Krémy s extrakty třezalky, fíkovníku a proskurníku a kapsle s kapradinou prokazatelně snižovaly skóre SCORAD ve srovnání s placebem a způsobovaly málo nebo žádné vedlejší účinky. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! BYLINNÉ LÉKY POUŽÍVANÉ K LÉČBĚ ATOPICKÉ DERMATITIDY 1. prosince 2024 v 11:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Krémy s extrakty třezalky, fíkovníku a proskurníku a kapsle s kapradinou prokazatelně snižovaly skóre SCORAD ve srovnání s placebem a způsobovaly málo nebo žádné vedlejší účinky. Atopická dermatitida (AD) je chronické zánětlivé onemocnění kůže, které má výrazný dopad na kvalitu života pacientů a často vyžaduje dlouhodobou péči. Standardní léčba AD zahrnuje aplikaci kortikosteroidů, ale vedlejší účinky těchto látek vedou k zájmu o alternativní terapie. Bylinné přípravky mají dlouhou historii v léčbě kožních onemocnění a v posledních letech se dostávají do popředí jako potenciální prostředky ke zmírnění příznaků AD a snížení potřeby konvenčních léků. Studie se zaměřuje na systematickou revizi účinnosti bylinných léků při léčbě AD a hodnotí klinické studie, které sledují snížení indexu SCORAD (Scoring Atopic Dermatitis) po 2 až 4 týdnech léčby. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 220 pacientů, převážně mužského pohlaví, u nichž byla hodnocena účinnost pěti různých druhů léčivých rostlin. Mezi zkoumané byliny s potenciálem pro léčbu AD patří Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná), Ficus carica (fíkovník smokvoň), Malva sylvestris (sléz lesní), Althaea officinalis (proskurník lékařský) a Polypodium leucatomos (kapradina). Každá z těchto bylin má tradiční využití při zánětlivých onemocněních kůže. Průměrné změny v indexu SCORAD po 14–28 dnech léčby ukázaly významné snížení skóre (průměrný rozdíl − 8,40; 95 % CI −13,67, −3,14; p = 0,002). Krémy s extrakty třezalky, fíkovníku a proskurníku a kapsle s kapradinou prokazatelně snižovaly skóre SCORAD ve srovnání s placebem a způsobovaly málo nebo žádné vedlejší účinky. Naproti tomu krém se slézem lesním nebyl účinnější než placebo. Výsledky studie podporují možnost využití bylinných léčiv pro léčbu AD. Třezalka, fíkovník, proskurník a kapradiník ukázaly schopnost významně snižovat skóre SCORAD, což naznačuje jejich potenciál jako doplňkové terapie s minimem vedlejších účinků. Závěry této studie podtrhují potřebu dalších výzkumů s většími počty účastníků a delšími dobami sledování, aby bylo možné lépe posoudit dlouhodobé účinky bylinné léčby na AD. KLÍČOVÁ SLOVA: atopická dermatitida – bylinná léčba – třezalka tečkovaná – fíkovník smokvoň – sléz lesní – proskurník lékařský – kapradina ZDROJ: de Padua Goulart Amatto, P.; de Avila Orso, V.C.E.S.; da Silva Coppede, J. et al. Herbal medicines used in the treatment of atopic dermatitis: a systematic review and meta-analysis. Arch Dermatol Res 316, 656 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/S4rRR [cit. 2024-11-05] Následující Předchozí

Melazma představuje výzvu pro dermatology i pacienty, přičemž tradiční léčebné metody často nezaručují dlouhodobý výsledek. Nová klinická studie zkoumající kombinaci mikrojehličkování a topického metforminu nabízí nadějnou bezpečnou a neinvazivní alternativu k současným postupům. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! MIKROJEHLIČKOVÁNÍ S TOPICKÝM METFORMINEM VÝRAZNĚ ZLEPŠUJE PROJEVY MELAZMATU 13. prosince 2024 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Melazma představuje výzvu pro dermatology i pacienty, přičemž tradiční léčebné metody často nezaručují dlouhodobý výsledek. Nová klinická studie zkoumající kombinaci mikrojehličkování a topického metforminu nabízí nadějnou bezpečnou a neinvazivní alternativu k současným postupům. Melazma je časté, velmi frustrující dermatologické onemocnění, které způsobuje kosmetické a psychosociální obtíže, zejména u žen v reprodukčním věku. Charakterizováno je symetrickými hnědými nebo šedohnědými skvrnami na slunci exponovaných oblastech, nejčastěji na obličeji. Přestože přesná patogeneze tohoto onemocnění zůstává nejasná, klíčovými faktory jsou pravděpodobně hyperproliferace melanocytů, zvýšená syntéza melaninu, místní zánět a dysfunkce kožní bariéry. Existují různé léčebné možnosti, mnohé z nich ale mají omezenou dlouhodobou účinnost. V nedávné studii byl zkoumán vliv kombinace mikrojehličkování a topického metforminu právě v léčbě melazmatu. Metformin, běžně užívaný lék na léčbu diabetu 2. typu, si získal pozornost pro své potenciální terapeutické účinky, které přesahují regulaci hladiny glukózy. Nedávné studie ukázaly, že metformin dokáže inhibovat melanogenezi, tedy proces tvorby melaninu v pokožce. Tohoto účinku dosahuje tím, že snižuje hladiny MITF (transkripční faktor indukující melanocyty), který je klíčovým regulátorem melanin produkujících proteinů, jako je tyrosináza a TRP-1 (s tyrosinázou související protein 1). Výzkumy ukázaly, že metformin může při topickém použití redukovat pigmentaci, což představuje nový, neinvazivní způsob léčby hyperpigmentace, jakým je melazma. Srovnání účinnosti topického metforminu s trojkombinací hydrochinon, tretinoin, fluocinolon ukázalo podobné výsledky, což naznačuje, že metformin by mohl být bezpečnější a stejně účinnou alternativou. Microneedling neboli mikrojehličkování, známé také jako kolagenová indukční terapie, se stále více uznává jako účinná podpůrná metoda v léčbě melazmatu. Tento minimálně invazivní zákrok využívá jemné jehličky k vytváření mikroporanění v pokožce, čímž stimuluje produkci kolagenu a zvyšuje vstřebávání topických léčiv. Několik studií ukázalo, že mikrojehličkování, v kombinaci s dalšími látkami, jako je tranexamová kyselina, zlepšuje doručení aktivních složek do dermis, což vede k výraznějším terapeutickým účinkům. Studie o kombinaci těchto dvou metod zahrnovala celkem 30 pacientek s různými formami melazmatu, které podstoupily celkem čtyři ošetření, vždy v rozmezí 2 týdnů. Pravá strana obličeje byla ošetřena mikrojehličkováním s použitím 1–2 ml topického 10% roztoku metforminu. Levá strana obličeje byla ošetřena mikrojehličkováním s použitím 1–2 ml topického 20% roztoku vitaminu C. Po zákroku byla pacientkám předepsána topická antibiotika třikrát denně po dobu 3 dnů a doporučen vhodný opalovací krém pro každodenní použití. Již po těchto čtyřech ošetřeních vykázalo použití kombinace mikrojehličkování a topického metforminu výrazné zlepšení závažnosti melazmatu. Hemi-mMASI skóre (nástroj pro hodnocení závažnosti melazmy) na ošetřené straně (mikrojehličkování + metformin) pokleslo významně, zatímco na neošetřené straně (mikrojehličkování + vitamin C) došlo pouze k mírnému zlepšení. Mikrojehličkování zvýšilo absorpci metforminu, což vedlo k výraznějšímu snížení pigmentace. Depigmentace byla viditelná jako tečkovitý vzorec, přičemž skvrny melazmatu byly méně výrazné a jejich okraje po 6–8 týdnech kombinované terapie byly rozmazané. Kombinovaná terapie nejen že zlepšuje pigmentaci, ale nabízí také bezpečnou, neinvazivní možnost léčby. S minimálními vedlejšími účinky a vyšší spokojeností pacientů by tento přístup mohl znamenat zásadní krok vpřed v léčbě melazmatu. KLÍČOVÁ SLOVA: melazma – mikrojehličkování – metformin – hyperpigmentace ZDROJ: Mahmoud, M.M.Y.; Kamel, A.M.; Galal, S.A. Evaluation the efficacy of microneedling with topical metformin solution compared with microneedling with topical vitamin C solution in treatment of melasma. Arch Dermatol Res 316, 662 (2024). Dostupné z: https://shorturl.at/1BGR7 [cit. 2024-11-29] Následující Předchozí

Nedávná studie publikovaná v časopise Skin Research and Technology se zabývala souvislostí mezi perimenopauzou a výskytem a závažností růžovky u žen středního věku. Zkoumala potenciální roli hormonálních změn, konkrétně hladiny estrogenů, v patogenezi růžovky. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! HORMONÁLNÍ ZMĚNY U ŽEN V PERIMENOPAUZE MAJÍ VLIV NA ROZVOJ ROSACEY 14. března 2024 v 17:00:00 -SHE- Nedávná studie publikovaná v časopise Skin Research and Technology se zabývala souvislostí mezi perimenopauzou a výskytem a závažností růžovky u žen středního věku. Zkoumala potenciální roli hormonálních změn, konkrétně hladiny estrogenů, v patogenezi růžovky. Rosacea je chronické zánětlivé kožní onemocnění, které lze rozdělit do čtyř širokých podtypů: erytematotelangiektatická růžovka (ETR), papulopustulární růžovka (PPR), fymatózní růžovka a oční růžovka. Jeho patogeneze může souviset s genetickou predispozicí, poruchami imunitního systému, chronickým zánětem, vaskulární a nervovou dysfunkcí. Perimenopauza je přirozenou fází procesu stárnutí, která se vyznačuje postupným zastavením funkce vaječníků a podstatným poklesem hladiny estrogenu. Obvykle přichází ve věku 45 až 55 let a trvá 4 až 8 let. Výskyt růžovky stoupá zejména u žen ve věku 40 až 60 let a růžovka bývá závažnější u pacientek, z nichž mnohé jsou často v perimenopauze. Studie zjistily, že s výskytem růžovky je spojena především hormonální nerovnováha. Proto lze předpokládat, že perimenopauza a související hormonální změny mohou být jedním ze základních mechanismů rozvoje rosacey u žen středního věku. Observační studie probíhala na dermatologické ambulanci Západočínské nemocnice od ledna 2022 do ledna 2023. Do studie bylo zařazeno 59 žen v perimenopauze s rosaceou, které splňovaly specifická diagnostická a inkluzivní kritéria. K hodnocení kvality života pacientek, úzkosti a depresivních stavů, byl použit dermatologický index kvality života (DLQI), nástroj kvality života specifický pro růžovku (RosQol) a nemocniční škála úzkosti a deprese (HADS). Byly odebrány vzorky krve k měření hladin estradiolu (E2), folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a testosteronu (T). Studie odhalila významný dopad růžovky na kvalitu života žen v perimenopauze, s vysokou mírou úzkosti a deprese. Závažnost příznaků ETR navíc souvisela s nižšími hladinami E2, což naznačuje možnou souvislost mezi estrogenem a rosaceou. Podporu získala „estradiolová ochranná hypotéza“, která naznačuje roli estrogenu při udržování optimální fyziologie kůže a při ochraně před dermatózami. Studie upozorňuje na vyšší výskyt a závažnost rosacey u žen středního věku, zejména v perimenopauze. Souvislost mezi hormonálními změnami a rosaceou se zaměřením na hladinu estrogenu naznačuje cestu k pochopení patogeneze tohoto dermatologického onemocnění. Studie předpokládá, že pokles estrogenů během menopauzy může přispívat k vyššímu výskytu podtypu ETR u žen v perimenopauze. Výzkumníci zkoumali relativně malý vzorek a zaměřili se pouze na pacientky v perimenopauze. Problematika proto vyžaduje další výzkum, který by potvrdil tato zjištění u různých demografických skupin a zvážil další přispívající faktory. KLÍČOVÁ SLOVA: rosacea – estrogen – perimenopauza ZDROJ: Yang, F., Wang, L., Jiang, X. Clinical characteristics of rosacea in perimenopausal women. Skin Res Technol. Zveřejněno 14. ledna 2024. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/srt.13542 Následující Předchozí

Hypertrofické a keloidní jizvy často snižují kvalitu života pacientů, ale jejich vztah k alergickým onemocněním byl doposud nejasný. Tato studie využila Mendelovskou randomizaci k analýze genetických dat a ukázala, že alergická onemocnění přímo nezvyšují riziko vzniku těchto jizev. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ALERGICKÁ ONEMOCNĚNÍ NEZVYŠUJÍ RIZIKO TVORBY HYPERTROFICKÝCH ANI KELOIDNÍCH JIZEV 20. ledna 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Hypertrofické a keloidní jizvy často snižují kvalitu života pacientů, ale jejich vztah k alergickým onemocněním byl doposud nejasný. Tato studie využila Mendelovskou randomizaci k analýze genetických dat a ukázala, že alergická onemocnění přímo nezvyšují riziko vzniku těchto jizev. Hypertrofické jizvy (HS) a keloidní jizvy (KD) jsou fibroproliferativní poruchy charakterizované abnormálním hojením ran způsobeným nadměrnou produkcí kolagenu. Zatímco HS zůstávají omezené na původní oblast rány, KD zasahují do okolní zdravé kůže. Oba typy jizev mohou negativně ovlivnit vzhled, způsobovat nepohodlí a snižovat kvalitu života. Ze závěrů některých dříve publikovaných studií vyplývalo, že alergická onemocnění mohou hrát roli při vzniku těchto jizev, avšak jejich závěry zůstávaly nejednoznačné. Tato studie byla zaměřena na vyjasnění této souvislost pomocí Mendelovské randomizace (MR), metody, která využívá genetická data k hodnocení kauzálních vztahů a minimalizuje zkreslení běžná u observačních studií. Data z databází využitá ke studii zahrnovala pacienty evropského a východoasijského původu. Genetické markery pro alergická onemocnění byly vybrány na základě jejich síly a nezávislosti, aby byla zajištěna spolehlivost. K analýze kauzálních vlivů bylo použito pět metod MR. Studie identifikovala celkem 50 jednonukleotidových polymorfismů, tedy variací v nukleotidu, přičemž všechny splnily přísné statistické požadavky. Výsledky neprokázaly žádnou kauzální souvislost mezi alergickými onemocněními a rizikem vzniku hypertrofických či keloidních jizev; všechny asociace byly statisticky nevýznamné. Tyto výsledky zpochybňují předchozí observační studie, které naznačovaly, že alergická onemocnění mohou zvyšovat riziko HS nebo KD. Zatímco observační studie často trpí omezeními, jako jsou matoucí faktory a zkreslení, MR využívá genetická data k poskytování spolehlivějších závěrů. Tato studie ukazuje, že alergická onemocnění přímo nezpůsobují HS nebo KD, ačkoliv chování spojené s alergickými stavy může přispívat k poškození kůže u postižených jedinců. Sdílené zánětlivé dráhy a biologické mechanismy mezi alergiemi a jizvami však navádí k dalšímu výzkumu. Studie zdůrazňuje nutnost opatrnosti při hledání souvislostí mezi alergickými onemocněními a prevencí nebo léčbou jizev. Podtrhuje význam rozlišení mezi korelací a kauzalitou a naznačuje, že by se úsilí mělo zaměřit spíše na ovlivnitelné faktory spojené s alergickými stavy než na předpoklad přímé vazby. Integrace těchto poznatků do klinické praxe může pomoci zlepšit přístup k pacientům s alergiemi, a tudíž výsledky jejich léčby. KLÍČOVÁ SLOVA: keloidní jizvy – alergie – hypertrofické jizvy – hojení ran ZDROJ: Cao, Y.-T.; Zhou, X.-Y.; Yang, H. (2025). Association of allergic diseases with risk of hypertrophic scars and keloids: A mendelian randomization study. Archives of Dermatological Research, 317(1), 69. Dostupné z: https://shorturl.at/Dvk8g [cit. 2025-01-08] Následující Předchozí

Kontaktní senzibilizace na některou komponentu kosmetických přípravků může klinicky, zvláště při lokalizacích v obličeji, imitovat jinou dermatózu, například rosaceu faciei či periorální dermatitidu. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! KONTAKTNÍ EKZÉM OBLIČEJE 23. května 2023 v 9:15:00 Dastychová, E. I. Kontaktní senzibilizace na některou komponentu kosmetických přípravků může klinicky, zvláště při lokalizacích v obličeji, imitovat jinou dermatózu, například rosaceu faciei či periorální dermatitidu. SOUHRN: Popsán případ pacientky s ekzémem papulózního charakteru v oblasti obličeje, který imitoval periorální dermatitidu. Zhoršování klinického obrazu souviselo s výkonem povolání, používala obličejovou roušku s kovovými kroužky. Jako kontaktní alergen se uplatnil kobalt, senzibilizace z bižuterie, dále komponenty přítomné v používaných kosmetických přípravcích limonen a extr. Chamomillae. V rámci pravé i nepravé skupinové přecitlivělosti byla zjištěna kontaktní senzibilizace na další kontaktní alergeny především látky přírodní povahy. KLÍČOVÁ SLOVA: Kontaktní ekzém – kontaktní alergeny – kosmetické přípravky – parfémy – látky přírodní povahy ÚVOD V Evropě bývají, jak vyplývá z literatury, kosmetické přípravky příčinou kontaktního ekzému asi u 10 % pacientů vyšetřovaných s kontaktním ekzémem. Častěji bývají postiženy ženy, neboť kosmetické přípravky používají častěji než muži. Spektrum obsahových součástí kosmetických přípravků – potencionálních alergenů – se mění v průběhu času a může být poněkud odlišné v různých zemích. Kosmetické přípravky bývají aplikovány zpravidla na zdravou kůži, vlasy nebo nehty, někdy jsou použity (zvláště hydratační krémy) na kůži nesoucí známky dermatózy, nejčastěji iritační či atopické dermatitidy. Sortiment kosmetických přípravků je velmi široký a zahrnuje řadu odlišných výrobků, které jsou všeobecně používány v běžném denním životě. Náleží k nim přípravky k mytí a čištění kůže (mýdla, sprchové gely, pěny do koupelí), vlasová kosmetika (šampony, kondicionéry, tužidla, laky a barvy). K hygieně dutiny ústní jsou používány zubní pasty a ústní vody. Velmi široký je sortiment přípravků používaných na oblast obličeje, zvláště u žen (hydratační a tonizující krémy, make-upy, rtěnky, oční stíny, barvy na řasy), u mužů vody po holení. Ke kosmetickým přípravkům používaným na nehty patří především laky a přípravky regenerační. Hojně jsou používány dezodoranty, kolínské vody a parfémy. Vonné substance jsou přitom součástí většiny kosmetických přípravků. Často se používají také přípravky s UV filtry, nejčastěji ve formě krémů. K možným nežádoucím účinkům kosmetických přípravků náleží iritační či senzibilizační účinky jejich obsahových součástí, případně účinky aknegenní. Informace o incidenci nežádoucích účinků jsou nedokonalé a s tím souvisí i nedostatek zpětných informací pro výrobce. K výrobě kosmetických přípravků se používá kolem 8 000 látek, které splňují požadavky pro široké používání v populaci, nicméně některé z nich mohou vést k vývoji kontaktní senzibilizace. (1,5) Kontaktní senzibilizace na některou komponentu kosmetických přípravků může klinicky, zvláště při lokalizacích v obličeji, imitovat jinou dermatózu, např. rosaceu faciei či periorální dermatitidu. S takovým případem jsme se setkali také v naší dermatoalergologické ambulanci pro profesionální dermatózy, kam byla odeslaná pacientka k vyšetření a k vyloučení kožní nemoci z povolání. 55 letá žena pracuje 15 let jako operátorka na plazmatickém leptání, používá roušku ze syntetického materiálu, v okrajích s kovovými kroužky. V rodinné anamnéze udává atopický ekzém u syna, v osobní anamnéze onemocnění počítaná k atopickému syndromu neuvádí. 9 let pozoruje na tvářích a bradě tvorbu drobných mírně svědivých papulek. Zhoršení udává poslední 3 roky. 7 let byla léčena u dermatologa pro periorální dermatitidu, opakovaně byla přeléčena Doxybene tbl. Zhoršení pozoruje zejména v letním období, při pobytu v teple, kosmetické přípravky vedou k podráždění a ke zhoršení klinického obrazu. Klinicky – drobné papulky na erytémové bázi lokalizované nejvíce na tvářích a kolem úst; na krku erytém. Byly provedeny epikutánní testy evropské standardní sady (kaliumdichromát 0,5% vaz., neomycinsulfát 20% vaz., thiuram-mix 1% vaz., parafenylendiamin 1% vaz., kobaltchlorid 1% vaz., benzocain 5% vaz., formaldehyd 1% aqua, kalafuna 20% vaz., clioquinol 5% vaz., peruánský balzám 25% vaz., IPPD 0,1% vaz., alcoholes adipis lanae 30% vaz., mercapto-mix 2% vaz., epoxidová pryskyřice 1% vaz., parabeny-mix 16% vaz., paratertiarybutyl/fenolformaldehydová pr. 1% vaz., fragrance-mix I 8% vaz., Quaternium-15 1% vaz., niklsulfát 5% vaz., Kathon CG 0,01% aqua, mercaptobenzotiazol 2% vaz., sesquiterpenolaktony-mix 0,1% vaz., primin 0,01% vaz., budesonid 0,01% vaz., tixocortol-21-pivalát 0,1% vaz., 1,2-dibromo-2,4- dicyanobutan 0,5% vaz., lyral 0,5% vaz., fragrance-mix II 14% vaz., metylizotiazolinon 0,2% aqua, petrolatum 100%) – zjištěna senzibilizace na kobalt+++ (v anamnéze ekzémové projevy na ušních boltcích po náušnicích z bižuterie asi ve 30 letech věku), fragrance-mix I++, peruánský balzám+++, kalafunu+++ (v anamnéze kontaktní ekzém po náplasti) Provedeny testy s obsahovými komponentami přípravků kosmetických a farmaceutických (1,3,5-tris-(2-hydroxyetyl)-hexahydrotriazin 1% aqua; Amerchol L 101 50% vaz.; benzalkoniumchlorid 0,1% vaz.; bronopol 0,5% vaz.; butylhydroxyanisol 2% vaz.; diazolidinylurea (Germall II) 2% vaz.; DMDM-hydantoin 2% aqua; chloracetamid 0,2% vaz.; butylhydroxytoluen 2% vaz.; chlorhexidinediglukonát 0,5% aqua; propylgalát 0,5% vaz.; arnika extr. 0,5% vaz.; imidazolodinylurea (Germall 115) 2% vaz.; fenoxyetanol 1% vaz.; propyleneglycol 5% vaz.; sorbic acid 2% vaz.; thiomersal 0,1% vaz.; triclosan 2% vaz.; trolamin (triethanolamin) 5% vaz.; tea tree 10% vaz.; propolis 10% vaz; Chamomillae extr. 1% vaz., kokamidopropylbetain 1% aqua, gentamycin 20% vaz., iodopropynylbutylcarbamát 0,1% vaz., natriumlaurylsulfát 0,25% aqua, dimetylfumarát 0,1% vaz.; benzylalcohol 10% vaz., Calendulae extr., benzylsalicylát 10% vaz., decylglucosid 5% vaz., derivát limonenu; abietic acid 10% vaz.; etylendiamindihydrochlorid 1% vaz.; 3,4,4-trichlorocarbanilid (triclocarban) 1% vaz.) – zjištěna senzibilizace na limonen+++ (souvisí s používáním kosmetického tělového mléka a také šamponu), dále na čajovníkový olej+++ (obsahuje limonen), Chamomillae extr.+++ (souvisí s používáním kosmetických přípravků). Limonen je součástí také peruánského balzámu, proto pacientka reagovala alergickou reakcí na peruánský balzám. Peruánský balzám má také společné komponenty se směsí fragrance-mix I (skořicový alkohol, skořicový aldehyd, eugenol a izoeugenol), na kterou pacientka reagovala rovněž alergickou reakcí. Testy speciální (prací přípravky, vinylové rukavice, bavlněná rukavice, obličejová rouška) byly kompletně negativní. Po třech měsících byly provedeny doplňující epikutánní testy s komponentami směsi fragrance-mix I (geraniol 2% vaz., α-amyl-cinnamaldehyd 2% vaz., hydroxycitronellal 2% vaz., cinnamaldehyd 1% vaz., eugenol 2% vaz., oak moss absolut 2% vaz., cinnamylalcohol 2% vaz., izoeugenol 2% vaz., sorbitan sesquioleat 20% vaz.), fragrance-mix II (lyral 5% vaz., citral 2% vaz., farmesol 5% vaz., citronellol 1% vaz., hexylcinnamal 10% vaz., kumarin 5% vaz.) a dalšími fragranty (jasmin absolut 2% vaz., musk keton 1% vaz., sandalwood oil 2% vaz., musk mosken 1% vaz., cananga oil 2% vaz., vanilin 10% vaz., jasmin synthetic 2% vaz., geranium oil Bourbon 2% vaz., musk xylen 1% vaz., rose oil 2% vaz., narcissus absolut 2% vaz., methyl anthranilát 5% vaz., benzyl salicylát 2% vaz., benzyl alcohol 1% vaz., linalool synthetic 10% vaz., lichenacid-mix 3% vaz.) – zjištěna alergická reakce na eugenol++ (obsahuje jej tělové mléko), izoeugenol+-++ (souvisí se senzibilizací na eugenol – skupinová přecitlivělost), dále senzibilizace na skořicový alkohol++, skořicový aldehyd+, α-amyl-skořicový aldehyd+, geraniol+ (obsahuje jej tělové mléko), hydroxycitronellal+, olej santalového dřeva+++, olej cananga+++, geranium oil Bourbon+. Dále byly provedeny testy se směsí compositae-mix a jejími složkami (compositae- mix 5% vaz., tanacetum vulgare 1% vaz., parthenolidae 0,1% vaz., Achillea millefolium extr.1% vaz.) – zjištěna reakce na Achillea millefolium extr. (řebříček)+; testy s látkami přírodní povahy (terpentinový olej 10% olej, borovicový olej 10% olej, kafrový olej 2% vaz., jalovcový olej 10% olej, olivový olej 100%, smrková silice 10% olej, arganový olej 10% olej, rozmarýnový olej 10% olej, růžový olej 10% olej, olej berberský fík 10% olej, jasmínový olej 10% olej, aloe vera gel 10% aqua, aloe vera olej 10% olej, eukalyptový olej 10% olej, levandulový olej 10% olej, rozmarýnový olej 10% olej) – zjištěna alergická reakce na jalovcový olej+++ a levandulový olej+++. (Poznámka: firemní názvy kosmetických přípravků neuvádíme.) Diagnóza: Eczema contactum – senzibilizace na kobalt a látky přírodní povahy a komponenty parfémů (limonen, fragrance-mix I – eugenol, izoeugenol, geraniol, skořicový alkohol, skořicový aldehyd, -amyl-skořicový aldehyd, hydroxycitronellal, peruánský balzám, kalafuna, Chamomillae extr., Achillea millefolium extr., čajovníkový olej, jalovcový olej, levandulový olej, geranium oil Bourbon, olej cananga olej santalového dřeva). Zdrojem senzibilizace na kobalt byly náušnice (bižuterie), které vyvolaly kontaktní ekzém na ušních boltcích asi ve 30 letech věku pacientky. Zdrojem senzibilizace na kalafunu bylo lepidlo náplasti, pacientka pozorovala před lety po „červené“ náplasti kontaktní ekzém. Dále byla pacientka senzibilizovaná na komponenty parfémů a látky přírodní povahy. Některé byly prokázány v používaných kosmetických přípravcích, další vykazovaly v epikutánních testech alergickou reakci v rámci pravé či nepravé skupinové přecitlivělosti, tj. pro obsah identických nebo chemicky podobných obsahových komponent. Pacientka byla poučena, aby se vyhýbala kontaktu s kobaltem a jeho sloučeninami, nepoužívala náplast obsahující v lepidle kalafunu, nepoužívala parfémované kosmetické a farmaceutické přípravky, nepoužívala také látky přírodní povahy (možnost pravé i nepravé skupinové přecitlivělosti). Parfémy mohou být také součástí přípravků pro domácnost. O senzibilizaci na izoeugenol a eugenol musí vždy upozornit také při ošetření na stomatologii (používají se např. ve výplňových materiálech, v otiskových pastách). Pacientce byla doporučena změna ochranné pracovní pomůcky – obličejové roušky, vhodný je textilní materiál bez obsahu kovových komponent. Syntetický, špatně prodyšný materiál roušky, kterou dosud používala v zaměstnání, může vyvolávat zhoršení stávajícího kontaktního ekzému. O onemocnění z povolání se ale nejedná. Pokud by docházelo v souvislosti s výkonem povolání ke zhoršování klinického obrazu, přicházelo by v úvahu přeřazení na jinou práci ze zdravotních důvodů. Příčinou ekzému v oblasti obličeje, který imitoval spíše periorální dermatitidu, byly především používané kosmetické přípravky a dále kovové komponenty v obličejové roušce u pacientky, která byla v minulých letech senzibilizovaná na kobalt z bižuterních náušnic. DISKUZE Vonné substance – fragranty (Dle kapitoly 8, E. Dastychová: Kontaktní ekzém z přecitlivělosti na kosmetické přípravky, str. 125, 127–139, v knize Kontaktné alergény v pracovnom a životnom prostredí, autoři: Urbanček, Dastychová, Buchvald, Vocilková, II. vydání, 2013, vydavatel: Press Group, s.r.o., Banská Bystrica.) V pořadí frekvence senzibilizace u ekzematiků je směs fragrance-mix I v Evropě obvykle na třetím místě za niklem a Kathonem CG (směs chlormetylizotiazolinonu a metylizotiazolinonu) a pohybuje se mezi 4–11,1 % i více. V ČR v roce 2020 byla senzibilizace na tuto směs u ekzematiků 6,9 %, v souboru žen byla vyšší, 7,8 %, v souboru mužů 4,4 %. Vonné substance mohou vyvolat kontaktní či fotokontaktní ekzém, iritační dermatitidu event. kontaktní kopřivku či dermatitidu se zvýšenou pigmentací (Berloque dermatitis). Senzibilizace na vonné substance může pocházet z širokého sortimentu parfémovaných kosmetických přípravků (tj. nejen těch, které jsou používány převážně pro svoji vůni, jako jsou parfémy, kolínské vody či dezodoranty). Nejčastěji bývá ekzém vyvolaný senzibilizací na vonné substance lokalizován v oblasti obličeje, v axilách nebo na dorsech rukou. K exacerbaci onemocnění či udržení chronicity ekzému může přispívat kontakt s dalšími parfemovanými prostředky osobní hygieny, některými léky pro lokální terapii a také s některými výrobky z technické oblasti (parfemované výrobky z gumy, plastických hmot, prací prostředky), případně také parfemovanými potravinami a nápoji, obsahují-li příslušnou vonnou komponentu, na kterou je pacient senzibilizován. Zjistit vlastní příčinu kontaktní přecitlivělosti na vonné substance může být velmi obtížné, neboť parfémy mohou obsahovat i více než 200 komponent. Kontaktní přecitlivělost byla popsána na více než 100 používaných substancí. Nejčastějšími příčinami všech senzibilizovaných na vonné substance je 8 komponent, které jsou součástí Evropské standardní sady (dále jen ESS) jako fragrance-mix I. Tato směs obsahuje: skořicový alkohol, skořicový aldehyd, eugenol, α-amylskořicový aldehyd, hydroxycitronellal, geraniol, izoeugenol, oak moos absolute a emulgátor sorbitan sesquioleát. (1, 3, 4, 5) Do ESS byla v roce 2008 zařazena další směs vonných komponent fragrance-mix II (obsahuje: lyral, citral, citronellol, farnesol, hexylskořicový aldehyd, kumarin) a samostatně komponentu lyral, neboť se evropských zemích zvyšuje senzibilizace na tyto komponenty. V ČR v roce 2020 bylo senzibilizováno na směs fragrance-mix II 4,1 % ekzematiků. Zvlášť se zvyšuje senzibilizace na lyral, proto byl do ESS zařazen ještě samostatně. Senzibilizace na lyral byla v ČR v roce 2020 u testovaných ekzematiků 1,6 %. (1, 2, 3) Čajovníkový olej je lipofilní směs mono- a sesquiterpenů, monoterpeny tvoří 80–90 % jeho obsahu. Je mezi nimi řada známých alergenů – např. terpineny, d-limonen, α-pinen, 1,8-cineol, δ-3-caren a další. Pro zachování standardního složení čajovníkového oleje je dle Australského standardu, Mezinárodního standardu a Německého lékového kodexu významný zejména obsah terpinen-4-olu, jehož minimální obsah musí být 30 % a obsah 1,8-cineolu nesmí přesáhnout 15 %. Obsah terpenů v čajovníkovém oleji v průběhu času kolísá. Vzdušný kyslík vede k jeho autooxidaci, nepříznivě se uplatňuje také světlo a teplo. Dochází k poklesu α-terpinenu, γ-terpinenu a terpinolenu, zvyšuje se obsah p-cymenu, který může být příčinou iritace kůže starších vzorků čajovníkového oleje. Oxidační produkty limonenu karvon, limonenoxid a karveol mohou být zase významné pro senzibilizační účinky starších vzorků. Iritační účinek čajovníkového oleje se může projevit na kůži při koncentraci vyšší než 25 %. Pro iritační účinek čajovníkového oleje je významný obsah 1,8-cineolu, který vede k iritaci, je-li jeho obsah v čajovníkovém oleji vyšší než 15–25 %. Velmi významný pro iritaci je dále p-cymen, jehož obsah se může v oxidovaném oleji zvýšit nad 30 %. Fototoxicita čajovníkového oleje zjištěna nebyla. Jako kontaktní alergeny se v čajovníkovém oleji uplatňují nejčastěji d-limonen, α- terpinen, aromadendren, 1,8-cineol, terpinen-4-ol, α-pinen a terpinolen. Dle Karlbergové mají pro vznik kontaktní přecitlivělosti největší význam oxidační produkty limonenu – karvon a limonenoxid a dále terpinen-4-ol-peroxid. (2) Problematika čajovníkového oleje z dermatoalergologického hlediska souvisí, jak vyplynulo z předchozího, s jeho variabilním složením, resp. koncentrací jednotlivých obsahových součástí, která je závislá na stupni oxidace. (1,3,4) Doporučené koncentrace čajovníkového oleje k epikutánnímu testování se dle různých autorů dosti liší – pohybují se od 1–30 %, jako vehikulum je používán olivový olej. Při senzibilizaci na některé komponenty čajovníkového oleje lze předpokládat v rámci skupinové přecitlivělosti možné nepříznivé reakce na další látky, zvláště na další éterické oleje, které danou komponentu obsahují. Např. d-limonen je obsažen v peruánském balzámu, kůře citrusových plodů, v terpentinu, v ol. Neroli, celerovém oleji, kmínové silici; α-pinen v borovicovém, levandulovém, eukalyptovém, rozmarýnovém, jalovcovém, vavřínovém a kafrovém oleji, terpentinu a kalafuně; 1,8-cineol se nachází v eukalyptovém a rozmarýnovém oleji; karvon v rostlinách z čeledi Compositae; γ-terpinen v Calendula officinalis; δ-3-karen v terpentinu. ZÁVĚR V dermatoalergologických ambulancích a ambulancích pro profesionální dermatózy bývají řešeny často klinické případy pacientů s dermatózami, které mohou být složité z pohledu další perspektivy zaměstnání pacienta. Většinou se jedná o onemocnění ekzémová – iritační dermatitidu, kontaktní či atopický ekzém. Jak bylo ukázáno na případu naší pacientky, nemusí být kontaktní alergeny, které vyvolaly kontaktní ekzém, z pracoviště, nicméně pracovní prostředí může stávající onemocnění zhoršovat a vést v některých případech k nutnosti přeřazení pacienta na jinou práci ze zdravotních důvodů. Doc. MUDr. Eliška Dastychová, CSc. I. dermatovenerologická klinika FNUSA v Brně Zdroj: Dastychová, E. Kontaktní ekzém obličeje – onemocnění v povolání. Referátový výběr z dermatovenerologie. 2022; 1: s. 6–12. Následující Předchozí

Exozomy jsou extracelulární vezikuly produkované všemi typy buněk. Jde o sférické struktury o průměru 30 až 160 nm, složené z lipidové dvojvrstvy, které obalují různé biologicky aktivní látky včetně messengerové RNA, mikroRNA, DNA, proteinů a lipidů. Byly objeveny v roce 1983. Termín „exozom“ byl zaveden v roce 1987, kdy se zjistilo, že exozomy představují formu mezibuněčné komunikace a způsob přenosu makromolekul mezi buňkami. Zde jsou odpovědi na nejčastější otázky týkající se exozomů. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! EXOZOMY V ESTETICKÉ DERMATOLOGII 26. března 2024 v 16:30:00 -SHE- Exozomy jsou extracelulární vezikuly produkované všemi typy buněk. Jde o sférické struktury o průměru 30 až 160 nm, složené z lipidové dvojvrstvy, které obalují různé biologicky aktivní látky včetně messengerové RNA, mikroRNA, DNA, proteinů a lipidů. Byly objeveny v roce 1983. Termín „exozom“ byl zaveden v roce 1987, kdy se zjistilo, že exozomy představují formu mezibuněčné komunikace a způsob přenosu makromolekul mezi buňkami. Zde jsou odpovědi na nejčastější otázky týkající se exozomů. JAK EXOZOMY VZNIKAJÍ A FUNGUJÍ? Exozomy vznikají procesem dvojí invaginace plazmatické membrány původní buňky, čímž se vytvoří intracelulární multivezikulární tělísko, které obsahuje intraluminální tělíska. Intraluminální tělíska se z původní buňky uvolňují exocytózou a nazývají se pak exozomy. Exozomy jsou následně vstřebávány přijímající buňkou a vyvolávají různé biologické reakce v závislosti na obsahu exozomu, což hraje roli v signalizaci mezi buňkami. Například exozomy obsahující mRNA mohou ovlivnit produkci bílkovin v přijímající buňce, zatímco exozomy obsahující chemoterapeutika lze využít k cílené léčbě rakoviny. Exozomy jsou uvolňovány různými buňkami imunitního systému, včetně B-buněk, dendritických buněk a žírných buněk. Předpokládá se, že mohou hrát pozitivní roli i v neurodegenerativních onemocněních, jako je například Alzheimerova choroba. JSOU EXOZOMY PŘÍTOMNÝV KŮŽI AJAKÉ ZMĚNY VYVOLÁVAJÍ? Ano, exosomy pocházející z keratinocytů jsou produkovány tělem. Zdá se, že modulují syntézu melaninu expresí proteinů v melanozomech, které řídí pigmentaci. Exozomy mohou pocházet také z dermálních fibroblastů, kde mohou indukovat buněčnou proliferaci a měnit expresi genů a proteinů v extracelulární matrix. ODKUD POCHÁZEJÍ EXOZOMY PRO ESTETICKÉ POUŽITÍ? Exozomy pro estetické použití jsou odvozeny z dospělých nebo mezenchymálních kmenových buněk. Tyto buňky mohou být získány z mezenchymálních kmenových buněk pupečníku nebo kmenových buněk tukového původu. Exozomy se izolují diferenciální centrifugací z kultivačních médií. Kultivační médium se nejprve odstředí, aby se odstranily kontaminanty s vyšší hmotností. Odstřeďování pak probíhá při stále vyšších rychlostech, dokud se exozomy neshlukují v podobě pelet na dně centrifugační zkumavky. Tyto přečištěné exozomy lze poté umístit do kosmetických přípravků. JAKÁ JSOU DERMATOLOGICKY RELEVANTNÍ POUŽITÍ EXOZOMŮ? Exozomy jsou schopny ovlivňovat angiogenezi, zánět, apoptózu a buněčnou proliferaci a diferenciaci. Jejich využití v dermatologii by tedy mohlo být dalekosáhlé. V současnosti zkoumané potenciální využití exozomů v dermatologii zahrnuje prevenci a léčbu jizev, omlazení kůže, regulaci pigmentace a růst vlasů. Byla provedena řada studií, ale většina z nich probíhá in vitro nebo na myších. Vzhledem k tomu, že exozomy jsou důležité pro vnitrobuněčnou komunikaci, mohly by přenášet zprávy do buněk, které mění chování a vyvolávají účinky proti stárnutí. Například v buněčných kulturách bylo pozorováno, že exozomy zvyšují syntézu prokolagenu I a snižují expresi metaloproteinázy-1 tím, že snižují TNF-α a TGF-β. To by mělo za následek zvýšenou produkci kolagenu v kůži a přínos pro stárnutí zralé kůže. Zjištění z buněčných kultur dále ukazují, že keratinocyty komunikují s melanocyty prostřednictvím exozomální miRNA, což je mikroRNA představující třídu nekódujících RNA důležitých v posttranskripční regulaci genové exprese ovlivňující růst a diferenciaci buněk. Tyto keratinocytární exozomy snižují produkci melaninu a expresi tyrozinázy v melanocytech, čímž zlepšují hyperpigmentaci. V neposlední řadě se exozomy aplikují subkutánně pro léčbu androgenní alopecie. Exozomy lze získat také z buněk dermálních papil, což jsou fibroblasty mezenchymového původu, které interagují s buňkami vlasových zárodků a kmenovými buňkami ve vlasovém folikulu. Tyto exozomy dermálních papil mohou u myší stimulovat proliferaci a diferenciaci vnějšího kořenového pouzdra. JAKÁ JE BUDOUCNOST EXOZOMŮ V DERMATOLOGII? V současné době neexistuje žádná standardizovaná technika pro purifikaci exozomů nebo identifikaci jejich obsahu. Vzhledem k tomu, že exozomy jsou při lokální aplikaci nebo subkutánní injekci rychle degradovány, je nutná častá aplikace. Většina výzkumu exozomů se soustřeďuje na podávání léčiv pomocí nanočástic, ale mechanismus účinku exozomů není zcela objasněn. Náklad, který exozomy nesou, se může lišit a může zahrnovat směs látek, které nejsou zcela identifikovány. Exozomy hrají důležitou roli také v imunitním systému, který se podílí nejen na kožních onemocněních, ale také na systémových nádorových onemocněních. Není pochyb o tom, že exozomy budou v dermatologii velmi důležité a představují úrodnou půdu pro výzkum v oblasti boje proti stárnutí. Technologie exozomů přinese ještě mnoho zajímavých vědeckých poznatků. KLÍČOVÁ SLOVA: exozomy – antiaging – alopecie – imunita – jizvy – pigmentace ZDROJ: Draelosová, Zoe Diana. Exciting Exosomes in Aesthetic Dermatology. Dermatology Times, March 2024 (Vol. 45., No. 03). Dostupné z: https://shorturl.at/agizM Následující Předchozí

Je hypoplastická amelogenesis imperfecta znakem Kindlerovy epidermolysis bullosa? V této longitudinální kohortové studii byly na základě hloubkové fenotypizace orofaciálních znaků zjištěny abnormality struktury skloviny u všech 11 zkoumaných pacientů. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! OROFACIÁLNÍ ANOMÁLIE U KINDLEROVY EPIDERMOLYSIS BULLOSA 18. dubna 2024 v 17:30:00 -bur- Je hypoplastická amelogenesis imperfecta znakem Kindlerovy epidermolysis bullosa? V této longitudinální kohortové studii byly na základě hloubkové fenotypizace orofaciálních znaků zjištěny abnormality struktury skloviny u všech 11 zkoumaných pacientů. Zjištění naznačují, že hypoplastická jamková amelogenesis imperfecta je rysem Kindlerovy epidermolysis bullosa, a zdůrazňují rozsah a závažnost orálních projevů u Kindlerovy epidermolysis bullosa a potřebu včasné a trvalé stomatologické péče. Kindlerova epidermolysis bullosa je genetické kožní puchýřnaté onemocnění spojené s recesivně dědičnými patogenními variantami v genu FERMT1, který kóduje kindlin-1. Byly hlášeny závažné orofaciální projevy Kindlerovy epidermolysis bullosa, včetně časného spinocelulárního karcinomu dutiny ústní. Cílem studie bylo zjistit, zda je hypoplastická jamková amelogenesis imperfecta znakem Kindlerovy epidermolysis bullosa. Longitudinální kohortová studie probíhala ve dvou centrech v letech 2003–2023 v Centru pro epidermolysis bullosa na Univerzitě ve Freiburgu v Německu a na Klinice speciální stomatologie na Univerzitě v Chile ve spolupráci s DEBRA Chile. Studie se zúčastnil výběrový soubor pacientů s diagnózou Kindlerovy epidermolysis bullosa. Primárními výsledky byla přítomnost hypoplastické jamkové amelogenesis imperfecta, intraorálních ran, gingivitidy a parodontálního onemocnění, hyperplazie dásní, vestibulární obliterace, cheilitidy, angulární cheilitidy, chronických ran na rtu, mikrostomie a orálního spinocelulárního karcinomu. Soubor tvořilo 36 pacientů (15 žen [42 %] a 21 mužů [58 %]; průměrný věk pacientů s Kindlerovou epidermolysis bullosa při prvním vyšetření byl 23 let [rozmezí 2 týdny až 70 let]). Doba sledování se pohybovala od 1 do 24 let. Struktura skloviny byla hodnocena u 11 pacientů, u všech byly zjištěny abnormality struktury skloviny. Závažnost hypoplastické jamkové amelogenesis imperfecta se pohybovala od generalizované po lokalizovanou jamkovou sklovinu. Mezi další pozorované orofaciální znaky patřila gingivitida a parodontální onemocnění, které bylo přítomno u 90 % (27 z 30 pacientů) hodnocených, dále intraorální léze (16 z 22 pacientů [73 %]), angulární cheilitida (24 z 33 pacientů [73 %]), cheilitida (22 z 34 pacientů [65 %]), zarůstání dásní (17 z 26 pacientů [65 %]), mikrostomie (14 z 25 pacientů [56 %]) a vestibulární obliterace (8 z 16 pacientů [50 %]). Mezi další příznaky patřily chronické vředy na rtech (2 pacienti) a spinocelulární karcinom dutiny ústní s letálním koncem (2 pacienti). Zjištění naznačují, že hypoplastická jamková amelogenesis imperfecta je rysem Kindlerovy epidermolysis bullosa, a zdůrazňují rozsah a závažnost orálních projevů u Kindlerovy epidermolysis bullosa a potřebu včasné a trvalé stomatologické péče. KLÍČOVÁ SLOVA: hypoplastická amelogenesis imperfecta – Kindlerova epidermolysis bullosa ZDROJ: Krämer, S., Hillebrecht, A.L., Wang, Y. et al. Orofacial Anomalies in Kindler Epidermolysis Bullosa. JAMA Dermatol. Published online March 20, 2024. doi:10.1001/jamadermatol.2024.0065 Dostupné z: https://shorturl.at/kGPVZ Následující Předchozí

COVID-19 může mít negativní účinky u imunosuprimovaných pacientů. V této práci autoři hodnotí důkazy týkající se pokračování imunomodulační/biologické (IMBI) terapie u těhotných dermatologických pacientek během pandemie COVID-19 a dále se zmiňuji o rizicích očkování proti COVID-19 u těhotných dermatologických pacientek na terapii IMBI. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! KRITICKÝ PŘEHLED PRŮBĚHU A OČKOVÁNÍ COVID-19 U DERMATOLOGICKÝCH PACIENTEK LÉČENÝCH IMUNOMODULAČNÍ BIOLOGICKOU LÉČBOU 9. února 2024 v 11:00:00 -nov- COVID-19 může mít negativní účinky u imunosuprimovaných pacientů. V této práci autoři hodnotí důkazy týkající se pokračování imunomodulační/biologické (IMBI) terapie u těhotných dermatologických pacientek během pandemie COVID-19 a dále se zmiňuji o rizicích očkování proti COVID-19 u těhotných dermatologických pacientek na terapii IMBI. Jak je uvedeno v přehledu, pokud jde o pokračování léčby IMBI u těhotných dermatologických pacientek během pandemie, neexistuje žádný přesvědčivý důvod, proč by se s nimi zacházelo jinak než s netěhotnými ženami. Soubor důkazů naznačuje, že mRNA vakcíny COVID-19 jsou během těhotenství bezpečné. Zásadní zjištění přinesly studie u revmatologických pacientek, což je skupina, která se významně překrývá se skupinou dermatologických pacientek. Imunomodulační/biologická léčba u netěhotných revmatologických pacientek nebyla spojena se zvýšenou mortalitou na COVID-19 (s výjimkou rituximabu). Očkování u revmatologických pacientek během těhotenství zlepšilo porodnické výsledky ve srovnání s neočkovanými pacientkami. Na základě těchto údajů lze konstatovat, že po zvážení přínosu a rizik dostupných vakcín proti COVID-19, hovoří výsledky ve prospěch očkování proti COVID-19 u těhotných dermatologických pacientek. Doporučení pro vakcínu COVID-19 u těhotných dermatologických pacientek na IMBI by se tedy neměla lišit od doporučení pro netěhotné pacientky. KLÍČOVÁ SLOVA: COVID-19 – vakcína na covid-19 – dermatologie – imunomodulátor – imunosupresivní terapie – těhotenství – rizika ZDROJ: Messas, T., Lim, R.K., Burns, L., Yumeen, S., Kroumpouzos, G. A critical review of COVID-19 course and vaccination in dermatology patients on immunomodulatory/biologic therapy: recommendations should not differ between non-pregnant and pregnant individuals. Front Med (Lausanne). 2023 Jun 2; 10:1121025. doi: 10.3389/fmed.2023.1121025. eCollection 2023. PMID: 37332768 Review. Dostupné z: https://shorturl.at/cuFJK Následující Předchozí

Rány způsobené úrazy, chirurgickými zákroky nebo popáleninami často vedou k prodlouženému hojení a jizvení. Na rozdíl od antiseptik a antibiotik, D-manóza aktivuje imunitní systém, čímž snižuje zánět a podporuje rychlejší hojení. Mohla by tedy být správnou volbou pro hojení ran s minimálním jizvením? Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! D-MANÓZA ZRYCHLUJE HOJENÍ RAN A MINIMALIZUJE JIZVENÍ 21. října 2024 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Rány způsobené úrazy, chirurgickými zákroky nebo popáleninami často vedou k prodlouženému hojení a jizvení. Na rozdíl od antiseptik a antibiotik, D-manóza aktivuje imunitní systém, čímž snižuje zánět a podporuje rychlejší hojení. Mohla by tedy být správnou volbou pro hojení ran s minimálním jizvením? Hojení ran je komplexní proces, který zahrnuje opravu tkání a řízení zánětlivých reakcí. Kolagen, který hraje klíčovou roli v regeneraci, může v případě nadměrné produkce vést k nežádoucímu jizvení. D-manóza, přirozený monosacharid, vykazuje slibné výsledky při redukci zánětu a podpoře hojení ran, avšak její přímý vliv na hojení ran dosud nebyl dostatečně prozkoumán. Studie se zúčastnilo osm zdravých mužů starších 50 let. Na každém stehně účastníka byly provedeny dva 4mm řezy, přičemž jeden byl ošetřen D-manózou a druhý roztokem jodovaného povidonu. Hojení ran bylo hodnoceno pomocí fotografií a měření. Nebyla použita žádná antibiotika ani antikoagulancia. Rány ošetřené D-manózou se hojily přibližně dvakrát rychleji než rány ošetřené jodovaným povidonem (tento výsledek byl také podpořen statistickou analýzou). U ran ošetřených jodovaným povidonem bylo během prvních 4 dnů hojení pozorováno zarudnutí pokožky kolem rány, což naznačovalo mírný zánět. U ran ošetřených D-manózou toto zarudnutí zmizelo po prvním dni. Rány byly zcela uzavřeny a úplně epitelizovány po 7 dnech při ošetření D-manózou a po 14 dnech při ošetření jodovaným povidonem. Po 49 dnech vykazovaly rány ošetřené jodovaným povidonem jizvu na místě rány. Naopak, zhojení ran ošetřených D-manózou bylo po 49 dnech velmi dobré a bez viditelných známek jizvení. D-manóza byla neiritační a nezpůsobovala pálení, na rozdíl od jodovaného povidonu, který způsoboval mírné pálení a adhezi tkáně. Rychlejší hojení s D-manózou je pravděpodobně způsobeno její interakcí s mannózu vázajícím lektinem (MBL), kdy dochází k aktivaci imunitní odpovědi, snížení zánětu a podpoření opravy tkáně. Naopak jodovaný povidon je nespecifický oxidant, který může zvyšovat zánět a prodlužovat hojení, což vysvětluje zvýšené zarudnutí a jizvení u ran ošetřených tímto prostředkem. D-manóza výrazně zrychluje hojení ran a minimalizuje jizvení ve srovnání s tradičně používanými přípravky, jako je jodovaný povidon. Její schopnost aktivovat MBL a podporovat imunitní odpověď ji činí slibnou volbou pro péči o rány. KLÍČOVÁ SLOVA: D-manóza – hojení ran – jizvení – povidon – jód ZDROJ: Ciucanu, C. I., Rațiu, S., Crîșmariu, G. E., Olariu, S., & Ciucanu, I. (2024). Accelerated wound healing and reduced scar formation induced by D‐mannose: a possible role of mannose binding lectin. Archives of Dermatological Research, 316, 600. Dostupné z: http://alturl.com/97sdq [2024-10-12] Následující Předchozí

Tetování je dnes běžnou formou sebeprezentace, avšak nové důkazy z dánské studie dvojčat naznačují, že tento trend může mít i nečekané zdravotní důsledky. U tetovaných osob bylo zjištěno vyšší riziko výskytu některých typů rakoviny kůže a lymfatického systému. Studie klade důraz na potřebu důkladnější regulace tetovacích pigmentů a informovanosti veřejnosti. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! DÁNSKÁ STUDIE DVOJČAT: TETOVACÍ BARVY JSOU SPOJENY S VÝSKYTEM LYMFOMU A KOŽNÍCH NÁDORŮ 26. května 2025 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Tetování je dnes běžnou formou sebeprezentace, avšak nové důkazy z dánské studie dvojčat naznačují, že tento trend může mít i nečekané zdravotní důsledky. U tetovaných osob bylo zjištěno vyšší riziko výskytu některých typů rakoviny kůže a lymfatického systému. Studie klade důraz na potřebu důkladnější regulace tetovacích pigmentů a informovanosti veřejnosti. V posledních desetiletích dochází v mnoha zemích k výraznému nárůstu prevalence tetování, zejména u mladších generací. Tento kulturní trend však přináší otázky týkající se bezpečnosti tetovacích pigmentů, které se po aplikaci mohou šířit lymfatickými cestami a ukládat se v regionálních uzlinách nebo jiných orgánech. Doposud chyběla rozsáhlá epidemiologická data, která by prokázala nebo vyvrátila hypotézu o karcinogenitě tetovacích inkoustů. Cílem nové studie z Dánska bylo tuto mezeru zaplnit. Autoři studie využili nedávno vytvořený Danish Twin Tattoo Cohort, který kombinuje data z národních registrů a dotazníkového šetření mezi dánskými dvojčaty narozenými v letech 1960–1996. K analýze byly využity dva designy: individuální kohortová analýza zahrnující 2 367 dvojčat a případová kontrolní studie mezi 316 dvojčaty, kde byl jeden ze sourozenců diagnostikován s rakovinou. Tento design umožnil kontrolu genetických a environmentálních faktorů sdílených mezi dvojčaty. Expozice tetování byla posuzována z hlediska velikosti tetování (větší než dlaň), barvy použitého inkoustu (zejména černý a červený) a věku při získání prvního tetování. K diagnostice rakoviny byla použita data z Dánského registru rakoviny. Výsledky studie prokázaly statisticky významné zvýšení rizika výskytu některých nádorových onemocnění u tetovaných osob. U kožních nádorů (s výjimkou bazocelulárního karcinomu) bylo v rámci případové-kontrolní analýzy zjištěno, že tetovaní jedinci mají 1,62x vyšší riziko ve srovnání s netetovanými (95 % CI: 1,08–2,41). V analýze dvojčat, která byla neshodná v expozici tetování i v přítomnosti diagnózy, byl odhad rizika nižší, s hazardním poměrem 1,33 (95 % CI: 0,46–3,84). U lymfomů bylo při zohlednění velikosti tetování (konkrétně u tetování většího než dlaň) zjištěno až 2,73x vyšší riziko (95 % CI: 1,33–5,60). V případě bazocelulárního karcinomu, sledovaného v rámci kohortové studie, činil hazardní poměr 2,83 (95 % CI: 1,30–6,16). Výsledky rovněž naznačují možný dávkově závislý efekt, kdy větší plocha tetování může představovat vyšší zátěž pro imunitní systém a tím podporovat rozvoj chronického zánětu. Naopak barevné složení tetování, například přítomnost červeného pigmentu, se jako samostatný rizikový faktor statisticky významně neuplatnilo. Zjištění podporují tzv. inkoustovou depoziční hypotézu, podle níž může být samotná přítomnost cizorodých částic v kožní tkáni či lymfatických strukturách spouštěčem chronického zánětu vedoucího k abnormální buněčné proliferaci. Přestože není možné jednoznačně určit, zda je karcinogenita způsobena konkrétními chemickými složkami nebo mechanickým drážděním, studie přináší první robustní populační důkaz souvislosti mezi tetováním a nádorovými onemocněními. Tato dánská studie představuje první rozsáhlejší epidemiologickou analýzu, která zkoumá souvislost mezi tetovacím inkoustem a výskytem nádorových onemocnění včetně kožních nádorů a lymfomů. Výsledky naznačují zvýšené riziko těchto onemocnění u tetovaných jedinců, zejména pokud jde o větší plochy tetování. KLÍČOVÁ SLOVA: tetování – rakovina kůže – lymfom – epidemiologie – dvojčata ZDROJ: Clemmensen, S.B.; Mengel-From, J.; Kaprio, J.; Frederiksen, H.; von Bornemann Hjelmborg, J. Tattoo ink exposure is associated with lymphoma and skin cancers – a Danish study of twins. BMC Public Health. 2025 Jan 15;25(1):170. doi: 10.1186/s12889-025-21413-3. PMID: 39819495; PMCID: PMC11736920. Dostupné z: https://shorturl.at/3dGDH [cit. 2025-05-22] Následující Předchozí

Diagnostika celulitidy je pro lékaře stále náročným úkolem, což často vede k nesprávné identifikaci tohoto onemocnění. Studie ukazují, že více než třetina podezřelých případů celulitidy je nesprávně diagnostikována, což vede k nadměrnému používání antibiotik, zbytečným hospitalizacím a významným nákladům na zdravotní péči. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! CESTA ZA PŘESNĚJŠÍ DIAGNÓZOU CELULITIDY 2. září 2024 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Diagnostika celulitidy je pro lékaře stále náročným úkolem, což často vede k nesprávné identifikaci tohoto onemocnění. Studie ukazují, že více než třetina podezřelých případů celulitidy je nesprávně diagnostikována, což vede k nadměrnému používání antibiotik, zbytečným hospitalizacím a významným nákladům na zdravotní péči. INOVATIVNÍ DIAGNOSTICKÉ NÁSTROJE V rámci snahy o zlepšení diagnostiky celulitidy byly srovnány dva významné nástroje: termální zobrazování a predikční model ALT-70. Model ALT-70, vyvinutý v roce 2017, využívá čtyři klíčové proměnné k předpovědi celulitidy, zatímco termální zobrazování rozlišuje celulitidu od pseudocelulitidy s přesností 87,5 %. VÝSLEDKY Z KLINICKÝCH STUDIÍ V Brigham and Women's Hospital (BWH) porovnávali diagnostickou přesnost modelu ALT-70, termálního zobrazování a jejich kombinace. Zjistilo se, že model ALT-70 vykazoval nejvyšší citlivost (97,8 %), zatímco kombinovaný přístup měl nejvyšší specificitu (71,4 %). Další studie provedená týmem Pulia z University of Wisconsin–Madison potvrdila vysokou citlivost těchto nástrojů (termální zobrazování 93,5 %, ALT-70 98,8 %), ačkoli jejich specificita byla nízká. Kombinace obou metod však zlepšila specificitu na 53,9 % a pomohla tak snížit počet falešně pozitivních výsledků. TELEDERMATOLOGIE: BUDOUCNOST DIAGNOSTIKY S cílem vyřešit omezený přístup k osobním dermatologickým konzultacím byly zkoumány možnosti teledermatologie. Integrace standardizovaného dotazníku a údajů z termálního zobrazování zlepšila diagnostickou přesnost ze 76 % na 88 %. Tento přístup naznačuje, že teledermatologie by mohla být klíčová pro zlepšení vzdálené diagnostiky celulitidy, zejména v prostředích s omezeným přístupem ke specialistům. VÝZNAM POKRAČUJÍCÍHO VÝZKUMU Navzdory pokrokům v diagnostice celulitidy zůstává toto onemocnění složitým problémem. Neexistence definitivního biomarkeru, podobně jako např. u infarktu myokardu, komplikuje rychlou a ekonomickou diagnostiku. Snahy o nalezení takových biomarkerů, včetně hladin prokalcitoninu a genové exprese ribozomální RNA, zatím nepřinesly praktické výsledky. BUDOUCÍ SMĚRY A DOPORUČENÍ Model ALT-70 a termální zobrazování mohou hrát klíčovou roli v počáteční diagnóze a přehodnocení, pokud léčba neodpovídá očekávání. Tyto nástroje mohou pomoci vyhnout se diagnostickým omylům a podpořit multidisciplinární přístup. Integrace umělé inteligence a další výzkum patofyziologie celulitidy jsou nezbytné pro dosažení přesnějších a spolehlivějších diagnostických metod. Cesta k lepší diagnostice celulitidy vyžaduje multifaktoriální přístup a neustálé inovace. Lékaři by měli být otevřeni novým technologiím a konzultacím se specialisty, aby snížili míru chybné diagnostiky a pomohli zlepšit péči o pacienty. Pokračující výzkum a vývoj jsou klíčové pro dosažení lepších zdravotních výsledků a úspor nákladů ve zdravotní péči. KLÍČOVÁ SLOVA: diagnostika celulitidy – predikční model ALT-70 – termální zobrazování – chybná diagnóza ZDROJ: Li, D.G. ; Mostaghimi, A. The Quest for a More Accurate Diagnosis of CellulitisIn Dreams Begin Responsibilities. JAMA Dermatol. 2024;160(5):489-491. doi:10.1001/jamadermatol.2024.0089. Dostupné z: https://shorturl.at/NkP2B [cit. 2024-07-08]. Následující Předchozí

V posledních desetiletích byly studie aktivace dendritických buněk (DC) prováděny hlavně na zvířatech. Vzhledem k odlišnostem byl vyvinut model lidské kůže zahrnující Langerhansovy buňky (LC) a dermální dendritické buňky (DDC) odvozené z lidských leukemických buněk, na nichž je možno studovat procesy odehrávající se v lidské kůži bez zátěže druhového rozdílu. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ZAČLENĚNÍ DERIVÁTŮ IMUNITNÍCH BUNĚK DO PLNOTLOUŠŤKOVÉHO TKÁŇOVÉHO EKVIVALENTU LIDSKÉ KŮŽE ZA ÚČELEM CHARAKTERIZACE AKTIVACE DENDRITICKÝCH BUNĚK 28. prosince 2024 v 11:00:00 -smi- (ilustrační obrázek AI) V posledních desetiletích byly studie aktivace dendritických buněk (DC) prováděny hlavně na zvířatech. Vzhledem k odlišnostem byl vyvinut model lidské kůže zahrnující Langerhansovy buňky (LC) a dermální dendritické buňky (DDC) odvozené z lidských leukemických buněk, na nichž je možno studovat procesy odehrávající se v lidské kůži bez zátěže druhového rozdílu. Vzhledem k odlišnostem mezi zvířecími a lidskými buňkami je nutnost vyvíjet in vitro modely lidské tkáně. Tato studie představuje plně funkční model lidské kůže s integrovanými Langerhansovými buňkami (LC) a dermálními dendritickými buňkami (DDC) odvozenými z lidských leukemických buněk (Mutz-3 a THP-1). Tyto modely umožňují podrobné studium procesů, jako je migrace buněk, zánětlivé reakce a aktivace. Migrace LC a DDC odpovídá typickým zánětlivým procesům, včetně zánětlivých odpovědí a aktivace povrchových markerů. Tento model může být užitečný pro testování senzibilizujících látek, objev nových léčiv a studium základních mechanismů dermatologických onemocnění. LC byly diferencovány z buněk Mutz-3 pomocí cytokinů GM-CSF, TGF-β a TNF-α, zatímco DCC byly odvozeny z buněčné linie THP-1. Model byl vystaven senzibilizujícím látkám, například niklovému sulfátu (NiSO4) a 1 chlor-2,4- dinitrobenzenu (DNCB), po dobu 24 hodin, načež imunofluorescenční barvení bylo použito k detekci povrchových markerů, kvantitativní PCR analyzovala mRNA hladiny zánětlivých cytokinů a časosběrné zobrazování sledovalo migrační aktivitu buněk v reálném čase. Při vystavení modelu senzibilizátorům, jako je NiSO4 a DNCB, došlo ke snížení mRNA markerů CD1a a CD207 v epidermis, zatímco jejich hladiny v dermis vzrostly. Tato změna potvrzuje migraci LC z epidermis do dermis, což je klíčový proces při kontaktu s alergeny nebo senzibilizátory. Navíc byla zaznamenána diferenciace LC, kterou doprovázela změna exprese markerů, jako jsou CD83 indikující zrání buněk během migrace, CD86 naznačující schopnost buněk iniciovat imunitní odpověď, HLA-DR a CCR7 svědčících o pokročilém stupni diferenciace a migrace do lymfatických uzlin. Úspěch detekce kombinace těchto markerů předurčuje model k vyššímu diagnostickému potenciálu. Také byly pozorovány rozdíly v míře migrace v závislosti na aplikované koncentraci senzibilizátorů, přičemž nižší koncentrace vyvolaly slabší, ale stále měřitelné změny nebo migrační proces jenž byl potvrzen jak pomocí imunofluorescenční analýzy, tak kvantifikací mRNA markerů. Senzibilizátory rovněž způsobily aktivaci zánětlivých drah NF-κB a p38 MAPK, což vedlo k expresi zánětlivých cytokinů, jako jsou IL-6, IL-8, IL-1β a IL-12p40. Aktivace těchto drah demonstruje schopnost modelu simulovat reálné imunologické reakce na podněty. Dlouhodobé pozorování ukázalo, že exprese těchto cytokinů se liší v závislosti na typu senzibilizátoru, což může být užitečné při charakterizaci různých chemických látek. Cytokiny IL-8 a IL-12p40 vykazovaly specifickou odpověď na DNCB, zatímco IL-6 byl výrazněji ovlivněn NiSO4. Při analýze časových profilů bylo zjištěno, že některé cytokiny reagují rychleji na podněty, což umožňuje detailnější mapování mechanismů spouštění imunitních reakcí. Model vykazoval stabilní strukturu a schopnost reagovat na opakované stimulace bez významného snížení funkčnosti. Flexibilita modelu byla potvrzena schopností začlenit různé typy buněk a přizpůsobit parametry testování konkrétním potřebám experimentu. Kombinace LC a DDC výrazně ovlivnila časné odpovědi. Již po osmi hodinách byla pozorována migrace a aktivace buněk, což modelu poskytlo možnost sledovat interakce mezi těmito dvěma typy buněk. Byly pozorovány jemné rozdíly v migraci a aktivaci LC a DDC v závislosti na konkrétních chemických podnětech, což rozšiřuje možnosti modelu pro aplikaci v testování specifických látek. Tento model rovněž umožňuje detailní sledování dynamiky interakce LC a DDC, včetně jejich potenciálního přenosu signálů a sdílení antigenů. Přítomnost DDC zvýšila citlivost modelu na některé senzibilizátory, což umožňuje testovat látky s nižší toxicitou. Model reagoval i na nízké koncentrace senzibilizátorů, což je důležité pro testování chemických látek a potenciálních terapeutik. Možnost testování při různých koncentracích umožňuje hlubší pochopení prahových hodnot pro aktivaci imunitní odpovědi. Nižší dávky senzibilizátorů odhalily jemné rozdíly v časových profilech odpovědi, což poskytuje možnost optimalizace protokolů pro testování nových látek. Díky vysoké citlivosti modelu lze efektivně testovat látky s minimálními vedlejšími účinky, což je klíčové pro aplikace v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. ZDROJ: Hölken, J.M.; Wurz, A.L.; Friedrich, K. et al. Incorporating immune cell surrogates into a full-thickness tissue equivalent of human skin to characterize dendritic cell activation. Sci Rep 14, 30158 (2024). https://doi.org/10.1038/s41598- 024-81014-9 Dostupné z: https://shorturl.at/4SBy9 [cit. 2024-14-12] Následující Předchozí