patofyziologii akné. Virulenční faktory této bakterie přispívají k rozvoji antibiotické rezistence, zejména prostřednictvím tvorby biofilmu a genetických změn v ribozomální RNA. Existuje několik látek, které mohou pomoci s léčbou akné právě v případech antibiotické rezistence. Například topické retinoidy mohou nepřímo snižovat antibiotickou rezistenci tím, že pomáhají zvládat a udržovat remisi zánětlivých i nezánětlivých lézí. Kyselina salicylová zvyšuje účinnost antibiotik snížením exprese proteinů vnější membrány a efektivity efluxních pump a N-acetylcystein (NAC) pomáhá zlepšit zánětlivé akné tím, že redukuje reaktivní formy kyslíku a inhibuje lipidovou peroxidaci. Nová studie hodnotí antimikrobiální vlastnosti 0,05% isotretinoinu, 2% kyseliny salicylové a 5% NAC při snižování tvorby biofilmu C. acnes a zlepšení citlivosti na antibiotika u pacientů s acne vulgaris. Do studie bylo zařazeno celkem 48 pacientů ve věku 15 až 30 let. Isotretinoin měl nejvýraznější dopad na snižování tvorby biofilmu. Původně bylo pozorováno 40 případů biofilm-formujících C. acnes, po léčbě isotretinoinem ale toto číslo spadlo na pouhých 6 (15 %). Isotretinoin také zlepšil citlivost C. acnes na azithromycin a doxycyklin. Citlivost na doxycyklin se zvýšila z 60,4 % na 87,5 % a citlivost na azithromycin se zvýšila z původní třetiny pacientů dokonce na 75 % pacientů, což zdůrazňuje potenciál isotretinoinu v podpůrné terapii při boji s antibiotickou rezistencí. Kyselina salicylová také prokázala značnou účinnost při snižování tvorby biofilmu a zlepšení citlivosti na antibiotika. Citlivost C. acnes na doxycyklin se zvýšila z 60,4 % na 79,2 %, citlivost na azithromycin vzrostla stejně jako u isotretinoinu z třetiny pacientů na 75 %. Kyselina salicylová hraje významnou roli při usnadnění penetrace antibiotik a snížení rezistence spojené s biofilmem. Také NAC byl účinný při snižování tvorby biofilmu z 40 případů na 10 (25 %) a zlepšení citlivosti na azithromycin a doxycyklin. Tato zjištění odpovídají předchozím výzkumům, které zdůrazňují schopnost NAC snižovat tvorbu biofilmu a inhibovat bakteriální adhezi, což nakonec zvyšuje účinnost antibiotik. Dle nové studie tedy mohou být isotretinoin, kyselina salicylová a NAC cennou součástí podpůrné terapie při léčbě akné, zejména u případů s významnou antibiotickou rezistencí. Nejvyšší účinek vykazuje isotretinoin, těsně následovaný kyselinou salicylovou a NAC. Kromě těchto zjištění poukazuje studie také na důležitost používání in-vitro metodik k standardizaci podmínek, čímž se minimalizuje vliv osobních faktorů, jako je strava, životní styl a adherence pacienta k léčbě, které by mohly ovlivnit přežití a mechanismy rezistence C. acnes. KLÍČOVÁ SLOVA: akné – antibiotická rezistence – isotretinoin – kyselina salicylová – NAC ZDROJ: Essam, R.; Nasr, M.; Khater, M.W. et al. Anti-microbial impact of non-antibiotic agents; salicylic acid, N-acetylcysteine, and isotretinoin against Cutibacterium acnes in patients with acne vulgaris. Arch Dermatol Res 317, 155 (2025). Dostupné z: https://shorturl.at/FytGJ [cit. 2024-01-10] Následující Předchozí