V rámci samotné biologické funkce medu existují již robustní data, která ukazují na skutečnost, že med pozitivním způsobem ovlivňuje všechny fáze hojení rány. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! LOKÁLNÍ APLIKACE MANUKA MEDU V KONTROLE ROZVOJE INFEKČNÍCH KOMPLIKACÍ POPÁLENÉ PLOCHY 30. května 2023 v 21:15:00 Bartková, J., Bartošková, J., Lipový, B. V rámci samotné biologické funkce medu existují již robustní data, která ukazují na skutečnost, že med pozitivním způsobem ovlivňuje všechny fáze hojení rány. SOUHRN: Použití různých forem materiálů na bázi medu v rámci hojení ran různé etiologie má velmi dlouhou historii. Nové biotechnologické postupy rozšiřují použití těchto materiálů do dalších klinických indikací. V kazuistice prezentujeme případ mladé pacienty, která utrpěla hluboké popáleniny způsobené průchodem elektrického proudu. Vzhledem k prezentaci nekrotické tkáně v oblasti pravé paže až do oblasti facie bylo nutno provést chirurgickou (fasciální) nekrektomii. K následné přípravě lůžka rány, precizní antimikrobiální kontrole, byly zvoleny materiály na bázi Manuka medu (Algivon ® , Actilite ® ). Kombinovaný uzávěr rány proběhl bez dalších komplikací podobně jako následná maturace jizev. Dle našich dosavadních zkušeností se ukazuje, že aplikace krytí na bázi Manuka medu reprezentuje velmi zajímavou alternativu k dalším, již plně etablovaným materiálům využívaným k hojení ran nejen termální etiologie. KLÍČOVÁ SLOVA: Manuka med – popálení elektrickým proudem – hluboké popálení – látky přírodní povahy – příprava lůžka rány – kontrola infekce ÚVOD Vzhledem ke komplexnosti termického traumatu je nutno na samotnou terapii a její úspěšnost pohlížet jak z pohledu systémové odpovědi, tak také lokální reakce. Správně vedená lokální terapie popálených ploch vede k maximalizaci šancí pro nastartování regeneračního procesu, kdy se ztracené tkáně nahradí tkáněmi funkčně a morfologicky identickými. Pokud proces regenerace z různých důvodů selže, nastupuje pouze jediná možnost uzávěru rány, a to vlastní reparační schopnost tkání, která je však téměř vždy spojena s různou produkcí jizevnaté tkáně. (1) Velmi důležitým aspektem v případě lokální péče popálených ploch je bezesporu kontrola infekce. Každá popálená plocha je bezprostředně po úrazu brána jako sterilní, protože noxa způsobující poškození buněčné populace epidermis ev. hlouběji uložených struktur poškodí samozřejmě i bakterie a další potenciálně patogenní mikroorganismy (PPMs). (2) Nicméně kompromitace četných defenzivních mechanizmů, společně s přítomností nekrotické tkáně, která představuje výborné růstové médium pro řadu PPMs, způsobuje riziko časné kontaminace, kolonizace nebo dokonce rozvoje infekce v oblasti popálené plochy. U takto infikované rány (popálené plochy) je zastaven fázový postup v hojení, čímž dochází k zacyklení celého procesu v inflamatorní fázi. Med a jeho současné možnosti v rámci lokální aplikace představuje velmi potentní přírodní materiál, který pozitivně ovlivňuje všechny fáze hojení rány. V předkládané kazuistice prezentujeme případ úspěšné kontroly rozvoje infekčních komplikací a precizní přípravy lůžka rány u mladé pacientky, která byla popálena průchodem proudu o vysokém napětí. KAZUISTIKA Pacientka, 19ti letá studentka a zároveň adrenalinová sportovkyně, utrpěla sdružené poranění během lezení na rádiový vysílač. Při zásahu a průchodu elektrického proudu o vysokém napětí byla odhozena na kovovou konstrukci, což jí způsobilo četné tržně zhmožděné defekty v oblasti hlavy; bezvědomí pacientka negovala. Přednemocniční management proběhl standardně a pacientka byla transferována primárně na naši kliniku. Při přijetí byla pacientka kardiopulmonálně kompenzovaná, plně při vědomí (GCS 15), normosaturovaná, další postižení skeletu bylo vyloučeno. Předchorobí bylo bezvýznamné. Léky v chronické medikaci pacientka negovala. Z lokálního pohledu utrpěla pacientka hluboké popáleniny v rozsahu 6 % tělesného povrchu – dominantně v oblasti pravé horní končetiny (obr. 1) a levé dolní končetiny. Chirurgicky byla provedena nekrektomie (obr. 2). Perioperačně byla zjištěna přítomnost nekrózy až do oblasti fascie. V rámci komplexního wound-managementu bylo do defektů aplikováno kombinované krytí s Manuka medem (Algivon ® , Actilite ® ) (obr. 3 a, b, c). Jedenáctý den po úrazu byl do defektu k podpoře granulací vložen VAC systém. V následujícím období byla provedena parciální sutura defektu a k definitivnímu uzávěru zbytkových ran byl použit tenký dermo-epidermální štěp (obr. 3 d). Během sledovaného období nebyla zjištěna přítomnost žádného z PPMs v množství, které by bylo signifikantní pro kolonizaci nebo lokální infekci. Pacientka byla propuštěna 28. den po úrazu do ambulantní péče s kompresivními návleky a zavedenou terapií silikonovými pláty k redukci rizika rozvoje patologické maturace jizev. Při kontrole na naší ambulanci rok po úrazu byly jizvy maturované, měkké a palpačně nebolestivé (obr. 4). DISKUZE Hojení ran je vysoce regulovaný buněčný, humorální a molekulární proces, založený na komplexních interakcích mezi buňkami, extracelulární matrix (ECM) a cytokinů. (3) Celý proces je rozdělen do čtyř základních, na sebe navazujících a překrývajících se, fází: hemostatické, inflamatorní, proliferativní a remodelační. (4) Úlohou syntetických nebo biologických materiálů v rámci topické administrace je jednoznačně akcelerovat celý proces uzávěru rány a optimalizovat samotný proces remodelace tak, aby minimalizoval dopad patologického typu hojení. Med zaujímá v rámci tradiční medicíny velmi důležité místo již několik tisíc let. Řada autorů jej přirovnává ke „Svatému Grálu“ nejen pro jeho nutriční vlastnosti, ale také pro jeho využitelnost v řadě dalších biomedicínských aplikací včetně hojení ran. (5) Pravděpodobně první systematická zmínka o použití medu v rámci hojení ran byla nalezena v „Papyru Edwina Smithe“ (2600–2200 př. n. l.). Využíván byl nejen Egypťany, ale také Řeky a Římany a své zásadní postavení měl také v arabském světě. (6–9) Sám Avicenna (980–1037) jej doporučoval k redukci množství exudátu z ran. (10,11) V roce 1882 byla poprvé popsána antibakteriální aktivita medu. (12) Rozvoj této jeho velmi důležité vlastnosti byl zastaven implementací nově objevených antibiotik v průběhu 20. století. (13,14) Nicméně vzhledem k narůstající prevalenci rezistentních kmenů bakterií se med, podobně jako další alternativní přístupy, k používání konvenčních antimikrobiálních látek vrací a dochází k postupnému rozšiřování jeho použití v různých aplikacích. Složení medu je velmi pestré a je reprezentováno více nežli 200 komponenty. Dominantní složkou medu jsou sacharidy, a to zejména monosacharidy jako fruktóza a galaktóza a také minimální množství disacharidů (isomaltóza, turanóza, maltulóza nebo nigeróza). Sacharidy představují asi 80 % složení medu. (15) V medu jsou ovšem obsaženy další komponenty jako proteiny (enzymy), organické kyseliny, vitamíny (B6, thiamin, niacin, riboflavin), minerály (vápník, měď, sodík, zinek, fosfor, mangan, draslík) a také pigmenty a extrémně důležité fenolické sloučeniny. (16) Dnes existuje celá řada medů zařazených do kategorie pro medicinální použití. Jedná se o medy ze skupiny tzv. „Medical Grade Honey“ (MGH). Tento aspekt je naprosto klíčový, protože med je přírodní produkt, který může vykazovat velmi výraznou míru variability vlastní kompozice. Existují dokonce některé typy medu, které jsou zdraví škodlivé. Typickým reprezentantem je tzv. „Mad honey“ z lokalizace severního Turecka a pobřeží Černého moře. Tento med obsahuje grayanotoxin z nektaru rododendronu, který může po požití způsobovat např. srdeční arytmie. Podobně také medy získané z oleandru, vavřínu nebo azalek jsou také známé pro svůj potenciálně nebezpečný vliv na zdraví. Proto, aby mohl být med zařazen do skupiny MGH, musí splňovat celou řadu kritérií: musí být organický a neobsahovat žádné škodlivé kontaminanty a jiné toxické látky, být sterilizován gama zářením (většinou 25–50 kGy, toto množství plně zachovává jeho biologickou aktivitu) a splňovat další fyzikálně-chemická kritéria podobně jako skladovací a bezpečnostní předpisy. Sterilizace medu je naprosto esenciální pro jeho další použití. Problém, který by mohl limitovat použití medu v medicíně jsou zejména spory Clostridium botulinum, podle některých autorů byla až v 26 % nezpracovaných medů zjištěna přítomnost těchto spor. V souvislosti s použitím medu v rámci lokální aplikace nebyl doposud reportován rozvoj botulismu. (14,17) Klíčovou vlastností medu, kterou využíváme také při jeho použití v naší každodenní praxi, jsou jeho antimikrobiální vlastnosti, které jsou dány dominantně produkcí peroxidu vodíku a dalších látek. Produkce peroxidu vodíku reprezentuje velmi potentní antibakteriální mechanizmus. Peroxid vodíku je produkován pomocí enzymu glukózooxidázy. (18) V medu dochází ke konverzi glukózy na kyselinu glukonovou (D- glukono-δ-laktone) a H 2 O 2 . (19) Nicméně tento mechanizmus není v přírodě unikátní, na podobném principu fungují například houby nebo hmyz, který tento enzym, známý také jako notatin, využívají ze stejných důvodů. V rámci rány má H 2 O 2 ještě jeden velmi zajímavý efekt, a to, že mimo redukce bakteriální nálože v ráně stimuluje také produkci vaskulárního endoteliálního faktoru (vascular endothelial growth factor – VEGF), který je zodpovědný za angiogenezi, jakožto klíčového faktoru fázového postupu v hojení rány. Mezi další látky, obsažené v medu a podílející se na antimikrobiální strategii, patří bezesporu flavonoidy a zejména fenoly. (19) Je nutno podotknout, že množství flavonoidů velmi intenzivně kolísá v závislosti na druhu opylených rostlin a geografické oblasti. Produkce H 2 O 2 je relativně konstantní u různých medů (jednodruhových i vícedruhových). Z výše zmíněných antimikrobiálních komponent medu je pravděpodobně nejdůležitější methylglyoxal (MGO). Ten se v medu tvoří neenzymatickou dehydratací z dihydroxyacetonu (DHA). Bližším zkoumáním jednotlivých typů medu se zjistilo, že Manuka med obsahuje největší koncentrace MGO ze všech dostupných medů, protože je v nektaru přítomno velké množství DHA. Např. Kanuka med neobsahuje MGO vůbec, protože jej nemá z čeho vytvořit. (20–23) Další, velmi nespecifickou antimikrobiální aktivitou, je snížené pH; většina medů, které se dnes používají v medicíně má pH kolem 4 (3,2–5). Nízké pH navíc zvyšuje infiltraci okolí a lůžka rány různými buněčnými subpopulacemi (fibroblasty nebo makrofágy). V neposlední řadě je antimikrobiální aktivita u medu dána hygroskopickým a hyperosmotických efektem. (19,24) V rámci in-vitro podmínek byla testována antimikrobiální aktivita vůči specifickým kmenům bakterií. Dle autorů prokazuje dostatečnou aktivitu vůči celé řadě grampozitivních i gramnegativních bakterií (Staphylococcus aureus, včetně MRSA, Enterococcus fecalis, včetně VRE, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli aj.). (25) Zajímavostí je, že jeho efektivita není nikterak kompromitována úrovní rezistencí patogenů. V rámci samotné biologické funkce medu existují již robustní data, která ukazují na skutečnost, že med pozitivním způsobem ovlivňuje všechny fáze hojení rány. V časných fázích, zejména inflamatorní fázi, kontroluje pomnožení patogenů a tvorbu ev. biofilmu, podporuje produkci proinflamatorních cytokinů TNFα, má antioxidační aktivitu, redukuje volné kyslíkové radikály (Reactive Oxygen Species – ROS) a tedy potenciální poškození tkání způsobené oxidativním stresem. V proliferativní fázi u medu dominuje podpora tvorby granulační tkáně a definitivního uzávěru rány – reepitelizace za současné kontroly produkce exsudátu a edému v okolí rány. V remodelační fázi med potencuje fyziologické vyzrávání jizvy a redukuje tak riziko patologického jizvení a tvorby hypertrofických nebo keloidních jizev. (26) Dnes patří dominantní podíl na MGH Manuka medu. Jedná se o jednodruhový med z oblasti Nového Zélandu získaný z nektaru Leptospermum scoparium. (27–29) Vzhledem k tomu, že dnes med prokazuje svou superioritu v rámci hojení ran různé etiologie, je snaha zavést do klinické praxe také jiné formy medu: Gelam, Medihoney, Tualang nebo Kanuka. (30–32) Jinou formou je biotechnologické zpracování a kombinace medu s dalšími komponentami v souladu s personalizovanou medicínou 21. století. ZÁVĚR V této kazuistice jsme poukázali na několik zajímavých a unikátních vlastností Manuka medu. Vzhledem k mechanizmu a k hloubce popálení nedošlo v průběhu aplikace Algivonu ke kolonizaci ran, nevytvářely se fibrinové nálety a drobné zbytkové nekrózy se postupně odlučovaly. Následný uzávěr rány a další maturace jizvy proběhly bez komplikací. MUDr. Júlia Bartková Klinika popálenin a plastické chirurgie LF MU a FN Brno Zdroj: Bartková, J. Lokální aplikace manuka medu v kontrole rozvoje infekčních komplikací popálené plochy. Referátový výběr z dermatovenerologie. 2022; 3: s. 6–11. Následující Předchozí

Pacienti, kteří přežili rakovinu v dětství, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku keratinocytárních karcinomů (KC) v raném dospělém anebo dospělém věku, zejména pokud prodělali radioterapii nebo transplantaci krvetvorných buněk. Již od rané dospělosti proto potřebují pravidelný screening. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! LÉČBA RAKOVINY V DĚTSTVÍ ZVYŠUJE RIZIKO VZNIKU KERATINOCYTÁRNÍCH KARCINOMŮ V DOSPĚLOSTI 6. října 2024 v 10:00:00 -shell- (ilustrační obrázek AI) Pacienti, kteří přežili rakovinu v dětství, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku keratinocytárních karcinomů (KC) v raném dospělém anebo dospělém věku, zejména pokud prodělali radioterapii nebo transplantaci krvetvorných buněk. Již od rané dospělosti proto potřebují pravidelný screening. Keratinocitární karcinomy byly identifikovány mezi účastníky studie Childhood Cancer Survivor. Kohorta přeživších s diagnózou rakoviny ve věku <21 let vznikla v letech 1970–1999 Severní Americe. Z 25 658 účastníků se u 1 446 vyvinulo 5 363 keratinocitárních karcinomů, z nichž 93,5 % tvořily bazocelulární karcinomy a 6,7 % spinocelulární karcinomy. Průměrný věk účastníků byl 37,0 let (rozmezí 7,3–67,4). Většina těchto pacientů podstoupila radioterapii (88,4 %), což u nich podle autorů vedlo k 4,5násobnému zvýšení výskytu jakéhokoli KC a 9,4násobnému zvýšení výskytu 4 a více lézí keratinocitárního karcinomu. Alogenní a autologní transplantace krvetvorných buněk byla spojena s 3,4násobným a 2,3násobným zvýšením výskytu KC. KLÍČOVÁ SLOVA: bazaliom – keratinocytární karcinom – radiační terapie – spinocelulární karcinom ZDROJ: Boull, C.; Chen, Y.; Armstrong, G. T.; Neglia, J.; Turcotte, L. M. Keratinocyte carcinomas in survivors of childhood cancer: A report from the childhood cancer survivor study. Journal AAD. August 23, 2024. doi: 10.1016/j.jaad.2024.07.1520 Dostupné z: https://shorturl.at/Db1qW [cit. 2024-09-28]. Následující Předchozí

Roztoči Demodex, objevení v roce 1842 dermatologem Gustavem Simonem, jsou malé organismy, žijící ve vlasových folikulech a mazových žlázách lidí. Existují dva druhy, Demodex folliculorum a Demodex brevis. Oba dva druhy jsou obvykle neškodné, mohou ale také způsobovat zánětlivá kožní onemocnění, jako je růžovka nebo pityriasis folliculorum. Mohou být také spojeni s jinými chorobami nebo stavy, které potlačují imunitní systém, jako je leukémie, infekce HIV nebo některé druhy léčby, jako je například fototerapie. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! BIOLOGICKÁ LÉČBA ZVYŠUJE MNOŽSTVÍ ROZTOČŮ DEMODEX U PACIENTŮ S PSORIÁZOU 23. května 2024 v 10:00:00 -tor- Roztoči Demodex, objevení v roce 1842 dermatologem Gustavem Simonem, jsou malé organismy, žijící ve vlasových folikulech a mazových žlázách lidí. Existují dva druhy, Demodex folliculorum a Demodex brevis. Oba dva druhy jsou obvykle neškodné, mohou ale také způsobovat zánětlivá kožní onemocnění, jako je růžovka nebo pityriasis folliculorum. Mohou být také spojeni s jinými chorobami nebo stavy, které potlačují imunitní systém, jako je leukémie, infekce HIV nebo některé druhy léčby, jako je například fototerapie. Vysoká hustota roztočů Demodex, známá jako demodikóza, je diagnostikována při výskytu více než pěti roztočů na centimetr čtvereční, stanoveném pomocí biopsie kožního povrchu. Psoriáza je zánětlivé onemocnění, často léčené pomocí biologické léčby cílené na specifické části imunitního systému. U pacientů s psoriázou podstupujících biologickou léčbu se někdy může objevit zarudnutí a suchost obličeje, které je často diagnostikováno jako psoriáza obličeje. Ve skutečnosti to ale může být způsobeno právě demodikózou. Ve studii byla srovnávána hustota roztočů Demodex u pacientů s psoriázou, kteří podstupují biologickou léčbu, s těmi, kteří užívají léčbu lokální nebo nejsou léčeni vůbec. Studie zahrnovala celkem 67 pacientů s psoriázou: 34 podstupujících biologickou léčbu a 33 pacientů v kontrolní skupině (26 s lokální léčbou a 7 bez léčby). Pacienti s biologickou léčbou měli významně vyšší hustotu roztočů Demodex na tvářích a po celém obličeji ve srovnání s kontrolní skupinou. Čelo a nos také vykazovaly vyšší hustoty, i když ne vždy statisticky významné. V rámci biologické léčby byly použity léky jako secukinumab, ixekizumab, ustekinumab, adalimumab, risankizumab, guselkumab, certolizumab a infliximab. Obě skupiny měly podobnou míru onemocnění spojenou s demodikózou, jako je růžovka, pityriasis folliculorum, seboroická dermatitida a folikulitida. Demodikóza, definovaná jako více než pět roztočů na čtvereční centimetr, byla častější u těch, kteří podstupovali biologickou léčbu, zejména na tvářích a čele. Skupina biologické léčby měla mnohem vyšší míru demodikózy v alespoň jedné oblasti obličeje (61,8 %) ve srovnání s kontrolní skupinou (15,2 %). V biologické léčbě používané ve studii byly zahrnuty inhibitory TNF-α a IL-17. TNF-α je klíčový v imunitní odpovědi proti mikroorganismům, zatímco IL-17 hraje roli v obraně hostitele a opravě tkání. Blokování těchto cytokinů může ovlivnit hustotu roztočů Demodex. Například použití topického ivermektinu, antiparazitární léčby, ukázalo snížení hladin TNF-α, což naznačuje, že TNF-α může být zapojen do imunitních odpovědí proti roztočům Demodex. Výsledky naznačují souvislost mezi biologickou léčbou a zvýšenou hustotou roztočů Demodex u pacientů s psoriázou. Vyšší hustota Demodex u skupiny s biologickou léčbou může být spojena s imunosupresivními účinky léků používaných k léčbě psoriázy. Studie je ale omezena průřezovým designem a malou velikostí vzorku pacientů. KLÍČOVÁ SLOVA: psoriáza – biologická léčba – parazitární onemocnění – hustota roztočů demodex ZDROJ: Hasan Aksoy, Öykü Gönüllü, Melek Aslan Kayıran, Vefa A. Erdemir. Biologic therapy increases Demodex density in psoriasis patients. International Journal of Dermatology, 22 April 2024, https://doi.org/10.1111/ijd.17161 Dostupné z: https://shorturl.at/8TJCg Následující Předchozí

Umělá inteligence se stále více zapojuje do medicíny, ale jak si vede v tak specializovaném oboru, jakým je dermatologie? Studie zkoumala schopnosti ChatGPT 4.0 v diagnostice kožních lézí na základě dermatoskopických snímků. Může být AI užitečným pomocníkem, nebo zatím přináší více otazníků než odpovědí? Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! UMĚLÁ INTELIGENCE V DERMATOLOGII: POMŮŽE CHATGPT S DERMATOSKOPIÍ? 3. února 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Umělá inteligence se stále více zapojuje do medicíny, ale jak si vede v tak specializovaném oboru, jakým je dermatologie? Studie zkoumala schopnosti ChatGPT 4.0 v diagnostice kožních lézí na základě dermatoskopických snímků. Může být AI užitečným pomocníkem, nebo zatím přináší více otazníků než odpovědí? Dermatoskopie je v diagnostice kožních lézí nenahraditelným nástrojem. S rostoucím nedostatkem specialistů v některých oblastech se nyní hledají způsoby, jak rozšířit dostupnost screeningových metod. Jednou z možných cest je využití umělé inteligence (AI), konkrétně velkých jazykových modelů, jako je ChatGPT 4.0. Jak si ale AI vede v diagnostice a managementu kožních lézí? Jednoduše lze říct, že je tato metoda diagnostiky slibná, ale ne bezchybná. Zkoumána byla schopnost ChatGPT analyzovat dermatoskopické snímky a navrhovat diagnózy a další postupy. Ke každému poskytnutému snímku měla být poskytnuta hlavní diagnóza a tři nejpravděpodobnější diferenciální diagnózy. Model správně identifikoval diagnózu v 57 % případů, v celých 86 % případů se však diagnóza objevila alespoň v diferenciální diagnostice. Nejlepších výsledků dosáhl model u malignit (63 % správných primárních diagnóz, ve 100 % případů se malignita objevila v diferenciální diagnostice). U benigních lézí byla úspěšnost nižší – správná diagnóza na prvním místě byla jen ve 40 % případů. AI model má sice vysokou citlivost, ale nízkou specificitu. Vícekrát klasifikoval benigní léze jako maligní nebo premaligní. Například hemangiom byl chybně diagnostikován jako melanom a mezi třemi navrženými diferenciálními diagnózami vůbec nefiguroval. Tato tendence k přehnané diagnostice vedla k vysokému počtu doporučených biopsií (v 86 % případů), ačkoliv nebyly vždy nutné. Jaké jsou tedy možnosti využití modelu v klinické praxi? ChatGPT může být v budoucnu užitečným nástrojem při interpretaci dermatoskopických snímků, ale vyžaduje další vývoj a trénink na větším a rozmanitějším datasetu. Studie, která učila model diferenciaci bazaliomu od jiných lézí, ukázala, že s vhodným tréninkem lze dosáhnout úspěšnosti až 84,4 %, v porovnání s dermatoskopií, kde byla úspěšnost 96,8 %. Dermatoskopie ale zatím stále zůstává zlatým standardem. AI není připravená nahradit dermatology, může být ale pomocníkem při vzdělávání praktiků nebo při screeningových programech. Klíčem k úspěšnému využití je další vývoj a zdokonalování modelů tak, aby se snižovaly falešně pozitivní nálezy a nadměrné indikace biopsií. Budoucnost dermatologie bude pravděpodobně zahrnovat spolupráci mezi umělou inteligencí a lidskou expertízou – konečné rozhodnutí nicméně nadále zůstane v rukou specialistů. KLÍČOVÁ SLOVA: umělá inteligence – dermatoskopie – diagnostika ZDROJ: Trager, M.H.; Gordon, E.R.; Breneman, A. et al. Accuracy of ChatGPT in diagnosis and management of dermoscopic images. Arch Dermatol Res 317, 184 (2025). Dostupné z: https://shorturl.at/BDD4r [cit. 2025-01-29] Následující Předchozí

Nová studie vyvrací obavy, že opalovací krémy narušují mikrobiom pokožky a přispívají ke vzniku akné. Výsledky ukazují, že běžné složky opalovacích přípravků neovlivňují rovnováhu klíčových bakterií, jako jsou Cutibacterium acnes a Staphylococcus epidermidis, a jsou bezpečné pro každodenní použití. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! FOTOPROTEKTIVNÍ PŘÍPRAVKY NEZPŮSOBUJÍ KOŽNÍ DYSBIÓZU 4. ledna 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Nová studie vyvrací obavy, že opalovací krémy narušují mikrobiom pokožky a přispívají ke vzniku akné. Výsledky ukazují, že běžné složky opalovacích přípravků neovlivňují rovnováhu klíčových bakterií, jako jsou Cutibacterium acnes a Staphylococcus epidermidis, a jsou bezpečné pro každodenní použití. Akné je multifaktoriální zánětlivé onemocnění, často spojované s mikrobiální dysbiózou. Kosmetické přípravky, včetně opalovacích krémů, jsou někdy obviňovány z vyvolání této nerovnováhy. Nově se však podařilo prokázat, že formulace opalovacího krému s běžnými složkami nezpůsobuje dysbiózu ani nepřispívá ke vzniku akné. Cílem nové studie bylo zjistit, zda složky opalovacího krému – ethylhexyl metoxycinamát, ethylhexyl salicylát, methyl anthranilát a oktokrylen – mohou narušit mikrobiom pokožky, zejména rovnováhu klíčových bakterií spojených s akné, jako jsou Cutibacterium acnes a Staphylococcus epidermidis. Do studie bylo zapojeno šest zdravých mužů ve věku 19–23 let bez kožních onemocnění, alergií na kosmetiku či nedávného užívání antibiotik. Během studie se účastníci vyhnuli používání dalších kosmetických přípravků. Byly připraveny dvě formulace – základní gel (BG) a gel s přídavkem opalovacích složek (BGP) s SPF 28,8. Účastníci byli instruováni, aby aplikovali BG na pravou tvář a BGP na levou tvář v předem stanovených časech pomocí sterilního vybavení. Kožní stěry byly odebrány k analýze mikrobiálního složení pomocí DNA sekvenování. Analýza ukázala, že krém s přídavkem opalovacích složek nezpůsobil žádné změny v hojnosti C. acnes ani S. epidermidis. Toto složení tedy nemělo negativní vliv na mikrobiom a nevedlo k dysbióze. Staphylococcus aureus a jiné méně časté mikroorganismy byly detekovány ve velmi nízkých množstvích a rovněž nevykázaly žádné významné změny v důsledku aplikace krému s přídavkem opalovacích složek. Formulace s SPF 28.8 byla nekomedogenní, neovlivnila tvorbu kožního mazu a nezpůsobila žádné klinické příznaky akné. Tento objev je důležitý zejména s ohledem na dlouhodobé obavy z toho, že krémy s SPF mohou přispívat k nerovnováze mikrobiomu a rozvoji akné. Studie přináší uklidňující zprávu dermatologům a jejich pacientům – použití opalovacích krémů s běžnými složkami, jaké byly testovány v této studii, nepředstavuje riziko pro mikrobiom pokožky. Naopak, správná ochrana proti UV záření by měla zůstat základním kamenem prevence fotostárnutí, melanomu a dalších kožních karcinomů, aniž by byla ohrožena rovnováha kožního mikrobiomu. KLÍČOVÁ SLOVA: opalovací krém – SPF – akné – dysbióza – mikrobiom ZDROJ: Arantes, A.B.; Rosa, R.T.; de Oliveira, N.S. et al. Facial disbiosis and UV filters. Arch Dermatol Res 316, 739 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/Qo80b [cit. 2024-12-04] Následující Předchozí

Trápí vaše pacienty atopická dermatitida? Sůl ve stravě může jejich stav zhoršovat! Nová studie odhaluje spojení mezi nadměrnou konzumací sodíku a závažností atopické dermatitidy. Zjistěte, jak může omezení sodíku nabídnout řešení pro lepší zvládání této kožní choroby. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! SODÍK A ATOPICKÁ DERMATITIDA 21. srpna 2024 v 18:30:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Trápí vaše pacienty atopická dermatitida? Sůl ve stravě může jejich stav zhoršovat! Nová studie odhaluje spojení mezi nadměrnou konzumací sodíku a závažností atopické dermatitidy. Zjistěte, jak může omezení sodíku nabídnout řešení pro lepší zvládání této kožní choroby. Atopická dermatitida (AD) je rozšířený problém, který postihuje až 20 % dětí po celém světě a významné procento dospělých. Tento systémový zánětlivý stav nezpůsobuje jen fyzické nepohodlí, ale ovlivňuje také psychiku. Vzhledem k její nepředvídatelné povaze je pro pacienty klíčové identifikovat spouštěče. Je možné, že sodík patří mezi ně? Studie naznačují, že strava může ovlivnit nástup a závažnost atopické dermatitidy. Nadměrné množství sodíku, který je běžný např. v rychlém občerstvení, může být spojeno s atopickou dermatitidou. Studie zjistily vysoké hladiny sodíku v kůži pacientů s AD, což vyvolává otázku: zhoršuje příjem sodíku AD? Srovnáno bylo celkem 215 832 jedinců z databáze UK Biobank, kteří měli komplexní data, včetně odhadu 24hodinové exkrece sodíku pomocí biomarkerů moči a vzorce INTERSALT (zahrnuje BMI, věk a koncentrace draslíku, sodíku a kreatininu v moči). Hlavním cílem bylo zjistit, zda vyšší příjem sodíku koreluje s prevalencí a závažností AD. Průměrná exkrece sodíku byla 3,01 g/den, což překračuje doporučení NHS. Atopická dermatitida byla přítomna u 5 % (10 839 účastníků), přičemž 11,8 % z nich mělo AD s aktivními projevy do 2 let od odběru moči. Zvýšení vylučování sodíku o 1 g bylo spojeno s o 11 % vyšším rizikem atopické dermatitidy, s o 16 % vyšším rizikem atopické dermatitidy s aktivními projevy a s o 11 % vyšším rizikem zvýšení závažnosti atopické dermatitidy. Toto spojení bylo silnější u žen a lišilo se dle věku. U účastníků s příjmem sodíku pod doporučenou úrovní nebylo pozorováno zvýšené riziko atopické dermatitidy. Pro ověření, že tato zjištění nejsou specifická jen pro UK, byly výsledky srovnány s americkou databází pacientů NHANES. I zde byl vyšší příjem sodíku spojen s vyšším rizikem AD, a to dokonce o 22 %. Tato studie naznačuje, že role sodíku by mohla být v rámci AD významná a budoucí výzkum by se měl zaměřit na zjištění, zda kolísající hladiny sodíku mohou spouštět vzplanutí AD. Historicky byla snížená konzumace sodíku pro AD doporučována, ale studie dosud nezkoumaly její účinky na hladinu sodíku v kůži a závažnost AD. Dieta s nízkým obsahem sodíku by po dostatečném prozkoumání mohla být ekonomicky výhodnou intervencí pro léčbu AD s nízkým rizikem. KLÍČOVÁ SLOVA: atopická dermatitida – sodík – strava – zánět ZDROJ: Chiang, B.M., Ye, M., Chattopadhyay, A., Halezeroglu, Y., Van Blarigan, E.L., Abuabara, K. Sodium Intake and Atopic Dermatitis. JAMA Dermatol. 2024;160(7):725–731. doi:10.1001/jamadermatol.2024.1544. Dostupné z: https://shorturl.at/49cLN Následující Předchozí

Kanabidiol (CBD), extrahovaný z konopí, získává stále větší uznání díky svým protizánětlivým a lipidy modulujícím vlastnostem, které by mohly být využity k léčbě akné. Autoři provedli experimenty s cílem kvantitativně posoudit účinky CBD na buněčné dráhy související s akné. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! POTENCIÁL CBD PŘI LÉČBĚ AKNÉ A JIZEV PO AKNÉ 13. července 2024 v 10:00:00 -she- (ilustrační obrázek) Kanabidiol (CBD), extrahovaný z konopí, získává stále větší uznání díky svým protizánětlivým a lipidy modulujícím vlastnostem, které by mohly být využity k léčbě akné. Autoři provedli experimenty s cílem kvantitativně posoudit účinky CBD na buněčné dráhy související s akné. SEB-1 sebocyty a HaCaT keratinocyty byly vystaveny různým koncentracím CBD. CBD vykazoval vliv na životaschopnost buněk v závislosti na koncentraci a výrazně snižoval životaschopnost SEB-1; dále vyvolával apoptózu a při vyšších koncentracích došlo k významnému zvýšení apoptotické plochy. Kromě toho CBD významně snížil množství prozánětlivých cytokinů, včetně CXCL8, IL-1α a IL-1β. Inhiboval syntézu lipidů modulací dráhy AMPK-SREBP-1 a účinně redukoval proteinový keratin 16 související s hyperkeratinizaci. Současně CBD stimuloval syntézu elastinu, kolagenu 1 a kolagenu 3. Tato zjištění zdůrazňují potenciál CBD pro léčbu akné díky jeho protizánětlivým, apoptotickým a lipidy inhibujícím účinkům. Pozoruhodné je, že modulace dráhy Akt/AMPK-SREBP-1 odhalila nový a slibný mechanismus, který by mohl řešit patogenezi akné. Akné je vysoce prevalentní onemocnění, jehož výskyt vrcholí v období dospívání a může přetrvávat až do třetí dekády života; navíc se řadí na osmé místo v žebříčku nejčastějších onemocnění na světě. Ačkoli přesná příčina akné zůstává neznámá, předpokládá se, že je spíše důsledkem kombinace několika faktorů než jediné příčiny. Patofyziologii akné lze obecně rozdělit do čtyř faktorů, a to na abnormální folikulární keratinizaci, zvýšenou produkci kožního mazu, zánětlivou reakci a přítomnost a aktivitu bakterií Cutibacterium acnes, které jsou považovány za významné původce tohoto onemocnění. C. acnes kolonizuje pilosebaceózní jednotky, konkrétně v oblastech hustě osídlených mazovými folikuly, které vytvářejí prostředí bohaté na lipidy, jež slouží jako patologický znak tohoto stavu kůže. U aktivních lézí akné a jizev se zkoušely různé způsoby léčby, ale jejich účinnost byla neuspokojivá, což vedlo k výrazně vyšší míře vnímané stigmatizace jedinců s akné než u jedinců se zdravou pletí. V roce 2019 zavedlo korejské ministerstvo pro bezpečnost potravin a léků „novelu zákona o kontrole omamných látek“, která povolila dovoz léků na bázi konopí licencovaných v zahraničí, včetně kanabidiolu (CBD), což je hlavní nepsychotropní látka obsažená v konopí. Cílem tohoto progresivního kroku bylo rozšířit možnosti léčby vzácných a těžko řešitelných onemocnění v Koreji. CBD prokázal na dávce závislou inhibici nadměrné syntézy lipidů a antiproliferativní a protizánětlivé účinky na buňky mazových žláz. V jiné studii, zahrnující lidské keratinocytární buněčné linie, prokázala aplikace 0,6% roztoku hexanového extraktu z konopných semen snížení zánětu vyvolaného C. acnes potlačením prozánětlivých cytokinů, konkrétně IL-1β a IL-8. Kromě toho bylo prokázáno, že CBD inhibuje hyperproliferaci keratinocytů in vitro prostřednictvím více receptorů. Slibné výsledky ukázaly i experimenty in vivo. Během 12týdenní studie s rozděleným tělem zahrnující pacienty s psoriázou vedlo používání lokální 2,5% CBD masti a placeba dvakrát denně k významnému zlepšení, zejména v oblasti šupinatění, bez jakýchkoli významnějších nežádoucích účinků. CBD by tedy mohl být účinnou léčbou akné, neboť se zaměřuje na potenciální patofyziologické mechanismy. Aby se posunulo naše chápání účinků CBD na buněčné linie, bylo cílem studie korejských autorů prozkoumat potenciál CBD pro léčbu a prevenci akné zkoumáním specifických drah, jako je intracelulární zánětlivá odpověď a snížení triglyceridů v sebocytech. Kromě toho se tato studie snažila zavést nový přístup k léčbě akné a posunout se nad rámec konvenčních metod. Díky komplexním analýzám by tento inovativní přístup mohl poskytnout účinnější možnosti léčby, zejména u pacientů náchylných k zánětům a jizvení. KLÍČOVÁ SLOVA: CBD – léčba akné – zánět – jizvení - Kanabidiol ZDROJ: LEE, J.H., YOON, J.Y., KIM, D.H. et al. Potential of cannabidiol as acne and acne scar treatment: novel insights into molecular pathways of pathophysiological factors. Arch Dermatol Res. 2024;316(7):428. Published 2024 Jun 21. doi:10.1007/s00403-024-03131-9. Dostupné z: https://shorturl.at/E4D6T [cit. 2024-06-19]. Následující Předchozí

Detailněji popsat způsob, jakým určitý extrakt z konopí vyvolává buněčnou smrt u melanomu a rozšířit poznatky o různých molekulárních mechanismech konopí na produkci protinádorových účinků u melanomových buněk si kladli za cíl Australští výzkumníci ve studii s názvem „Hodnocení mechanismu buněčné smrti u melanomu vyvolaného extraktem konopí PHEC-66“, která byla publikována v časopise Cells v lednu 2024. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! EXTRAKT Z KONOPÍ PHEC-66 VYVOLÁVÁ BUNĚČNOU SMRT U MELANOMU, JAK UKAZUJE STUDIE 24. února 2024 v 17:00:00 -she- Detailněji popsat způsob, jakým určitý extrakt z konopí vyvolává buněčnou smrt u melanomu a rozšířit poznatky o různých molekulárních mechanismech konopí na produkci protinádorových účinků u melanomových buněk si kladli za cíl Australští výzkumníci ve studii s názvem „Hodnocení mechanismu buněčné smrti u melanomu vyvolaného extraktem konopí PHEC-66“, která byla publikována v časopise Cells v lednu 2024. Za pomoci technik jako jsou polymerázová řetězová reakce v reálném čase (qPCR), testy pro posouzení inhibice receptorů CB1 a CB2, měření reaktivních druhů kyslíku (ROS), testy apoptózy a fluorescenčně aktivované třídění buněk (FACS) pro analýzu apoptózy a buněčného cyklu, výzkumníci zkoumali, jak extrakt Cannabis sativa PHEC-66, který obsahuje převážně kanabidiol (CBD), inhibuje růst nádorových buněk a vyvolává buněčnou smrt. Výzkumníci dospěli k závěru, že extrakt z konopí: - brání tvorbě buněčných kolonií - zabraňuje migraci buněk - vyvolává buněčnou nehybnost - vyvolává morfologické změny naznačující apoptózu Extrakt zvyšoval ROS v nádorových buňkách, stimuloval signály apoptózy a snižoval anti-apoptotické signály. „Poškození melanomové buňky brání jejímu dělení na nové buňky a místo toho spouští programovanou buněčnou smrt, známou také jako apoptóza,“ vysvětlil Nazim Nassar, spoluautor studie. Uvedl také, že současné klinické využití konopí již zahrnuje léčbu úzkosti, chronické bolesti a epilepsie a studie jako tato zvyšují povědomí o možnostech konopí při léčbě rakoviny, zvláště melanomu, který má sklon k metastázování a je odolný vůči současným omezeným léčbám. V závěru studie výzkumníci vyzvali k dalším předklinickým studiím, aby se lépe porozumělo možnému využití určitých kanabinoidů jako doplňku terapie, a zejména pro vývoj léků. KLÍČOVÁ SLOVA: extrakt z konopí PHEC-66 - buněčná smrt - melanom ZDROJ: Bachari, A., Nassar, N., Srinivasareddy Telukutla, Zomer, R., Piva, T. J., Mantri, N. Evaluating the Mechanism of Cell Death in Melanoma Induced by the Cannabis Extract PHEC-66. Cells 2024, 13(3), 268; Dostupné z: https://doi.org/10.3390/cells13030268 Následující Předchozí

Vitiligo je chronické autoimunitní kožní onemocnění, jehož výskyt i závažnost může zhoršovat psychický stres. Existuje propojení mezi psychickým stavem a imunitní reakcí kůže? Jakou roli v tomto procesu hraje osa mozek-kůže? Jak stres ovlivňuje imunitní odpověď a přispívá k progresi vitiliga zjišťoval výzkum nervových a hormonálních mechanismů. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ROLE OSY MOZEK-KŮŽE V PATOGENEZI VITILIGA 7. prosince 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Vitiligo je chronické autoimunitní kožní onemocnění, jehož výskyt i závažnost může zhoršovat psychický stres. Existuje propojení mezi psychickým stavem a imunitní reakcí kůže? Jakou roli v tomto procesu hraje osa mozek-kůže? Jak stres ovlivňuje imunitní odpověď a přispívá k progresi vitiliga zjišťoval výzkum nervových a hormonálních mechanismů. Vitiligo postihuje 0,5–2 % světové populace. Komplexní etiologie nemoci ztěžuje léčbu a vzhled pacientů negativně ovlivňuje jejich psychické i fyzické zdraví. Ačkoli autoimunitní nerovnováha hraje klíčovou roli, spouštěče abnormální imunitní reakce nejsou jasné. Stres, úzkost a deprese jsou významnými faktory při rozvoji vitiliga a negativně ovlivňují léčbu. Nový výzkum zdůrazňuje roli osy mozek-kůže v kožní imunitě, spojující psychický stres s patogenezí vitiliga. Mechanismy osy mozek-kůže byly zkoumány s cílem podpořit integraci psychoterapie do léčby vitiliga. Patogeneze vitiliga je komplexní a zahrnuje genetické faktory, imunitní buňky a signální molekuly, jako cytokiny a chemokiny. Psychický stres je běžným spouštěčem, přičemž mnoho pacientů i lékařů věří, že vitiligo také zhoršuje. Stres vyvolává fyziologické reakce, jako je zvýšená aktivita sympatiku, hyperaktivita osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA osa), abnormální exprese neurotransmiterů a uvolnění prozánětlivých cytokinů, což přispívá k perzistenci či zhoršování onemocnění. Psychický stres aktivuje sympatický nervový systém, což vede k uvolnění katecholaminů v kůži, které nadměrně aktivují imunitu. Zvýšené hladiny katecholaminů a upregulace souvisejících genů naznačují imunitní zánětlivou odpověď způsobenou dysregulací sympatiku u pacientů s vitiligem. Stres významně ovlivňuje HPA osu a zdraví kůže. Aktivace HPA osy během stresu podporuje uvolňování neuropeptidů, které ovlivňují kožní buňky. U vitiliga chronický stres inhibuje tvorbu melaninu, což přispívá k depigmentaci. Glukokortikoidy mohou potlačit kožní HPA osu, snížit melanogenezi a zhoršit vitiligo. Kůže je ovlivněna neuropeptidy a hormony, které zprostředkovávají stresové reakce a zánět. Neuropeptidy, jako kortikoliberin (CRH) a katecholaminy, se uvolňují během stresu a ovlivňují kožní buňky, podporují zánět a ovlivňují pigmentaci u vitiliga. Stres zvyšuje hladiny kortizolu a noradrenalinu, což vyvolává imunitní reakce. Neuropeptidy podporují zánět, narušují funkci melanocytů a přispívají k progresi vitiliga prostřednictvím neuroimunitních cest. Nová studie odhaluje, že kůže se aktivně účastní stresových reakcí prostřednictvím mechanismů jako místní HPA osa a neurogenní zánět. Osa mozek-kůže hraje klíčovou roli v patogenezi vitiliga. Výsledky naznačují silnou souvislost mezi psychickým stresem a nástupem nebo progresí vitiliga, zejména u osob s psychickými poruchami. Budoucí výzkum by se měl zaměřit na HPA osu, prozánětlivé cytokiny a cílové buňky, aby bylo možné nalézt nové způsoby léčby. KLÍČOVÁ SLOVA: vitiligo – psychický stres – osa mozek-kůže – imunitní odpověď ZDROJ: Cao, C.; Lei, J.; Zheng, Y. et al. The brain-skin axis in vitiligo. Arch Dermatol Res 316, 607 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/sZq7U [cit. 2024-11-02] Následující Předchozí

V éře rostoucí poptávky po přírodních a účinných alternativách v kosmetickém průmyslu se houby stávají překvapivě cenným zdrojem bioaktivních látek. Obsahují sloučeniny s antioxidačními, protizánětlivými a omlazujícími účinky, které mohou cíleně ovlivnit stav pokožky i vlasů. Tento článek shrnuje aktuální poznatky o kosmetickém využití vybraných druhů hub a představuje jejich významné dermatologické účinky podložené nejnovějšími výzkumy. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! HOUBY V MODERNÍ KOSMETICE 2. května 2025 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) V éře rostoucí poptávky po přírodních a účinných alternativách v kosmetickém průmyslu se houby stávají překvapivě cenným zdrojem bioaktivních látek. Obsahují sloučeniny s antioxidačními, protizánětlivými a omlazujícími účinky, které mohou cíleně ovlivnit stav pokožky i vlasů. Tento článek shrnuje aktuální poznatky o kosmetickém využití vybraných druhů hub a představuje jejich významné dermatologické účinky podložené nejnovějšími výzkumy. V posledních letech se kosmetický průmysl stále více zaměřuje na přírodní složky s prokázanými biologickými účinky, které mohou nahradit syntetické látky a přinést nové benefity pro péči o pleť. Houby představují perspektivní zdroj bioaktivních sloučenin s širokým spektrem účinků – od hydratace pokožky, přes ochranu proti oxidačnímu stresu, až po inhibici enzymů spojených se stárnutím kůže. Studie analyzuje složení několika druhů hub využitelných v kosmetice, jejich biologické účinky a potenciální využití v péči o pleť a vlasy. Výsledky ukazují, že houby jsou nejen efektivní, ale také udržitelnou alternativou k běžně používaným syntetickým látkám. Houby obsahují široké spektrum bioaktivních látek, mezi nejvýznamnější složky patří polysacharidy, především β-glukany, které podporují hydrataci pokožky, stimulují imunitní reakce a přispívají k regeneraci buněk. Dále obsahují fenolové kyseliny a flavonoidy, silné antioxidanty chránící pokožku před oxidačním stresem a volnými radikály, jež urychlují stárnutí. Triterpenoidy působí protizánětlivě a antimikrobiálně, což redukuje podráždění pokožky a pomáhá při léčbě akné. Vitaminy skupiny B, D a E, spolu s minerály jako selen, měď a zinek, jsou klíčové pro udržení elasticity pokožky, ochranu proti UV záření a podporu přirozené obnovy kožních buněk. Mezi nejvíce studované houby s prokazatelnými dermatologickými účinky patří Ganoderma lucidum (lesklokorka lesklá), která má silné antioxidační a protizánětlivé účinky, podporuje hojení ran, hydrataci a redukci vrásek. Lentinula edodes (shiitake) obsahuje lentinan, který stimuluje tvorbu kolagenu, zvyšuje pevnost pokožky a redukuje pigmentaci. Pleurotus ostreatus (hlíva ústřičná) podporuje regeneraci buněk, působí proti stárnutí pokožky a zlepšuje její pružnost. Agaricus bisporus (žampion dvouvýtrusý) je významným zdrojem kyseliny kojové, která zesvětluje pigmentové skvrny a redukuje nerovnoměrnou pigmentaci pleti. Svým jedinečným složením houby cíleně ovlivňují procesy stárnutí pokožky, její hydrataci i regeneraci. Jejich hlavní mechanismy působení spočívají v inhibici enzymů degradujících pokožku, jako jsou elastáza, hyaluronidáza, tyrozináza a kolagenáza. Tyto enzymy se podílejí na rozpadu kolagenu, elastinu a kyseliny hyaluronové, což vede k tvorbě vrásek a ztrátě pružnosti. Vysoký obsah antioxidantů v houbách pomáhá chránit buňky před poškozením volnými radikály a tím zpomaluje proces stárnutí. Polysacharidy obsažené v houbách vážou vodu, čímž pomáhají udržet hydrataci pokožky, snižují podráždění a posilují přirozenou ochrannou bariéru kůže. Díky jejich přirozeným účinkům a udržitelnosti roste zájem o houby jako součást kosmetiky. Hlavní trendy v tomto oboru zahrnují vývoj nových extrakčních metod s cílem zvýšit koncentraci účinných látek a jejich stabilitu v kosmetických produktech, personalizovanou kosmetiku využívající houby v sérech a krémech přizpůsobených konkrétním typům pleti a ekologické, vegan-friendly produkty, které nabízejí alternativu k syntetickým složkám a živočišným derivátům. Současný výzkum naznačuje, že houby budou v blízké budoucnosti hrát stále větší roli v dermatologii i kosmetologii. S jejich pomocí je možné vyvinout novou generaci kosmetických produktů, které nabídnou nejen vysokou účinnost, ale i šetrnost k přírodě. KLÍČOVÁ SLOVA: houby – kosmetologie – bioaktivní látky – anti-aging – antioxidanty – přírodní kosmetika – protizánětlivé účinky – Ganoderma lucidum – Lentinula edodes – Pleurotus ostreatus – Agaricus bisporus -– Tremella fuciformis – Trametes versicolor – Cordyceps sinensis – Auricularia polytricha – Schizophyllum commune – Flammulina velutipes – Inonotus obliquus – Tricholoma matsutake – Phellinus baumii – Volvariella volvacea – Cantharellus cibarius – Macrocybe lobayensis ZDROJ: Rukhsar, S.; Usman, M.; Yousaf, N. et al. Mushrooms in modern cosmetics: unlocking anti-aging, antioxidant, and therapeutic potential. Arch Dermatol Res 317, 542 (2025). doi.org/10.1007/s00403-025-04048-7 Dostupné z: https://shorturl.at/Duo3q [cit. 2025-04-25] Následující Předchozí

Studie odhaluje klíčovou roli dyslipidémie v patogenezi akné vulgaris, přičemž pomocí metabolomiky a lipidomiky identifikuje specifické lipidy, jako jsou sfingomyeliny a fosfatidylcholiny, které ovlivňují zánět a keratinizaci. Tyto nálezy otevírají cestu k novým biomarkerům pro diagnostiku a personalizovanou léčbu akné a k hlubšímu pochopení jeho mechanismů. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! AKTUÁLNÍ POHLED NA DYSLIPIDÉMII U ACNE VULGARIS 30. ledna 2025 v 11:00:00 -smi- (ilustrační obrázek AI) Studie odhaluje klíčovou roli dyslipidémie v patogenezi akné vulgaris, přičemž pomocí metabolomiky a lipidomiky identifikuje specifické lipidy, jako jsou sfingomyeliny a fosfatidylcholiny, které ovlivňují zánět a keratinizaci. Tyto nálezy otevírají cestu k novým biomarkerům pro diagnostiku a personalizovanou léčbu akné a k hlubšímu pochopení jeho mechanismů. Dyslipidémie, tedy abnormality v lipidovém profilu, je často přítomna u pacientů s akné. Tyto abnormality zahrnují zvýšené hladiny celkového cholesterolu (TC), triglyceridů (TG) a LDL cholesterolu, zatímco hladiny HDL cholesterolu jsou často sníženy. Různé studie na populacích v Pákistánu, Saudské Arábii a Egyptě prokázaly, že pacienti s akné mají obecně horší lipidový profil, což přispívá k rozvoji zánětlivých procesů. Nicméně výsledky některých výzkumů nejsou vždy konzistentní, protože existují i studie, které nenalezly významné rozdíly v lipidovém profilu mezi pacienty s akné a zdravými kontrolami. V pediatrické populaci se akné často objevuje s abnormalitami lipidového profilu, jako jsou zvýšené hladiny TG a LDL cholesterolu. U post-adolescentního akné byly pozorovány snížené hladiny HDL cholesterolu a zvýšené hladiny TC a TG. Tyto změny v lipidovém profilu mohou hrát roli v dlouhodobých zánětlivých procesech, které vedou k patologickým změnám v kůži. Metabolomika je moderní vědecký přístup, který studuje malé molekuly, jako jsou lipidy, aminokyseliny a organické kyseliny, které představují finální produkty metabolismu. Na rozdíl od genomiky nebo proteomiky, metabolomika sleduje bezprostřední důsledky genetických, environmentálních a fyziologických změn na úrovni metabolitů. Používají se zde techniky jako kapalinová chromatografie spojená s hmotnostní spektrometrií (LC-MS) nebo plynová chromatografie s hmotnostní spektrometrií (GC-MS), které umožňují cílenou i necílenou analýzu metabolitů. Necílená analýza identifikuje co nejširší spektrum metabolitů, zatímco cílená analýza je zaměřena na specifické biomarkery. Metabolomika přináší výhodu v tom, že dokáže detekovat malé, ale významné změny v metabolických drahách, což je zvláště užitečné při zkoumání onemocnění, jako je akné. Zároveň umožňuje analýzu snadno dostupných tělesných tekutin, jako je krev, sliny nebo pot, což usnadňuje odběr vzorků. Lipidomika, jako podskupina metabolomiky, se zaměřuje na detailní analýzu lipidů v buňkách, tkáních a organismech. Techniky používané v lipidomice zahrnují nukleární magnetickou rezonanci (NMR), ultra účinnou kapalinovou chromatografii spojenou s hmotnostní spektrometrií (UPLC-MS) a elektrosprejovou ionizaci (ESI-MS). Tato technologie umožňuje sledovat lipidové změny, které souvisejí s patofyziologií různých onemocnění, včetně akné. U pacientů s akné byly pomocí lipidomiky identifikovány klíčové změny v složení lipidů. Sfingomyeliny (SM) a fosfatidylcholiny (PC) byly označeny za hlavní metabolity spojené s patogenezi akné. Sfingomyeliny jsou klíčové lipidy, které se podílejí na formování membránových mikrodomén a lipidových raftů, což má vliv na buněčnou signalizaci a zánětlivé procesy. Zvýšené hladiny SM podporují proliferaci keratinocytů a inhibují jejich diferenciaci, což přispívá k abnormálnímu keratinizačnímu procesu. Tyto procesy mohou být dále komplikovány akumulací ceramidů (Cer), což jsou metabolity SM. Ceramidy regulují rovnováhu mezi proliferací a apoptózou keratinocytů, přičemž jejich nadměrná akumulace může oslabit bariérovou funkci kůže a vést ke zvýšené produkci zánětlivých cytokinů, jako jsou IL-1α a TNF-α. Fosfatidylcholin hraje důležitou roli při regulaci buněčných cyklů a zánětlivých reakcí. Jeho degradace vede k tvorbě lysophosphatidylcholinu (LPC), který má prozánětlivé vlastnosti. LPC aktivuje dráhy, jako je NF-kB a MAPK, což zvyšuje produkci cytokinů, jako jsou IL-1β a IL-8, které přispívají k zánětu spojenému s akné. Změny v těchto lipidových drahách odhalují, jak důležitá je rovnováha mezi lipidy v regulaci kožních procesů. Díky využití metabolomiky a lipidomiky bylo možné lépe porozumět mechanismům patogeneze akné. Identifikace lipidových biomarkerů, jako jsou sfingomyeliny a fosfatidylcholiny, přináší nové terapeutické možnosti a zlepšuje diagnostiku tohoto běžného kožního onemocnění. Důraz na integraci těchto poznatků s genomikou a proteomikou by mohl vést k personalizované léčbě akné a dalšímu pochopení jeho komplexní patofyziologie. KLÍČOVÁ SLOVA: acne vulgaris – dyslipidemia – metabolomika – lipidomika – sfingomyeliny – fosfatidylcholiny ZDROJ: Wu L; Zhu S-C; He Y; Zhu Y-X; Ou-Yang X-L; Zhang D; Li C-M. (2025) Current perspectives for metabolomics and lipidomics in dyslipidemia of acne vulgaris: a mini review. Front. Med. Vol 11:1538373. 15 Jan 2025. Dostupné z: https://shorturl.at/oxww0 [cit. 2025-25-01] Následující Předchozí

Štúdia skúmala, ako môže zvýšená prítomnosť baktérií rodu Escherichia súvisieť s aktivitou ochorenia vitiligo, ktorá spôsobuje stratu pigmentu v koži. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! VÝSKYT A METABOLIZMUS BAKTÉRIÍ RODU ESCHERICHIA V SÚVISLOSTI S AKTIVITOU VITILIGA 25. srpna 2025 v 10:00:00 -var- (ilustrační obrázek AI) Štúdia skúmala, ako môže zvýšená prítomnosť baktérií rodu Escherichia súvisieť s aktivitou ochorenia vitiligo, ktorá spôsobuje stratu pigmentu v koži. Výskumníci v novej štúdii pozorovali rôzne zloženie črevného mikrobiómu u pacientov trpiacich vitiligom a zistili, že pacienti s aktívnym vitiligom mali v črevnej flóre výrazne vyššie množstvo baktérií rodu Escherichia. Tieto baktérie sú často spájané s obmedzenou syntézou aminokyselín a tvorbou energie, čo môže prispievať k zvýšenej zápalovej reakcii v tele. Taktiež taká Escherichia coli degraduje nukleotidy a aktivuje metabolické cesty, ktoré znižujú dostupnosť voľných aminokyselín, v tomto prípade skúmaného histidínu. Ten má totiž významné anti-inflamatórne vlastnosti a jeho nedostatok má za následok zhoršenie symptómov vitiliga. Výskumníci poukazujú aj na dôležitosť stravy, stravovacích návykov a zloženie mikroflóry v zažívacom trakte. Skúmaní pacienti mali nižší príjem lipidov, vlákniny a niektorých esenciálnych aminokyselín, čo ovplyvňuje nielen baktérie, ale do istej miery aj imunitnú odpoveď. Zistenia tejto štúdie podporujú dlhodobý predpoklad, že črevná mikroflóra – najmä rod Escherichia – zohráva úlohu v patogenéze autoimunitných ochorení, ako je vitiligo. Ak živiny v strave nepokrývajú potreby tela a črevnej mikroflóry, tak nedochádza ani k tvorbe potrebných metabolitov, ktoré môžu znižovať zápalovú reakciu poškodzujúcu melanocyty, čím sa zhorší priebeh depigmentácie kože. Autori výskumu dúfajú, že sa nájdu a uplatnia nové terapeutické postupy, a to nielen rôzne správne mierenézmeny stravy, ale napríklad aj modulácie črevnej mikroflóry užívaním probiotík. Perspektívu týchto metód vnímajú ako sľubnú, pričom by mohla viesť k lepšej personalizovanej terapii a vplyvu na aktivitu rôznych autoimunitných procesov, ako to bolo aj v prípade vitiliga. Priznávajú, že sú potrebné robustnejšie klinické štúdie potvrdzujúce vzťah medzi stravou, mikrobiómom a autoimunitnými ochoreniami, aby mohlo dôjsť k vývoju cielenej liečby, ktorá by zlepšila kvalitu života pacientov. KĽÚČOVÉ SLOVÁ: vitiligo – Escherichia – mikroflóra – histidín – autoimunitné ochorenie ZDROJ: Zhussipbek Mukhatayev; Artur Kovenskiy; Ziyou Ren; Stephanie M. Rangel; Nurlubek Katkenov et al. Escherichia Abundance and Metabolism Align with Vitiligo Disease Activity. Journal of Investigative Dermatology; 2025; doi:10.1016/j.jid.2025.01.032. Dostupné z: https://shorturl.at/qLi2r [cit. 2025-04-04] Následující Předchozí