V éře rostoucí poptávky po přírodních a účinných alternativách v kosmetickém průmyslu se houby stávají překvapivě cenným zdrojem bioaktivních látek. Obsahují sloučeniny s antioxidačními, protizánětlivými a omlazujícími účinky, které mohou cíleně ovlivnit stav pokožky i vlasů. Tento článek shrnuje aktuální poznatky o kosmetickém využití vybraných druhů hub a představuje jejich významné dermatologické účinky podložené nejnovějšími výzkumy. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! HOUBY V MODERNÍ KOSMETICE 2. května 2025 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) V éře rostoucí poptávky po přírodních a účinných alternativách v kosmetickém průmyslu se houby stávají překvapivě cenným zdrojem bioaktivních látek. Obsahují sloučeniny s antioxidačními, protizánětlivými a omlazujícími účinky, které mohou cíleně ovlivnit stav pokožky i vlasů. Tento článek shrnuje aktuální poznatky o kosmetickém využití vybraných druhů hub a představuje jejich významné dermatologické účinky podložené nejnovějšími výzkumy. V posledních letech se kosmetický průmysl stále více zaměřuje na přírodní složky s prokázanými biologickými účinky, které mohou nahradit syntetické látky a přinést nové benefity pro péči o pleť. Houby představují perspektivní zdroj bioaktivních sloučenin s širokým spektrem účinků – od hydratace pokožky, přes ochranu proti oxidačnímu stresu, až po inhibici enzymů spojených se stárnutím kůže. Studie analyzuje složení několika druhů hub využitelných v kosmetice, jejich biologické účinky a potenciální využití v péči o pleť a vlasy. Výsledky ukazují, že houby jsou nejen efektivní, ale také udržitelnou alternativou k běžně používaným syntetickým látkám. Houby obsahují široké spektrum bioaktivních látek, mezi nejvýznamnější složky patří polysacharidy, především β-glukany, které podporují hydrataci pokožky, stimulují imunitní reakce a přispívají k regeneraci buněk. Dále obsahují fenolové kyseliny a flavonoidy, silné antioxidanty chránící pokožku před oxidačním stresem a volnými radikály, jež urychlují stárnutí. Triterpenoidy působí protizánětlivě a antimikrobiálně, což redukuje podráždění pokožky a pomáhá při léčbě akné. Vitaminy skupiny B, D a E, spolu s minerály jako selen, měď a zinek, jsou klíčové pro udržení elasticity pokožky, ochranu proti UV záření a podporu přirozené obnovy kožních buněk. Mezi nejvíce studované houby s prokazatelnými dermatologickými účinky patří Ganoderma lucidum (lesklokorka lesklá), která má silné antioxidační a protizánětlivé účinky, podporuje hojení ran, hydrataci a redukci vrásek. Lentinula edodes (shiitake) obsahuje lentinan, který stimuluje tvorbu kolagenu, zvyšuje pevnost pokožky a redukuje pigmentaci. Pleurotus ostreatus (hlíva ústřičná) podporuje regeneraci buněk, působí proti stárnutí pokožky a zlepšuje její pružnost. Agaricus bisporus (žampion dvouvýtrusý) je významným zdrojem kyseliny kojové, která zesvětluje pigmentové skvrny a redukuje nerovnoměrnou pigmentaci pleti. Svým jedinečným složením houby cíleně ovlivňují procesy stárnutí pokožky, její hydrataci i regeneraci. Jejich hlavní mechanismy působení spočívají v inhibici enzymů degradujících pokožku, jako jsou elastáza, hyaluronidáza, tyrozináza a kolagenáza. Tyto enzymy se podílejí na rozpadu kolagenu, elastinu a kyseliny hyaluronové, což vede k tvorbě vrásek a ztrátě pružnosti. Vysoký obsah antioxidantů v houbách pomáhá chránit buňky před poškozením volnými radikály a tím zpomaluje proces stárnutí. Polysacharidy obsažené v houbách vážou vodu, čímž pomáhají udržet hydrataci pokožky, snižují podráždění a posilují přirozenou ochrannou bariéru kůže. Díky jejich přirozeným účinkům a udržitelnosti roste zájem o houby jako součást kosmetiky. Hlavní trendy v tomto oboru zahrnují vývoj nových extrakčních metod s cílem zvýšit koncentraci účinných látek a jejich stabilitu v kosmetických produktech, personalizovanou kosmetiku využívající houby v sérech a krémech přizpůsobených konkrétním typům pleti a ekologické, vegan-friendly produkty, které nabízejí alternativu k syntetickým složkám a živočišným derivátům. Současný výzkum naznačuje, že houby budou v blízké budoucnosti hrát stále větší roli v dermatologii i kosmetologii. S jejich pomocí je možné vyvinout novou generaci kosmetických produktů, které nabídnou nejen vysokou účinnost, ale i šetrnost k přírodě. KLÍČOVÁ SLOVA: houby – kosmetologie – bioaktivní látky – anti-aging – antioxidanty – přírodní kosmetika – protizánětlivé účinky – Ganoderma lucidum – Lentinula edodes – Pleurotus ostreatus – Agaricus bisporus -– Tremella fuciformis – Trametes versicolor – Cordyceps sinensis – Auricularia polytricha – Schizophyllum commune – Flammulina velutipes – Inonotus obliquus – Tricholoma matsutake – Phellinus baumii – Volvariella volvacea – Cantharellus cibarius – Macrocybe lobayensis ZDROJ: Rukhsar, S.; Usman, M.; Yousaf, N. et al. Mushrooms in modern cosmetics: unlocking anti-aging, antioxidant, and therapeutic potential. Arch Dermatol Res 317, 542 (2025). doi.org/10.1007/s00403-025-04048-7 Dostupné z: https://shorturl.at/Duo3q [cit. 2025-04-25] Následující Předchozí

Obliba tetování v posledních desetiletích výrazně vzrostla. Tetovací inkoust ale často obsahuje karcinogenní chemické látky, (např. primární aromatické aminy, polycyklické aromatické uhlovodíky a kovy) a proces tetování vyvolává imunologickou reakci, která způsobuje translokaci tetovacího inkoustu z místa vpichu. Ukládání tetovacího pigmentu v lymfatických uzlinách již bylo potvrzeno, ale dlouhodobé zdravotní účinky zůstávají neprozkoumané. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! TETOVÁNÍ JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR PRO MALIGNÍ LYMFOM 29. září 2024 v 10:00:00 -she- Obliba tetování v posledních desetiletích výrazně vzrostla. Tetovací inkoust ale často obsahuje karcinogenní chemické látky, (např. primární aromatické aminy, polycyklické aromatické uhlovodíky a kovy) a proces tetování vyvolává imunologickou reakci, která způsobuje translokaci tetovacího inkoustu z místa vpichu. Ukládání tetovacího pigmentu v lymfatických uzlinách již bylo potvrzeno, ale dlouhodobé zdravotní účinky zůstávají neprozkoumané. Ke zkoumání souvislosti mezi expozicí tetování a celkovým maligním lymfomem i podtypy lymfomů autoři použili švédské národní registry s plným pokrytím populace. Provedli případovou kontrolní studii, v níž identifikovali všechny případy maligního lymfomu diagnostikované v letech 2007–2017 u osob ve věku 20-60 let. Z celkového populačního registru byly vybrány tři náhodné kontroly odpovídající věku a pohlaví na každý případ pomocí vzorkování hustoty výskytu. Expozici autoři hodnotili pomocí dotazníku v roce 2021 a údaje o potenciálních matoucích faktorech získali z registrů. K odhadu poměru incidence (IRR) maligního lymfomu u tetovaných osob použili vícerozměrnou logistickou regresi. Studijní soubor tvořilo 11 905 osob a míra odpovědí byla 54 % mezi případy (n = 1398) a 47 % mezi kontrolami (n = 4193). Prevalence tetování byla 21 % mezi případy a 18 % mezi kontrolami. Tetovaní jedinci měli vyšší upravené riziko celkového výskytu lymfomu (IRR = 1,21; 95% CI 0,99–1,48). Riziko lymfomu bylo nejvyšší u jedinců, u nichž mezi prvním tetováním a rokem indexu uplynuly méně než dva roky (IRR = 1,81; 95% CI 1,03–3,20). Riziko se snížilo se střední dobou expozice (tři až deset let), ale opět se zvýšilo u jedinců, kteří se nechali poprvé tetovat ≥ 11 let před indexovým rokem (IRR = 1,19; 95% CI 0,94–1,50). Autoři nezjistili žádné důkazy o zvyšujícím se riziku s větší plochou tetovaného povrchu těla. Riziko spojené s expozicí tetování se zdálo být nejvyšší u difuzního velkobuněčného B-lymfomu (IRR 1,30; 95% CI 0,99–1,71) a folikulárního lymfomu (IRR 1,29; 95% CI0,92–1,82). zjištění naznačují, že expozice tetování je spojena se zvýšeným rizikem maligního lymfomu. Ke zjištění příčinné souvislosti je zapotřebí další epidemiologický výzkum. KLÍČOVÁ SLOVA: lymfom – tetování – prevence rakoviny ZDROJ: Nielsen, C.; Jerkeman, M.; Jöud, A.S. Tattoos as a risk factor for malignant lymphoma: a population-based case-control study. EClinicalMedicine. 2024 May 21:72:102649. doi: 10.1016/j.eclinm.2024.102649. eCollection 2024 Jun. Dostupné z: https://shorturl.at/3Efl3 [cit. 2024-09-22]. Následující Předchozí

Nová metoda využívající 2 single-guide nástroje RNA/Cas9 k cílení na 3 specifické segmenty genu COL7A1 se škodlivými mutacemi úspěšně odstranila až 95 % těchto segmentů. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PRŮLOMOVÁ TECHNIKA CRISPR/Cas9 DOSÁHLA 95% DELECE EXONU PRO LÉČBU EPIDERMOLYSIS BULLOSA 12. srpna 2024 v 10:00:00 -she- (ilustrační obrázek AI) Nová metoda využívající 2 single-guide nástroje RNA/Cas9 k cílení na 3 specifické segmenty genu COL7A1 se škodlivými mutacemi úspěšně odstranila až 95 % těchto segmentů. Výsledky studie na 3 pacientech s monogenní poruchou křehké kůže, recesivní dystrofickou epidermolysis bullosa (RDEB), ukazují, že odstranění exonu 31, obsahujícího patogenní mutaci, obnovilo adhezní vlastnosti fibroblastů RDEB a vedlo k přesné depozici kolagenu typu VII (C7) do bazální membrány na 3D modelu kůže. Výzkum byl publikován v časopise Bioengineering & Translational Medicine. Podle autorů vyloučení exonu 31 z keratinocytů a fibroblastů RDEB představuje první průkaz přeskočení exonu v dermálních fibroblastech. Dalšími cílenými exony COL7A1 byly 68 a 109. „Gen COL7A1, který produkuje protein kolagen 7, je často mutován u jedinců se vzácným, ale vysilujícím stavem kůže, epidermolysis bullosa. Toto onemocnění by mohlo být léčeno pomocí genové editace, kdy se postiženému jedinci odeberou kožní buňky, jediný poškozený gen se opraví pomocí genové editace založené na CRISPR a pomocí genově upravených buněk specifických pro pacienta se vytvoří kožní ekvivalenty,“ uvedla vedoucí autorka studie Hilary Sheppardová, PhD, z University of Aukland, pro The American Journal of Managed Care (AJMC). „Tyto upravené kožní listy pak mohou být použity jako kožní štěpy s dlouhou životností k pokrytí problematických ran.“ Všichni 3 dárci měli složené heterozygotní mutace v genu COL7A1. Výzkumníci navrhli duální single-guide RNA cílenou na introny na obou stranách každé mutace. Při opravě nehomologním spojováním konců došlo ke spojení zlomových bodů a vznikly delece, které pokrývaly každý exon. V keratinocytech byl celkový podíl alel s delecí zahrnující cílový exon (ale ne další exony) 89,67 % u pacienta 1, 94,98 % u pacienta 2, 89,03 % u keratinocytů pacienta 3 a 90,76 % u fibroblastů pacienta 3. Výsledky ukázaly, že 107 ze 118 exonů lze odstranit, aniž by došlo k narušení otevřeného čtecího rámce COL7A1. Toto zjištění naznačuje, že přeskočení exonu má širokou použitelnost pro mutace specifické pro pacienta. „Jednoduchost přenosu na bázi RNP [ribonukleoproteinu] a absence požadavku na mechanismy pozitivní selekce představuje zjednodušený pracovní postup editace, který by mohl umožnit rychlejší cestu do klinické praxe,“ napsali autoři. Zjistili také, že duální přeskočení exonu Cas9-RNP nevedlo k detekovatelné inzerci a deleci mimo cíl, ale vytvářelo velké cílové strukturní varianty; delece exonu 31 v kožních buňkách pacienta 3 vedla k předpokládanému sestřihu mRNA a zvýšené transkripci C7; delece exonu 31 obnovila expresi proteinu C7 v keratinocytech pacienta 3. Editační protokol a systém buněčných kultur ve studii neměl negativní vliv na růst buněk. Analýza proliferace ukázala, že keratinocyty pacienta 3 měly po editaci Cas9-RNP podobnou rychlost růstu ve srovnání s neošetřenými keratinocyty a keratinocyty divokého typu po dobu jednoho měsíce. Budoucí výzkum by měl provádět experimenty in vivo, aby se vyhodnotila dlouhodobá účinnost technik úpravy genů. U pacientů s RDEB existuje významné riziko vzniku spinocelulárního karcinomu a jejich očekávaná délka života je obvykle 30 let. Toto onemocnění je způsobeno bialelickými mutacemi se ztrátou funkce v genu COL7A1, který kóduje řetězec C7 alfa-1; poruchy C7 mohou způsobit závažné puchýře, které mohou vést k systémovým a život ohrožujícím komplikacím. „Náš výzkum doplňuje rostoucí počet důkazů, které prokazují, že se tento gen hodí pro vysoce účinný přístup, kdy lze jednoduše odstranit vadné oblasti, čímž vznikne mírně zkrácený, ale stále funkční protein,“ uvedla Sheppardová pro AJMC. „Tento přístup má terapeutický potenciál. Naše studie však také poukazuje na důležitost komplexního hodnocení on-target editačních událostí, protože naše analýza odhalila přítomnost odstraněných oblastí DNA, které by standardními metodami nebyly zachyceny.“ ZDROJ: Jacobson-Sive, K. Breakthrough CRISPR/Cas9 Technique Achieves 95% Exon Deletion for Epidermolysis Bullosa Treatment. Dermatology times. 2024; Published 2024 August 6. Dostupné z: https://shorturl.at/JhNbs [cit. 2024-08-09]. Následující Předchozí

Jak ukázala kohortová studie kalifornských autorů, u pacientek s karcinomem prsu je po léčbě radioterapií zvýšené riziko vzniku melanomu a hemangiosarkomu. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! RIZIKO VZNIKU NEKERATINOCYTÁRNÍCH KOŽNÍCH NÁDORŮ PO RADIOTERAPII U PACIENTEK S RAKOVINOU PRSU 21. března 2024 v 16:30:00 -SHE- Jak ukázala kohortová studie kalifornských autorů, u pacientek s karcinomem prsu je po léčbě radioterapií zvýšené riziko vzniku melanomu a hemangiosarkomu. Vědci pro studii použili longitudinální data z programu Surveillance, Epidemiology, and End Results (SEER) a identifikovali 875 880 pacientů s nově diagnostikovaným karcinomem prsu (51,6 % starších 60 let, 99,3 % žen, 69,5 % bělošek). Z těchto pacientek podstoupilo 50,3 % radioterapii a 41,2 % chemoterapii. Nejčastějším chirurgickým zákrokem byla částečná mastektomie (52,7 %). Během desetiletého období se u 3 839 pacientek vyskytl nekeratinocytární karcinom kůže, včetně melanomu (89,1 %), karcinomu z Merkelových buněk (3,2 %), hemangiosarkomu (2,7 %) a 32 jiných nekeratinocytárních karcinomů kůže (5,1 %), přičemž bylo zdokumentováno, že k malignitám došlo po léčbě karcinomu prsu. Ve srovnání s obecnou populací měly pacientky s karcinomem prsu o 57 % vyšší riziko diagnózy nekeratinocytárního kožního karcinomu po léčbě ozařováním (standardizovaný poměr incidence [SIR], 1,57, 95% interval spolehlivosti [CI], 1,45–1,7), pokud vezmeme v úvahu nejvýznamnější místo: kůži prsu nebo trupu. Při stratifikaci rizika vzniku nekeratinocytárního karcinomu kůže na prsu nebo trupu podle podtypu karcinomu kůže byly hodnoty SIR výrazné pro melanom (SIR, 1,37, 95% CI, 1,25–1,49) a hemangiosarkom (SIR, 27,11, 95% CI, 21,6–33,61). Podstoupení radioterapie bylo významným rizikovým faktorem pro nekeratinocytární karcinom kůže ve srovnání s chemoterapií a chirurgickými zákroky.Zjištění naznačují, že ačkoli je výskyt nekeratinocytárních kožních karcinomů vzácný, lékaři by si měli být tohoto zvýšeného rizika vědomi, aby mohli pacienty informovat o následné péči. KLÍČOVÁ SLOVA: rakovina prsu – radioterapie – melanom – hemangiosarkom ZDROJ: Rezaei, S.J., Phil, M., Eid, E., Tang, J.Y. et al. Incidence of Nonkeratinocyte Skin Cancer After Breast Cancer Radiation Therapy. JAMA Netw Open. 2024;7(3):e241632. doi:10.1001/jamanetworkopen.2024.1632. Dostupné z: https://shorturl.at/irFGM Následující Předchozí

Nová systematická přehledová studie ukazuje, že léky původně vyvinuté pro léčbu diabetu a obezity, agonisté GLP-1 receptoru, mohou přinést nejen úbytek hmotnosti, ale i úlevu od zánětu a snížení počtu vzplanutí nemoci. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! AGONISTÉ GLP-1 – NEJEN PRO LÉČBU DIABETU A OBEZITY, ALE I JAKO NOVÁ NADĚJE PRO PACIENTY S HIDRADENITIS SUPPURATIVA 15. srpna 2025 v 9:30:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Nová systematická přehledová studie ukazuje, že léky původně vyvinuté pro léčbu diabetu a obezity, agonisté GLP-1 receptoru, mohou přinést nejen úbytek hmotnosti, ale i úlevu od zánětu a snížení počtu vzplanutí nemoci. Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické zánětlivé onemocnění kůže projevující se bolestivými abscesy, píštělemi a jizvením, které výrazně zhoršuje kvalitu života pacientů. Často se vyskytuje spolu s metabolickým syndromem a zvýšené BMI bývá spojeno s těžším průběhem nemoci. U některých pacientů bylo popsáno zlepšení příznaků po bariatrické operaci, což vedlo k zájmu o vliv redukce hmotnosti na průběh HS. Přestože je hubnutí běžně doporučováno, doposud existovalo jen málo dat o tom, jak mohou léky na hubnutí ovlivnit HS. Agonisté receptoru pro glukagon-like peptid-1 (GLP-1RA) jsou skupinou léčiv, která se osvědčila nejen v léčbě diabetu a obezity, ale také vykazuje protizánětlivé účinky a slibný efekt u dalších imunitně zprostředkovaných dermatologických onemocnění, například psoriázy. V novém systematickém přehledu bylo zahrnuto šest studií s celkem 92 pacienty trpícími obezitou a/nebo diabetem. Nejčastěji použitým lékem byl semaglutid (81,5 %), dále liraglutid (17,4 %) a ojediněle tirzepatid (1 %). Délka léčby se pohybovala od 1 do 36 měsíců, medián činil 5,6 měsíce. Většina pacientů byla před zahájením terapie na stabilní medikaci pro HS. Celkově došlo ke klinickému zlepšení u 58,6 % pacientů – hodnotilo se snížení počtu lézí, menší potřeba záchranné terapie nebo jasné zlepšení popsané v dokumentaci. U pacientů, u nichž byla sledována kvalita života (DLQI), průměrná hodnota klesla z 13,05 na 9,19 bodů. Některé studie navíc zaznamenaly prodloužení intervalů mezi vzplanutími nemoci, snížení bolestivosti a také zlepšení objektivních skórovacích systémů. Přínos GLP-1RA pro HS nemusí být pouze důsledkem úbytku hmotnosti. Tyto léky prokazatelně ovlivňují zánětlivé dráhy, jelikož dokážou tlumit prozánětlivé cytokiny a modifikovat imunitní odpověď. To by mohlo vysvětlovat jejich účinek i u pacientů bez zásadní váhové redukce. Přesto je nutné vnímat výsledky s opatrností, většina zahrnutých studií byla observačních, léčebné režimy nebyly jednotné a hodnoticí nástroje se lišily kvalitou i aktuálností. Pro klinickou praxi tyto výsledky naznačují, že by GLP-1RA mohly být vhodným doplňkem stávající léčby HS, zejména u pacientů s obezitou či diabetem, kteří zároveň trpí častými vzplanutími a nedostatečnou odpovědí na standardní terapii. KLÍČOVÁ SLOVA: hidradenitis suppurativa – GLP-1 agonisté – semaglutid – protizánětlivá léčba OBOR: dermatologie – endokrinologie ZDROJ: SÁNCHEZ-FELICIANO, A.; HERRERA, H.; CHARROW, A.; BARBIERI, J.S. Glucagon-like Peptide-1 Receptor Agonists in the Adjunctive Treatment of Patients with Hidradenitis Suppurativa: A Systematic Review. J Am Acad Dermatol. 2025. DOI: 10.1016/j.jaad.2025.06.077 Dostupné z: https://shorturl.at/3F7Lk [cit. 2025-08-09] Následující Předchozí

Adenoidní cystický karcinom je vzácný nádor známý pro svou vysokou míru lokálních recidiv a absenci standardizovaných léčebných postupů. Nová systematická rešerše porovnala výsledky tradiční chirurgické excize s Mohsovou mikrografickou chirurgií (MMS). Výsledky naznačují, že MMS dokáže snížit míru recidivy o více než polovinu, což z ní činí vysoce efektivní metodu zejména v rizikových lokalizacích. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! REVOLUCE V LÉČBĚ ADENOIDNÍHO CYSTICKÉHO KARCINOMU? 17. září 2025 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Adenoidní cystický karcinom je vzácný nádor známý pro svou vysokou míru lokálních recidiv a absenci standardizovaných léčebných postupů. Nová systematická rešerše porovnala výsledky tradiční chirurgické excize s Mohsovou mikrografickou chirurgií (MMS). Výsledky naznačují, že MMS dokáže snížit míru recidivy o více než polovinu, což z ní činí vysoce efektivní metodu zejména v rizikových lokalizacích. Adenoidní cystický karcinom (ACC) je vzácný typ nádoru, který se nejčastěji vyskytuje ve slinných žlázách a představuje přibližně 2–4 % všech zhoubných nádorů v oblasti hlavy a krku. Může se však objevit i v jiných lokalizacích, jako je prs, vulva nebo kůže na trupu a končetinách. Pro tento karcinom je typický pomalý, avšak infiltrativní růst s tendencí k perineurálnímu šíření, lokálním recidivám a pozdním hematogenním metastázám. Přestože jsou pro léčbu využívány různé modality, včetně chirurgické excize, radioterapie a chemoterapie, dosud neexistují jednoznačné a standardizovanéléčebné postupy. Právě tato nejednotnost a riziko recidivy vedly autory nové systematické rešerše k porovnání dvou chirurgických přístupů. Nová systematická rešerše srovnala míru recidivy ACC po léčbě tradiční širokou lokální excizí (WLE) a Mohsovou mikrografickou chirurgií (MMS). Autoři analyzovali 25publikovaných studií, které zahrnovaly celkem 30 pacientů. Z tohoto souboru podstoupilo 22 pacientů léčbu metodou WLE a 8 pacientů bylo léčeno pomocí MMS. Výsledky studie ukázaly dramatický rozdíl v úspěšnosti obou metod. Zatímco u pacientů léčených tradiční širokou excizí dosáhla míra recidivy 40,9 %, u skupiny léčené Mohsovou metodou to bylo pouze 12,5 %. Je zajímavé, že jediný případ recidivy po MMS se vyskytl u pacienta, jehož nádor byl původně nesprávně diagnostikován jako adenoidní bazocelulární karcinom. Teprve po recidivě a opětovném přezkoumání histologického vzorku byla stanovena správná diagnóza ACC. Tento fakt dále podtrhuje vysokou efektivitu MMS u správně diagnostikovaných případů. Klíčový rozdíl mezi oběma metodami spočívá v principu jejich provedení. MMS umožňuje peroperační, stoprocentní mikroskopickou kontrolu okrajů resekované tkáně, což zajišťuje kompletní odstranění nádoru a zároveň maximální šetření zdravé okolní tkáně. Pro klinickou praxi jsou závěry této studie velmi relevantní. Přestože se jedná o studii s menším počtem pacientů, výsledky silně naznačují, že Mohsova mikrografická chirurgie je pro léčbu adenoidního cystického karcinomu efektivnější a bezpečnější metodou než standardní široká lokální excize. Její přínos je obzvláště významný v anatomicky citlivých a kosmeticky exponovaných oblastech, jako je hlava a krk, kde je nutné vyvážit onkologickou radikalitu s funkčním a estetickým výsledkem. Na základě těchto zjištění se MMS jeví jako rozumná a efektivní léčebná možnost, která by měla být pro pacienty s ACC zvažována. KLÍČOVÁ SLOVA: adenoidní cystický karcinom – Mohsova mikrografická chirurgie – recidiva nádoru OBOR: onkologie – dermatologie ZDROJ: Arora, N.; Wittmer, A.; Shalabi, M.M.K. et al. Surgical outcomes of Adenoid cystic carcinoma treated with Mohs Micrographic Surgery and excision: a systematic review. Archives of Dermatological Research. 2025;317:335. doi.org/10.1007/s00403-025-03842-7 Dostupné z: https://shorturl.at/jLBsy [cit. 2025-09-05] Následující Předchozí

Jemná periorbitální oblast je náchylná k dehydrataci pokožky, tvorbě vrásek a ztrátě elasticity. Tyto projevy stárnutí ovlivňují nejen vzhled, ale také přispívají k vnímání obrazu člověka jako unaveného a se sníženou vitalitou. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NOVÝ VÍCESLOŽKOVÝ LOKÁLNÍ KRÉM PROTI STÁRNUTÍ OČNÍHO OKOLÍ PŘEKVAPIL VĚDCE A POTĚŠIL PACIENTKY 6. července 2024 v 10:00:00 -she- (ilustrační obrázek) Jemná periorbitální oblast je náchylná k dehydrataci pokožky, tvorbě vrásek a ztrátě elasticity. Tyto projevy stárnutí ovlivňují nejen vzhled, ale také přispívají k vnímání obrazu člověka jako unaveného a se sníženou vitalitou. Stárnutí periorbitální kůže je přirozeným jevem ovlivněným souhrou vnitřních faktorů (např. hormonů a genetiky) a vnějších faktorů (včetně UV záření a znečištění). Degradace extracelulární matrix (ECM) hraje klíčovou roli ve stárnutí periorbitální kůže. ECM sestává především z kolagenu, elastinu a fibronektinu a slouží jako podpůrná struktura kůže. Zhoršení ECM významně přispívá k degradaci kolagenu, deplecí elastinu a snížení vlhkosti v kůži. Zvažování kosmetických přísad se schopností omladit ECM proto představuje racionální přístup při formulaci účinných očních krémů proti stárnutí. Cílem studie čínských vědců z Huazhong University of Science and Technology (HUST), publikované v časopise Skin Research and Technology, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost nového očního krému proti stárnutí s aktivním komplexem kvasnicového/rýžového fermentačního filtrátu, kyseliny N acetylneuraminové, palmityltripeptidu-1 a palmitoyltetrapeptidu-7. Ve 12týdenní klinické studii byla pomocí korneometru, cutometru, přístroje VISIA a ultrazvuku hodnocena hydratace pokožky, elasticita, fotografie obličeje a hustota kolagenu po aplikaci očního krému. Do studie bylo zařazeno 37 žen ve věku 20 až 55 let, které byly instruovány, aby si aplikovaly oční krém na jednu stranu periorbitální oblasti dvakrát denně (označené jako léčebná strana, přičemž druhá strana sloužila jako kontrola), jak ráno, tak večer, nepřetržitě po dobu 12 týdnů. V rámci studie dermatologové provedli komplexní vizuální a senzorické hodnocení se zaměřením na periokulární stav každého subjektu. Hodnocení byla provedena ve 4., 8. a 12. týdnu s indikátory, jako je pokles vnějšího víčka, vrásky pod očima, vějířkovité mimické vrásky, periokulární elasticita, pevnost a plnost. Také účastnice vyplnily sebehodnotící dotazníky ve stejných intervalech. Životaschopnost buněk a exprese klíčových složek extracelulární matrix (ECM) aktivního komplexu byly hodnoceny na modelu lidských kožních fibroblastů (HSF). Ty byly kultivovány, dokud nedosáhly exponenciální růstové fáze, a poté byly inkubovány s fetálním hovězím sérem. Po ponechání přes noc bylo médium nahrazeno vzorky bez séra obsahujícími RFF, peptidy (palmitoyltripeptid-1 a palmitoyltetrapeptid-7) a komplex AA. Po 24 hodinách inkubace výzkumníci přidali roztok CCK-8 (Beyotime Biotechnology Co.), aby se vyhodnotila životaschopnost buněk měřením absorbance při 450 nm po 2hodinové inkubační době. PCR a imunofluorescenční analýzy ukázaly, že aktivní komplex významně stimuluje proliferaci fibroblastů (p<0,05) a výrazně podporuje syntézu klíčových složek ECM. Ošetření aktivním komplexem zvýšilo exprese Col I, Col III, Col IV, elastinu a mRNA fibronektinu 1,8, 2,5, 2,8, 5,0 a 1,6krát ve výsledcích PCR, v daném pořadí. Výsledky imunofluorescence také potvrdily účinnou produkci kolagenu a elastinu. Klinické nálezy prokázaly výrazné zlepšení hydratace pokožky (28,12 %), elasticity (18,81 %) a produkce kolagenu (54,99 %) po 12 týdnech aplikace krému. Dermatologická hodnocení a hodnocení účastníků zaznamenala v 8. týdnu výrazné zlepšení vlhkosti, pružnosti a snížení drsnosti pleti a také úbytek jemných linek a zjemnění vrásek. Podle vědců nový oční krém proti stárnutí, obohacený o aktivní komplex látek, vykazuje pozoruhodné komplexní omlazující účinky a účinně řeší problémy stárnutí pokožky v periorbitální oblasti posílením složek ECM spolu s vysokým bezpečnostním profilem. Výzkumníci navrhli, aby další studie zahrnovaly dvojitě zaslepený, placebem kontrolovaný design pro další ověření. KLÍČOVÁ SLOVA: anti-aging – extracelulární matrix – periorbitální kůže ZDROJ: YANG, F., ZHANG, X., WANG, H. et al. Comprehensive evaluation of the efficacy and safety of a new multi-component anti-aging topical eye cream. Skin Res Technol. 2024;30:e13790. Dostupné z: https://shorturl.at/EgUGm [cit. 2024-07-04]. Následující Předchozí

Prvního února proběhl v Praze, v budově Cubex na Pankráci, již dvanáctý z řady úspěšných Dermatologických updatů. Na programu bylo téměř třicet zajímavých přednášek o novinkách napříč dermatovenerologií, od akné, přes lupénku, ekzém a kožní nádory až po estetiku. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! DERMATOLOGICKÝ UPDATE 2024 JE ZA NÁMI! ROZDALI JSME DÁRKY V HODNOTĚ 340 000 KORUN 15. února 2024 v 11:00:00 -drh- Prvního února proběhl v Praze, v budově Cubex na Pankráci, již dvanáctý z řady úspěšných Dermatologických updatů. Na programu bylo téměř třicet zajímavých přednášek o novinkách napříč dermatovenerologií, od akné, přes lupénku, ekzém a kožní nádory až po estetiku. Aktuální produkty přišlo prezentovat více než 30 farmaceutických společností a jejich velkoryse koncipované stánky nenechaly nikoho na pochybách, že tuto prestižní akci berou nanejvýš vážně. Pestrou nabídku témat letos potvrdil skutečně mimořádný počet účastníků z různých koutů České i Slovenské republiky. Všichni ocenili profesionální organizaci akce jak po odborné, tak i technické stránce. Lékaři měli možnost navštívit také stánek odborného časopisu Referátový výběr z dermatovenerologie. Kromě řady informací o časopisu a souvisejících nových projektech si odnesli i drobné dárky jako poděkování za svoji přízeň. Dermokosmetiku a doplňky stravy v celkové hodnotě bezmála 340 tisíc korun čtenářům Referátové výběru věnovala česká firma Biomedica spol. s r.o. Dlouho po akci se ještě tvořily malé debatní hloučky, kde se řešila shlédnutá témata i osobní zážitky a zkušenosti. Derma Update 2024 je za námi, těšme se na update 2025! Následující Předchozí

Nová studie zkoumá genetické vazby mezi krevními metabolity a predispozicí ke dně pomocí Mendelovské randomizace. Výsledky odhalují klíčové metabolity a nové terapeutické cíle, které mohou přispět k přesnější diagnostice či personalizované léčbě tohoto častého metabolického onemocnění. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! METABOLITY V KRVI JAKO KLÍČ K ODHALENÍ RIZIKA DNY 16. listopadu 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Nová studie zkoumá genetické vazby mezi krevními metabolity a predispozicí ke dně pomocí Mendelovské randomizace. Výsledky odhalují klíčové metabolity a nové terapeutické cíle, které mohou přispět k přesnější diagnostice či personalizované léčbě tohoto častého metabolického onemocnění. Dna je zánětlivé onemocnění, které se vyznačuje ukládáním krystalů kyseliny močové ve tkáních. Její prevalence celosvětově roste, především kvůli změnám životního stylu, jako je zvýšená konzumace stravy bohaté na puriny a nadměrný příjem alkoholu. Toto onemocnění má složitou etiologii a kauzální vztah mezi metabolity a jeho vznikem zatím není dostatečně prozkoumán. Studie publikovaná v časopise Clinical Rheumatology se zaměřila na geneticky podmíněné krevní metabolity a jejich souvislost s rozvojem dny. Cílem práce bylo identifikovat kauzální souvislosti mezi 1 400 krevními metabolity a dnou pomocí Mendelovské randomizace. Tento přístup minimalizuje zkreslení způsobené ovlivňujícími faktory a umožňuje analýzu genetických dat z populačních studií. Studie identifikovala několik metabolitů kauzálně spojených s rizikem dny. Mezi tyto metabolity patří manóza, která má v rámci tohoto onemocnění protektivní efekt, a dále hexanoyl glutamin a metabolit s názvem X-12822, které zvyšují riziko dny. Riziko dle studie zvyšuje také poměr fosfátu k manóze. Dále bylo identifikováno 55 sérových metabolitů, které poskytují nové poznatky o patofyziologii onemocnění a mají potenciál přispět k včasné diagnostice dny. Analýza metabolických drah zároveň odhalila tři klíčové procesy spojené s tímto onemocněním: metabolismus D-glutaminu a D-glutamátu, biosyntézu argininu a metabolismus butyrátu. Identifikace těchto metabolitů a drah může být zásadní pro personalizovanou medicínu. Například manóza by mohla být využita k prevenci zánětlivých reakcí a ke snižování rizika akutních dnavých záchvatů. Naopak hexanoyl glutamin představuje potenciální cíl pro nové terapeutické intervence zaměřené na omezení hyperurikémie. Metabolismus butyrátu, produkovaného střevními mikroorganismy, zdůrazňuje roli střevního mikrobiomu při regulaci systémového zánětu a metabolismu kyseliny močové. Tento poznatek by mohl vést k terapeutickým strategiím zaměřeným na zlepšení střevní mikrobioty, což by mělo sekundární efekt na redukci zánětu i rizika dny. KLÍČOVÁ SLOVA: dna – metabolity – Mendelova randomizace – biomarkery ZDROJ: Zeng, W.; Hu, M.; Zhou, L. et al. Exploring genetic links between blood metabolites and gout susceptibility. Clin Rheumatol (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/mswld [cit. 2024-11-12] Následující Předchozí

Inhibítory kontrolných bodov imunitného systému (ICI) sú považované za revolučnú liečbu rakoviny, avšak vyvolávajú obavy z nežiadúcich účinkov súvisiacich s imunitou, vrátane rozvoja autoimunitných ochorení. Cieľom štúdie bolo zhodnotiť riziko psoriázy u onkologických pacientov s terapiou ICI. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ZVÝŠENÉ RIZIKO PSORIÁZY PRI LIEČBE INHIBÍTORMI IMUNITNÝCH KONTROLNÝCH BODOV 18. února 2025 v 11:00:00 -var- (ilustrační obrázek AI) Inhibítory kontrolných bodov imunitného systému (ICI) sú považované za revolučnú liečbu rakoviny, avšak vyvolávajú obavy z nežiadúcich účinkov súvisiacich s imunitou, vrátane rozvoja autoimunitných ochorení. Cieľom štúdie bolo zhodnotiť riziko psoriázy u onkologických pacientov s terapiou ICI. Psoriáza je neinfekčné zápalové autoimunitné ochorenie kože. Má chronický priebeh a je náchylná na recidívy. Najčastejším prejavom je šupinatenie kože, pretože sa mení až sedemkrát častejšie ako zvyčajne. Etiológia je nejasná a zdá sa, že úlohu zohrávajú aj dedičné predispozície. Ťažkosti sú horšie na jar a na jeseň. Bola vykonaná kohortová štúdia zahrňujúca pacientov, ktorí dostávali antineoplastické lieky na nádorové ochorenie (štádium III a IV). Pacienti liečení ICI boli klasifikovaní ako užívatelia ICI, ostatní boli klasifikovaní ako neužívatelia ICI. Všetci pacienti boli liečení protinádorovými liekmi, vrátane chemoterapie, cielenej terapie a ICI. Dôkladným priradzovaním liečby a sledovaním od samého počiatku boli účinne minimalizované závažné výberové, časové a mortalitné faktory, čím sa zvýšila spoľahlivosť zistení tejto štúdie. Ďalšou významnou prednosťou tejto štúdie je, že zahŕňala pacientov s nádorovým ochorením, ktorí dostávali terapiu bez ICI, ako porovnávaciu skupinu. Medzi vylučovacie kritéria patril vek nižší než 18 rokov, onkologické ochorenie v štádiu 0 až II, anamnéza psoriázy, ochorenie obličiek v konečnom štádiu a intersticiálne pľúcne ochorenie či zápal pľúc, ktoré si vyžadovali systémové kortikosteroidy. Adherencia bola meraná podľa toho, či účastníci pokračovali v pridelenej liečbe (či už sa jednalo o ICI, chemoterapiu alebo inhibítory proteinkináz, či monoklonálne protilátky) až do vyradenia. Tento prístup umožnil presnejšie hodnotenie účinku intervencie. Primárnym výsledkom štúdie bol výskyt psoriázy behom sledovaného obdobia. Inhibícia PD-L1 typicky zosilňuje zápalovú odpoveď pomocných T-buniek. Predošlé štúdie uvádzajú súvislosť medzi zvýšenou hladinou PD-1 na T folikulárnych pomocných bunkách a závažnosťou psoriázy. Z 135 230 pacientov, ktorí dostávali antineoplastické lieky, bolo 3188 pacientov vhodných pre skupinu užívateľov ICI, zatiaľ čo 132 042 pacientov bolo vhodných pre skupinu neužívateľov ICI. U užívateľov ICI bol zaznamenaný vyšší výskyt psoriázy, a to 5,76 prípadov na 1 000 osoborokov v porovnaní s 1,44 prípadmi v skupine bez ICI. Po úprave na demografické údaje a komorbidity bolo zistené, že u užívateľov ICI sa riziko vzniku psoriázy zvýšilo. Dizajn štúdie ukázal konzistentné a robustné výsledky vo všetkých intervaloch sledovania a vo všetkých analýzach citlivosti, pričom pacienti s nádorovým ochorením liečení ICI čelili zvýšenému riziku psoriázy, kedy najvyššie riziko psoriázy nastalo 180 dní po zahájení liečby ICI. Analýzy podskupín ukázali, že zvýšené riziko psoriázy bolo štatisticky významné u starších pacientov a mužov, ktorí dostávali liečbu ICI. Štúdia teda preukázala zvýšenie výskytu psoriázy u užívateľov ICI, čo sa zhoduje so zisteniami z prechádzajúcich správ, ktoré uvádzali, že medián doby do nástupu kožných toxických účinkov bol 4 týždne, ale pohyboval sa v rozmedzí od 2 do 150 týždňov. Aj keď mechanizmus zostáva nejasný, ICI blokujú inhibičné dráhy, ako sú PD-1/PD-L1 a CTLA-4, ktoré nádorové bunky využívajú k tomu, aby sa vyhli imunitnému systému, čo vedie k reaktivácii T-buniek. To môže zvýšiť imunitnú aktivitu a môže rýchlo viesť k zápalu a autoimunite prejavujúcej sa ako psoriáza. Tieto zistenia majú význam pre zdravotníkov, ktorí by si mali byť vedomí možných nežiadúcich účinkov imunoterapie a zaistiť tak optimálnu starostlivosť o pacientov s rakovinou. KĽÚČOVÁ SLOVÁ: inhibítory imunitných kontrolných bodov – ICI – psoriáza – protinádorová liečba ZDROJ: To, S.; Lee, C.; Chen, Y. et al. Psoriasis Risk With Immune Checkpoint Inhibitors. JAMA Dermatol. 2025;161(1):31–38. Dostupné z: https://shorturl.at/dMnEt [cit. 2025-02-01] Následující Předchozí

Protease-activated receptor 2 (PAR2) hraje klíčovou roli v zánětlivých kožních onemocněních jako je akné, rosacea, psoriáza a atopická dermatitida, kde ovlivňuje kožní bariéru, imunitní odpověď a svědění. Nové terapie cílící na PAR2, včetně inhibitorů a monoklonálních protilátek, slibují inovativní přístup k léčbě těchto chorob. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PROTEÁZOU AKTIVOVANÝ RECEPTOR 2 U ZÁNĚTLIVÝCH ONEMOCNĚNÍ KŮŽE 21. dubna 2025 v 10:00:00 -smi- (ilustrační obrázek AI) Protease-activated receptor 2 (PAR2) hraje klíčovou roli v zánětlivých kožních onemocněních jako je akné, rosacea, psoriáza a atopická dermatitida, kde ovlivňuje kožní bariéru, imunitní odpověď a svědění. Nové terapie cílící na PAR2, včetně inhibitorů a monoklonálních protilátek, slibují inovativní přístup k léčbě těchto chorob. Protease-activated receptor 2 (PAR2) je G proteinem spřažený receptor aktivovaný serinovými proteázami, který hraje klíčovou roli v zánětlivých kožních onemocněních, jako je akné, rosacea, psoriáza a atopická dermatitida. Aktivace PAR2 ovlivňuje kožní bariéru, diferenciaci keratinocytů a přenos pocitu svědění a bolesti. V kůži je exprimován především v granulární vrstvě epidermis a na imunitních buňkách v dermis. Aktivovat jej mohou různé endogenní i exogenní serinové proteázy, například kallikreiny nebo alergeny z roztočů. Jeho aktivace vede ke změnám intracelulární signalizace, zpomaluje obnovu kožní bariéry a podporuje zánětlivou odpověď, což zahrnuje zvýšenou produkci cytokinů, jako jsou IL-8 a TNF-α, a migraci leukocytů do postižených oblastí. V případě akné vulgaris se prokázalo, že bakterie Cutibacterium acnes aktivuje PAR2 v keratinocytech, což vede ke zvýšené produkci prozánětlivých mediátorů. PAR2 je také zapojen do regulace diferenciace mazových buněk a produkce mazu, kterou podporuje. Antibiotika, jako tetracykliny, mohou zmírnit zánět částečně tím, že inhibují signalizaci PAR2/IL-8. U rosacey je u pacientů zaznamenána zvýšená aktivita serinových proteáz a zvýšená produkce katelicidinu LL-37, který hraje roli ve vaskulárních změnách a zánětu. Aktivace PAR2 podporuje tyto procesy, přičemž se ukázalo, že inhibitor serinových proteáz, jako je tranexamová kyselina, může zlepšit bariérovou funkci kůže a zmírnit příznaky rosacey. V případě psoriázy byla u pacientů prokázána zvýšená exprese PAR2, který se podílí na patogenezi tohoto onemocnění prostřednictvím zvýšené produkce TNF-α a IL-8. Aktivace PAR2 serinovou proteázou HAT podporuje migraci zánětlivých buněk do epidermis a přispívá k chronickému zánětu. Atopická dermatitida je dalším onemocněním, kde hraje PAR2 klíčovou roli, neboť jeho aktivace narušuje kožní bariéru a podporuje histaminově nezávislé svědění prostřednictvím TRPV3 kanálů. U myších modelů bylo prokázáno, že přetížená exprese PAR2 vede k vývoji AD-podobných příznaků, což naznačuje jeho potenciální terapeutický význam. V případě systémové sklerózy bylo zjištěno, že PAR2 je exprimován ve fibroblastech pacientů s tímto onemocněním a podílí se na procesech fibrózy. Interakce mezi PAR2 a dipeptidyl-peptidázou-4 (DPP4) podporuje zánět a ukládání kolagenu, což naznačuje, že by PAR2 mohl být cílem terapeutických intervencí i u této choroby. V oblasti cílené terapie se testují různé přístupy k modulaci PAR2, včetně peptidových inhibitorů, jako je K 14585 a PZ-235, které blokují aktivaci receptoru a snižují zánět. Dále se vyvíjejí malé molekuly, jako GB88 a ENMD-1068, které tlumí zánětlivou odpověď a oxidační stres. Významným směrem jsou také monoklonální protilátky, které cílí přímo na aktivní místo PAR2 a blokují jeho aktivaci. Další perspektivní skupinu tvoří pepduciny, jako P2pal-18S, které inhibují signální dráhy PAR2 a ukazují se jako slibné v léčbě atopické dermatitidy. Budoucí vývoj PAR2 cílených terapií se bude muset vypořádat s několika výzvami, jako jsou potenciální vedlejší účinky, protože PAR2 je exprimován v různých tkáních, což může vést k nežádoucím reakcím. Je zapotřebí identifikovat specifické biomarkery pro výběr vhodných pacientů a vyvíjet selektivnější inhibitory s menším rizikem nežádoucích účinků. Významnou výzvou zůstává také ověřování účinnosti a bezpečnosti těchto terapií v rozsáhlých klinických studiích. První humanizovaná monoklonální protilátka proti PAR2 již pokročila do fáze I klinických zkoušek pro léčbu chronické bolesti, což představuje významný krok směrem k zavedení PAR2 modulátorů do klinické praxe. KLÍČOVÁ SLOVA: proteázou aktivovaný receptor 2 – zánětlivé onemocnění kůže – serinové proteázy – kožní bariéra – acne vulgaris – atopická dermatitida – cílená terapie ZDROJ: Fan Mengjie; Fan Xiaoyao; Lai Yangfan; Chen Jin; Peng Yifan; Peng Yao; Xiang Leihong; Ma Ying. Protease-Activated Receptor 2 in inflammatory skin disease: current evidence and future perspectives. Front Immun. 05 Sep 2024, Vol 15–2024. Dostupné z: https://shorturl.at/UBBu0 [cit. 2025-03-02] Následující Předchozí

Dospělé kmenové buňky sídlí v tzv. niche, což je anatomicky specifické mikroprostředí, které řídí jejich samostatnou obnovu a určuje typy buněk, které se z nich stávají. Niche může narušit například zranění, což způsobí, že kmenové buňky přejdou z obvyklých rolí do role obnovy tkání, které ale nevytvářely od raného vývoje. Aby to zvládly, musí vstoupit do dočasného stavu plasticity, ze kterého se mohou přeměnit na různé typy buněk. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! VITAMIN A KOORDINUJE LINIOVOU PLASTICITU A NÁSLEDNOU PŘEMĚNU KMENOVÝCH BUNĚK 1. května 2024 v 10:30:00 -tor- Dospělé kmenové buňky sídlí v tzv. niche, což je anatomicky specifické mikroprostředí, které řídí jejich samostatnou obnovu a určuje typy buněk, které se z nich stávají. Niche může narušit například zranění, což způsobí, že kmenové buňky přejdou z obvyklých rolí do role obnovy tkání, které ale nevytvářely od raného vývoje. Aby to zvládly, musí vstoupit do dočasného stavu plasticity, ze kterého se mohou přeměnit na různé typy buněk. Tento stav je charakterizován společnou expresí transkripčních faktorů z původní a nové linie, což dává kmenovým buňkám flexibilitu reagovat na různé stresové faktory jako jsou zranění, buněčná smrt nebo transplantace. Ve zdravých tkáních se kmenové buňky nakonec vrátí ke své obvyklé funkci nebo zaujmou novou roli, pokud se ocitnou v jiném prostředí. Pochopení toho, jak vypadá výsledný stav buňky, je zásadní, protože pokud plasticita přetrvává, může to vést k chronickým ranám nebo dokonce nádorům. Pro studium tohoto jevu byl zkoumán kožní epitel, tkáň, která se po poškození hojí rychle a obsahuje různé typy kmenových buněk z jednoho embryonálního původu. Kmenové buňky vlasových folikulů se nacházejí v niche zvaném výduť nebo také „bulge“ a jsou zodpovědné za růst vlasů, zatímco kmenové buňky epidermis v bazální vrstvě udržují bariéru kůže. V závislosti na hloubce zranění tyto buňky opustí své niche a vstoupí do stavu plasticity, aby pomohly opravit poškozenou oblast. All-trans retinová kyselina, metabolit vitaminu A, hraje klíčovou roli v kontrole chování kmenových buněk vlasových folikulů během opravy ran. Právě kmenové buňky vlasových folikulů fungují jako hlavní činitelé při reepitelizaci po škrábnutích, odřeninách a jiných zraněních. Kyselina reguluje identitu těchto kmenových buněk tím, že interaguje s jadernými retinoidovými receptory. Pokles množství kyseliny po zranění umožňuje buňkám vstoupit do stavu plasticity a případně přijmout epidermální osud, tedy osud stát se novými buňkami epidermis a pomoci tak s reparací tkáně. Dva týdny po zranění se úroveň kyseliny vrátí do normálu, což u kmenových buněk vlasových folikulů způsobí návrat k jejich běžnému chování. Experimenty na myších s nedostatkem vitaminu A ukázaly, že nedostatek all-trans retinové kyseliny vede k přespříliš dlouhému fungování buněk ve stavu plasticity, pomalejšímu růstu vlasů a opožděné obnově kožní bariéry. Naopak její lokální aplikace po zranění obnovila růst vlasů a zlepšila hojení kůže. Tyto výsledky zdůrazňují klíčovou roli all-trans retinové kyseliny v regulaci chování kmenových buněk a jejich plasticity. Správné množství je nezbytné pro udržení identity kmenových buněk vlasových folikulů a zajištění účinného hojení ran, což značí potenciál terapeutické aplikace pro léčbu kožních a vlasových poruch. Nedostatek vitaminu A je globálním problémem a lokální retinoidy jsou v péči o pleť běžné. All-trans retinová kyselina má vliv na kmenové buňky při obnově kůže, ovlivňuje buněčnou proliferaci a může potlačit epidermální diferenciaci. Výzkum ukazuje, že all-trans retinová kyselina je zásadní pro udržení identity kmenových buněk vlasových folikulů, což je klíčové pro regeneraci kůže a vlasů. Během hojení ran se musí buňky stát plastickými, což vyžaduje pokles množství této kyseliny. Jakmile proces hojení začne, množství kyseliny se musí obnovit, aby došlo k podpoře správného růstu vlasů a obnově kůže. Vyvážení množství all-trans retinové kyseliny je zásadní pro účinné hojení ran. Výzkumy ubírající se podobným směrem by do budoucna mohly pomoci vyvinout nové terapie a osvětlit chování kmenových buněk také v jiných tkáních. KLÍČOVÁ SLOVA: kmenové buňky vlasových folikulů – plasticita – all-trans retinová kyselina – hojení ran ZDROJ: Tierney, M.T., Polak, L., Yang, Y., Abdusselamoglu , M.D., Fuchs, A.E. Vitamin A resolves lineage plasticity to orchestrate stem cell lineage choices. Science 8 Mar 2024, Vol 383, Issue 6687. DOI: 10.1126/science.adi7342 [cit. 2024-04-28] Dostupné z: https://shorturl.at/fwGKY Následující Předchozí