Staging nádoru hraje klíčovou roli v léčbě melanomu. Jako základní ukazatel stagingu se tradičně používá hloubka nádorové invaze. Ve studii publikované v časopise World Journal of Surgery však vědci zjistili, že i průměr nádoru kožního melanomu vykazuje statisticky významnou korelaci s celkovým přežitím a přežitím bez onemocnění. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PRŮMĚR KOŽNÍHO MELANOMU MŮŽE SLOUŽIT JAKO PROGNOSTICKÝ UKAZATEL PŘEŽITÍ 8. května 2024 v 23:00:00 -she- Staging nádoru hraje klíčovou roli v léčbě melanomu. Jako základní ukazatel stagingu se tradičně používá hloubka nádorové invaze. Ve studii publikované v časopise World Journal of Surgery však vědci zjistili, že i průměr nádoru kožního melanomu vykazuje statisticky významnou korelaci s celkovým přežitím a přežitím bez onemocnění. Cílem retrospektivní studie, zaměřené na populaci ve východní Asii s převahou akrálního melanomu, bylo objasnit klinické důsledky a prognostickou hodnotu průměru nádoru u kožního melanomu, a tím potenciálně obohatit klinické hodnocení a strategie jeho léčby. Od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2022 vědci z Taipei Veterans General Hospital diagnostikovali celkem 352 pacientů s melanomem. Z nich bylo 135 s diagnózou kožního melanomu. Průměrný věk pacientů byl 67,9 ± 15,9 let, z toho 84 (62,2 %) mužů a 51 (37,8 %) žen. U 72,6 % pacientů byl diagnostikován akrální melanom a u 27,4 % neakrální melanom (na hlavě, krku, trupu nebo končetinách). Průměrná tloušťka podle Breslowa činila 4,06 ± 4,20 mm, přičemž většina stagingu byla T3 (30,4 %), následovaná T4 (28,1 %). Méně melanomů mělo stadium T2, T1 a Tis. Z těchto případů 63 (46,7 %) vykazovalo ulcerace a 6 (4,4 %) lymfovaskulární invazi. Průměrná hladina laktátdehydrogenázy v séru v době stanovení diagnózy byla 210 ± 75 IU/l, doprovázená průměrnou mitotickou frekvencí 4,73 ± 5,35 mitóz/mm2. Průměrná doba sledování činila 44,6 ± 41,4 měsíce. Pacientům byla provedena kompletní chirurgická excize a zhodnocení regionálních lymfatických uzlin. Z účasti byli vyloučeni jedinci s významnými komorbiditami, s nedostatečnými údaji a ti, kteří nepodstoupili kompletní chirurgickou resekci. Byly shromážděny a analyzovány údaje o průměru nádoru, hloubce nádorové invaze, stavu lymfatických uzlin a přežití pacientů. Pearsonův korelační test ukázal, že vztah mezi průměrem nádoru a jeho tloušťkou byl slabý, i když pozitivní. Analýza Kaplan-Meierova přežití a přežití bez onemocnění však prokázala statisticky významnou korelaci s průměrem nádoru. Průměr nádoru může indikovat prognózu, ale má omezenou výpovědní hodnotu pro metastázy v lymfatických uzlinách. Větší průměr koreluje s vyšší mírou lokálně-regionální recidivy, ale ne s distálními metastázami. Předchozí studie prokázaly různé rizikové faktory recidivy, ale vztah mezi průměrem nádoru a recidivou u melanomu nebyl dosud důkladně prozkoumán. Kožní melanom je jednou z nejsmrtelnějších forem rakoviny kůže a jeho incidence má celosvětově vzestupný trend, i když se vyznačuje rasovými rozdíly. V západních zemích se incidence u bělochů pohybuje v rozmezí 21,9 až 55,9 případů na 100 000 pacientoroků, přičemž převažujícím histologickým podtypem je povrchově se šířící melanom. Naproti tomu východoasijské země zaznamenávají výrazně nižší incidenci, a to pouze 0,2 až 0,5 případu na 100 000 pacientoroků, kde se jako dominantní podtyp uplatňuje akrální melanom. Zajímavé je, že tento podtyp vykazuje slabší korelaci s expozicí ultrafialovému záření a má tendenci vykazovat nepříznivější prognózu. Kromě toho genomické profily východoasijského melanomu vykazují odlišné mutace a cesty ve srovnání s melanomem u bělochů. Staging melanomu se ukazuje jako rozhodující faktor, protože různá stadia vyžadují různé léčebné modality a přinášejí rozdílnou prognózu. V případě lokalizovaného melanomu zahrnuje primární kurativní přístup chirurgickou excizi s adekvátními okraji spojenou s biopsií sentinelové uzliny. Pokud jsou zřejmé metastázy v regionálních lymfatických uzlinách, doporučuje se pokračovat ve sledování uzlinové pánve nebo kompletní disekci lymfatických uzlin za účelem lokální kontroly. Ačkoli chirurgické odstranění zůstává pro pacienty s pokročilým onemocněním reálnou možností, zkoumá se spektrum léčebných variant, včetně chemoterapie, cílené léčby a imunoterapie. Včasná detekce postižení lymfatických uzlin a vzdálených metastáz má zásadní význam při rozhodování o následné systémové léčbě. Studie neustále zdůrazňují klíčovou roli stavu uzlin jako hlavního a nezávislého prognostického faktoru u melanomu. K posouzení hloubky invaze se běžně praktikuje incizní biopsie před rozsáhlou excizí, která však může být podhodnocena z důvodu vynechání nejhlubší tloušťky nádoru. Naproti tomu průměr nádoru lze přesně posoudit přímou inspekcí bez invazivních postupů. KLÍČOVÁ SLOVA: akrální melanom – průměr a hloubka kožního melanomu – staging – prognóza ZDROJ: Chen, K.C., Wang, T.H., Li, C.Y., Chiu, Y.J. The diameter of cutaneous melanoma serves as a prognostic indicator for survival among acral-melanoma predominant East Asian patients. World J Surg. April 23, 2024. Accessed May 6, 2024. doi:10.1002/wjs.12192. [cit. 08.05.2024] Dostupné z: https://shorturl.at/aptGJ Následující Předchozí

Psychický stres je klíčovým faktorem v rozvoji kožních onemocnění, jejichž propuknutí dále vyvolává stres z důvodu společenské stigmatizace, čímž se vytváří začarovaný kruh. Porozumění této souvislosti je klíčové pro léčbu. Stresem indukované změny narušují rovnováhu kůže, zvyšují náchylnost k onemocněním a ovlivňují funkci kožní bariéry. Správa stresu je důležitá zejména u jedinců, kteří se již s kožním onemocněním potýkají, či mají velké riziko jeho vzniku. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ROLE STRESU VE VZNIKU KOŽNÍCH ONEMOCNĚNÍ Z POHLEDU NEUROENDOKRINNĚ - IMUNITNÍCH INTERAKCÍ 2. března 2024 v 10:00:00 -tor- Psychický stres je klíčovým faktorem v rozvoji kožních onemocnění, jejichž propuknutí dále vyvolává stres z důvodu společenské stigmatizace, čímž se vytváří začarovaný kruh. Porozumění této souvislosti je klíčové pro léčbu. Stresem indukované změny narušují rovnováhu kůže, zvyšují náchylnost k onemocněním a ovlivňují funkci kožní bariéry. Správa stresu je důležitá zejména u jedinců, kteří se již s kožním onemocněním potýkají, či mají velké riziko jeho vzniku. Psychologický stres může aktivovat interakci mezi nervovým, endokrinním a imunitním systémem a tvořit tak komunikační kanál pro následný rozvoj kožních onemocnění. Stigmatizace kožních chorob dále zhoršuje psychickou zátěž pacientů, čímž se celý problém zacyklí a nadále prohlubuje. Pro lepší porozumění vztahům mezi stresem a kožními chorobami byly vytvořeny myší modely, u kterých bylo vyvoláno několik typů stresu a zároveň dané kožní onemocnění, abychom dokázali lépe pochopit spojitost mezi proměnnými. Mozek a kůže spolu úzce komunikují prostřednictvím osy kůže-mozek. Tato vzájemná interakce může zhoršit kožní problémy a vést k následným duševním problémům. Porozumění fyziologickým mechanismům za kožními chorobami spojeným se stresem je důležité pro úpravu klinické intervence. ALERGICKÁ KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ Psychický stres zhoršuje symptomy mnoha alergických kožních stavů, jako jsou atopický ekzém, kontaktní dermatitida a kopřivka. Stres aktivuje osu hypotalamo-hypofýzo-nadlevinovou, zvyšující glukokortikoidy, které mohou poškodit kožní bariéru, což činí kůži průchodnější pro alergeny. Mastocyty hrají klíčovou roli v patogenezi alergických kožních onemocnění. Psychický stres zhoršuje alergická kožní onemocnění podporou aktivace a degranulace mastocytů uvolňováním kortizolu, katecholaminů, neuropeptidů a nervového růstového faktoru. Stres aktivuje amygdalu, což následně vede k uvolnění kortikoliberinu, což spouští hypotalamo-hypofýzo-nadledvinovou osu. To vede k produkci kortizolu a adrenalinu, spolu s nervově odvozenými látkami, ovlivňujícími kožní bariéru. Tyto stresové faktory mohou zvyšovat hladiny zánětlivých faktorů jako jsou IL-1, IL-4, IL-5, IL-6, IL-18 a TNF, způsobující kožní zánět a bránící hojení. Psychický stres snižuje exprese antimikrobiálních peptidů, činící kůži náchylnější k patogenům, zvyšuje ztrátu vody a zpomaluje hojení ran. Neuroendokrinní faktory interagují s kožními buňkami, podporují produkci cytokinů, a nakonec poškozují kožní bariéru. ATOPICKÁ DERMATITIDA Atopická dermatitida, běžné kožní onemocnění ovlivněné genetickými, environmentálními a imunologickými faktory, je také spojeno s psychickým stresem. Stres je u pacientů spojen s vysokými úrovněmi úzkosti a deprese a vyšší frekvence stresujících událostí korelují se závažnější formou onemocnění. Stres u myší s vyvolanou atopickou dermatitidou zvyšuje degranulaci mastocytů a expresi nervového růstového faktoru zároveň se zvýšeným počtem vláken se substancí P v kontaktu s mastocyty. Trypsin uvolněný mastocyty aktivuje nervová vlákna, což vede k uvolňování substance P a kalcitoninu příbuzného peptidu, zvyšující neurogenní zánět. Substance P a nervový růstový faktor také stimulují keratinocyty k uvolňování prozánětlivých cytokinů, zesilujících zánět kůže při atopické dermatitidě. PSORIÁZA Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění kůže postihující přibližně 125 milionů lidí po celém světě. Je spojena s fyzickou a psychickou zátěží, protože viditelné léze mohou vyvolat negativní reakce a stigmatizaci pacientů, vedoucí k úzkosti, depresi, nízkému sebevědomí a nižší kvalitě života. Psychický stres je spojený se vznikem a zhoršením psoriázy, protože může ovlivnit neuroendokrinně imunitní síť, vedoucí ke zvýšeným hladinám katecholaminů, glukokortikoidů a opioidů, ovlivňujících rovnováhu T-lymfocytů a cytokinů zapojených do patogeneze psoriázy. NÁDORY KŮŽE Stres může zvyšovat riziko vzniku a progrese rakoviny. Nedávné experimenty na zvířatech potvrdily, že stres může podporovat růst a metastazování u různých typů nádorů, zejména potlačením protinádorové imunity. U některých nádorů může dokonce zvyšovat odolnost proti léčbě. AKNÉ Akné, postihující přibližně 9,4 % světové populace, může být vyvoláno nebo zhoršeno stresem a následně způsobovat fyzický i psychický diskomfort. Psychické faktory vyvolávají uvolňování neuropeptidů a hormonů, vedoucí k zvýšeným symptomům akné. Stres zvyšuje hladiny glukokortikoidů a androgenů, podporuje produkci kožního mazu a uvolňování kortikoliberinu a přispívá k zánětlivým faktorům a degradaci kůže. Kromě toho stres snižuje syntézu ceramidů, poškozuje kožní bariéru a způsobuje suchou, podrážděnou a zanícenou kůži. TERAPIE Kognitivně-behaviorální terapie řeší problematické myšlenkové vzorce a chování spojené s psychickým stresem pomocí technik jako jsou relaxace a správa stresu. Pomáhá zvyšovat toleranci k negativním myšlenkám a emocím a snižuje vnímání nemoci. O léčbě kožních onemocnění farmakoterapií, zejména v modulaci imunitních a zánětlivých reakcí, je k dispozici pouze omezený výzkum. Použití antidepresiv a anxiolytik se zdá být slibné při zmírňování symptomů deprese a úzkosti, což dále zlepšuje celkovou kvalitu života pacientů. Pro potvrzení bezpečnosti a účinnosti farmakoterapie budou nicméně v budoucnu potřeba další rozsáhlejší studie. Psychický stres je často přehlížen při léčbě kožních onemocnění, nicméně může výrazně ovlivnit účinek konvenčních léčebných metod a výsledky pacientů. Proto může být hodnocení psychického stavu pacientů a využití strategií na zmírnění stresu a antianxiálních a antidepresivních terapií účinným přístupem ke zlepšení odezvy pacientů s kožním onemocněním. KLÍČOVÁ SLOVA: stres – kožní onemocnění – alergie – atopická dermatitida – akné – kožní nádory – psoriáza ZDROJ: Hanyi Zhang, Mi Wang, Xue Zhao, Yujie Wang, Xiang Chen, Juan Su. Role of stress in skin diseases: A neuroendocrine-immune interaction view. Brain, Behavior, and Immunity. Volume 116, February 2024, Pages 286–302. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.bbi.2023.12.005 Následující Předchozí

Správná diferenciace sklerodermie a sklerodermii podobných syndromů je klíčová pro diagnostiku a léčbu, jelikož sdílejí podobné klinické projevy, ale liší se etiologií, patogenezí i prognózou. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! SKLERODERMIE A SKLERODERMII PODOBNÉ SYNDROMY 19. března 2025 v 11:00:00 -smi- (ilustrační obrázek AI) Správná diferenciace sklerodermie a sklerodermii podobných syndromů je klíčová pro diagnostiku a léčbu, jelikož sdílejí podobné klinické projevy, ale liší se etiologií, patogenezí i prognózou. Sklerodermie je autoimunitní onemocnění pojivové tkáně s hlavním patofyziologickým mechanismem progresivní fibrózy kůže a vnitřních orgánů, zatímco sklerodermii podobné syndromy mohou mít jiné příčiny, například toxické, genetické či paraneoplastické. Diferenciace mezi těmito stavy je klíčová pro správnou diagnostiku a zvolení vhodné terapie. Systémová sklerodermie se dělí na limitovanou, difuzní, systémovou sklerodermii bez kožního postižení a překryvné syndromy. Její patofyziologie zahrnuje poškození vaskulárního endotelu, aktivaci T-lymfocytů a fibroblastů, což vede k nadprodukci kolagenu a tkáňové fibróze. Klinicky se nemoc projevuje Raynaudovým fenoménem, sklerodaktylií, dysfagií, plicní hypertenzí či renální krizí. Diagnostika zahrnuje kapilaroskopii, přítomnost autoprotilátek (např. anti-Scl70, anti-centromerové) a histopatologické vyšetření. Morfea je zánětlivé onemocnění postihující kůži a podkoží. Rozlišujeme několik typů, včetně lineární morfey, generalizované morfey a smíšené formy. Patogeneze zahrnuje nadměrnou aktivaci fibroblastů a produkci kolagenu pod vlivem IL-4, IL-6 a TGF-β. Klinicky se onemocnění od systémové sklerodermie liší absencí Raynaudova fenoménu, autoprotilátek a systémového postižení. Léčba zahrnuje fototerapii UVA1, kortikosteroidy a imunosupresiva jako methotrexát. Mezi zánětlivá onemocnění napodobující sklerodermii patří eozinofilní fasciitida, lichen sclerosus a POEMS syndrom. Eozinofilní fasciitida je charakterizována tuhými otoky a fibrózou kůže s postižením fascií. Na rozdíl od sklerodermie zde chybí Raynaudův fenomén, autoimunitní protilátky a kapilaroskopické změny. Diagnóza je založena na histologii a přítomnosti eozinofilie. Lichen sclerosus postihuje především anogenitální oblast, kde způsobuje bělavé atrofické plaky a hyperkeratózu. Patogeneze zahrnuje aktivaci fibroblastů IL-4 a TGF-β. Klinicky se liší lokalizací lézí a absencí Raynaudova fenoménu. POEMS syndrom zahrnuje polyneuropatii, organomegalii, endokrinopatie a kožní změny jako sklerodaktylii a hyperpigmentaci. Patofyziologicky je spojen s nadprodukcí VEGF a monoklonální gamapatií. Do skupiny syndromů způsobených depozicí patologických látek patří nefrogenní systémová fibróza a skleromyxedém. Nefrogenní systémová fibróza je spojena s expozicí gadoliniovým kontrastním látkám u pacientů s renálním selháním. Toxický účinek gadolinia aktivuje fibroblasty a vede k fibróze kůže a vnitřních orgánů. Na rozdíl od sklerodermie zde chybí autoprotilátky a Raynaudův fenomén. Skleromyxedém je vzácné onemocnění charakterizované tvorbou voskovitých papulí a kožní fibrózou. Je spojeno s monoklonální gamapatií a nadprodukcí mukopolysacharidů. Klinicky se odlišuje přítomností papulózních lézí a absencí vaskulopatie. Mezi profesní a toxická onemocnění patří stavy způsobené expozicí chemickým látkám jako vinylchlorid a silika, které mohou vyvolat systémovou fibrózu. Vinylchloridová choroba je charakterizována fibrózou kůže a vnitřních orgánů, zatímco silikóza je spojena s autoimunitní reakcí a plicní fibrózou. Klinicky lze tyto syndromy odlišit na základě profesní anamnézy a absence typických autoprotilátek sklerodermie. Paraneoplastické syndromy mohou napodobovat sklerodermii, zejména u pacientů s hematologickými malignitami nebo Castlemanovou chorobou. Tyto syndromy se odlišují přítomností nádorového procesu a častou absencí autoprotilátek. Graft-versus-host disease (GvHD) je komplikace transplantace kostní dřeně, při níž aktivované T-lymfocyty způsobují fibrózu kůže a vnitřních orgánů. Diagnostika se opírá o anamnézu transplantace, histopatologii a přítomnost souběžných příznaků, jako je postižení sliznic a jater. Diferenciální diagnostika sklerodermii podobných syndromů zahrnuje klinické vyšetření, laboratorní testy (autoprotilátky, monoklonální gamapatie), kapilaroskopii, zobrazovací metody a histopatologii. Léčba je individuální a zaměřuje se na potlačení imunitní odpovědi a zvládání fibrózy. KLÍČOVÁ SLOVA: systémová skleróza – morfea – sklerodermie – sklerodermii podobné syndromy – zánětlivé/autoimunitní syndromy – genetické – toxické ZDROJ: Romanowska-Próchnicka, K.; Dziewit, M.; Lesiak, A.; Reich, A.; Olesińska, M. Scleroderma and scleroderma-like syndromes. Front Immunol. 03 Jun 2024, Vol 15–2024 Dostupné z: https://shorturl.at/HTuji [cit. 2025-03-02] Následující Předchozí

Epigenetické modifikace se jeví jako převládající molekulární mechanismus a jsou základem zánětlivé paměti v několika interagujících typech buněk, které se nacházejí v kůži s psoriázou v remisi. TRM buňky mají klíčový podíl, protože jsou schopné vyvolat psoriatický zánět a v tkáních žijí velmi dlouho. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ZÁNĚTLIVÁ PAMĚŤ U PSORIÁZY: OD REMISE K RECIDIVĚ 10. září 2024 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Epigenetické modifikace se jeví jako převládající molekulární mechanismus a jsou základem zánětlivé paměti v několika interagujících typech buněk, které se nacházejí v kůži s psoriázou v remisi. TRM buňky mají klíčový podíl, protože jsou schopné vyvolat psoriatický zánět a v tkáních žijí velmi dlouho. Rutinní používání cílených systémových imunomodulačních terapií zásadně změnilo výsledky u lidí s těžkou psoriázou, přičemž míra clearance kůže (klinické remise) dosahuje až 60 % po jednom roce léčby biologiky. Psoriáza se však může znovu objevit po vysazení léků, a proto pacienti mají tendenci pokračovat v nákladné léčbě neomezeně dlouho. Výzkumy kůže s psoriázou v remisi poukazují na imunitní buňky, jako jsou tkáňové rezidentní paměťové T buňky (TRM), Langerhansovy buňky, dermální dendritické buňky a v poslední době také na keratinocyty a fibroblasty. Lepší porozumění interakcím mezi těmito buněčnými populacemi, umožněné technologiemi pro analýzu jednotlivých buněk, pomůže objasnit události, které stojí za přechodem z remise k recidivě. To může přispět k vývoji personalizovaných strategií pro udržení remise při současném snižování dlouhodobé zátěže léky. Výzkumy zánětlivé paměti v tkáních naznačují, že ji může zprostředkovávat několik interagujících faktorů, včetně subcelulárních modifikací (v DNA, RNA a proteinech) v různých typech buněk a přestavby mikroprostředí tkání. Dědičná modulace genové exprese neboli epigenetika, může zprostředkovat dlouhodobou zánětlivou paměť. Posttranslační modifikace histonů (jako je methylace nebo acetylace) vedou k otevřenější nebo uzavřenější struktuře chromatinu, což následně moduluje genovou expresi. Epigenetické změny jsou hlavním mechanismem, kterým si tkáně, včetně kůže s psoriázou v remisi, uchovávají zánětlivou paměť. V psoriatických kožních lézích u lidí bylo pomocí testu na transpozázou přístupný chromatin se sekvenováním (ATAC-seq) identifikováno celkové zvýšení přístupnosti chromatinu ve srovnání s nepostiženou nebo zdravou kůží. Přístupné oblasti genomu regulovaly expresi prozánětlivých genů (včetně genů rodiny S100A) a složky inflamasomu AIM2, čímž činily kůži náchylnější k budoucímu zánětu. Epigenetické modifikace pravděpodobně ovlivňují více typů buněk v psoriatické kůži, technologie, jako je ATAC-seq. sekvenování na úrovni jednotlivých buněk, mohou pomoci s identifikací podskupin buněk. TRM (rezidentní paměťové T buňky), jsou nerecirkulující paměťové T buňky, které dlouhodobě přetrvávají v periferních tkáních, jako je kůže, a podporují rychlou odpověď na dříve setkané antigeny. Jsou charakterizovány expresí CD103 a CD69, přičemž CD103 ukotvuje buňky v tkáni a CD69 snižuje jejich recirkulaci. U psoriázy se TRM buňky hromadí během zánětu a zůstávají v kůži i po klinickém vyřešení onemocnění, což z nich činí klíčové kandidáty pro ovlivnění budoucí recidivy. Výzkumy naznačují, že TRM buňky, zejména CD8+ TRM buňky, mohou ve tkáni přetrvávat roky, mají schopnost produkovat cytokiny jako IL-17A a IL-22, které jsou spojeny s aktivací a proliferací keratinocytů, a pravděpodobně přispívají k recidivě psoriázy. Raná a účinná terapie může snížit hromadění patogenních TRM buněk a tím i pravděpodobnost recidivy po ukončení léčby, což je podpořeno daty naznačujícími, že kratší trvání onemocnění vede k rychlejší a vyšší míře vyčištění kůže. Tyto poznatky zdůrazňují, že zpoždění v diagnóze psoriázy a přístupu ke specializované léčbě mohou negativně ovlivnit výsledky pacientů. Deplece nebo modulace těchto buněk představuje možnou strategii prevence, zejména s ohledem na jejich dlouhodobou přítomnost a aktivitu i po léčbě. KLÍČOVÁ SLOVA: zánětlivá paměť – psoriáza – remise – recidiva – tkáňové rezidentní paměťové T-buňky – epigenetika ZDROJ: Francis, L., Capon, F., Smith, C.H., Haniffa, M., Mahil, S.K. Inflammatory memory in psoriasis: From remission to recurrence. J Allergy Clin Immunol. 2024 Jul;154(1):42–50. doi: 10.1016/j.jaci.2024.05.008. Epub 2024 May 17. Dostupné z: https://shorturl.at/tHjZi [cit. 2024-07-30]. Následující Předchozí

Domácí UVB fototerapie přináší revoluční možnost pro léčbu těžké atopické dermatitidy, která kombinuje vysokou účinnost s pohodlím domácího prostředí. Nedávná studie ukazuje, že tato neinvazivní terapie nabízí pacientům výrazné zlepšení stavu kůže, vysokou spokojenost a minimální vedlejší účinky. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! NOVÁ DOMÁCÍ UVB FOTOTERAPIE POMÁHÁ PŘI LÉČBĚ ATOPICKÉ DERMATITIDY 6. září 2024 v 10:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Domácí UVB fototerapie přináší revoluční možnost pro léčbu těžké atopické dermatitidy, která kombinuje vysokou účinnost s pohodlím domácího prostředí. Nedávná studie ukazuje, že tato neinvazivní terapie nabízí pacientům výrazné zlepšení stavu kůže, vysokou spokojenost a minimální vedlejší účinky. Atopická dermatitida (AD), chronické zánětlivé onemocnění kůže, často představuje výzvu při léčbě, zejména jedná-li se o závažné refrakterní případy. Zatímco topické léky jsou standardní volbou pro mírné až středně těžké formy AD, těžší případy obvykle vyžadují fototerapii. Tradiční úzkopásmová UVB (NB-UVB) terapie, i přes svou účinnost, však bývá pro pacienty nepohodlná, což vede k nízké adherenci. Nedávná retrospektivní studie poukazuje na potenciál domácích, ručních NB-UVB zařízení jako slibné alternativy. Studie hodnotila účinnost, adherenci a spokojenost pacientů při používání ručního NB-UVB zařízení pro domácí léčbu refrakterních případů AD. Do studie bylo zařazeno 52 pacientů ve věku 20 až 69 let, kteří předtím používali pouze topické léky. Tito pacienti, zastupující všechny typy pleti, ošetřovali postižené oblasti třikrát týdně po dobu 12 týdnů. Před zahájením terapie absolvovali virtuální školení o používání zařízení, očekávaných výsledcích a možných vedlejších účincích. Zařízení, ovládané prostřednictvím mobilní aplikace, umožňovalo zdravotnickým pracovníkům sledovat a upravovat dávkování. Pacienti pokračovali v užívání svých topických přípravků a měli k dispozici 24/7 virtuální podporu. Výsledky byly povzbudivé: 67 % pacientů zaznamenalo zlepšení své AD, přičemž 48 % hlásilo významné zlepšení alespoň v jedné oblasti. Úroveň spokojenosti byla výrazně vysoká, v průměru 4,43 z 5, a adherence byla 73 %. Nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky, což podtrhuje bezpečnost tohoto domácího přístupu. NB-UVB je dlouhodobě osvědčená léčba pro středně těžkou až těžkou AD, známá svou schopností snižovat zánět, normalizovat bariérové proteiny a snižovat škodlivou bakteriální kolonizaci kůže. Tato studie zdůrazňuje výhody používání domácích NB-UVB zařízení, která nabízejí pohodlnou, cenově dostupnou a dobře tolerovanou možnost léčby. Pacienti těží z flexibility při léčbě doma, čímž se vyhnou nepohodlí a nákladům spojeným s častými návštěvami kliniky. Navíc, domácí NB-UVB terapie odpovídá preferencím pacientů pro neinvazivní léčbu, která se zaměřuje na konkrétní postižené oblasti bez vystavení nepostižené kůže UV záření. Na rozdíl od systémové terapie, která může nést rizika mnoha vedlejších účinků, je NB-UVB vnímána jako bezpečnější možnost. Domácí ruční NB-UVB zařízení jsou bezpečnou, účinnou a pacientsky přívětivou doplňkovou terapií pro refrakterní případy atopické dermatitidy napříč všemi typy pleti. S vysokou spokojeností pacientů a mírou adherence se domácí fototerapie stává přesvědčivým přírůstkem do rozšiřujícího se arzenálu léčby AD. Jedná se o praktické řešení, jež se bezproblémově začleňuje do jejich života. KLÍČOVÁ SLOVA: atopická dermatitida – domácí fototerapie – NB-UVB ZDROJ: Tung-Hahn, E., Gray, H.N., Schneider, J. et al. Adjunctive treatment of atopic dermatitis with novel at-home handheld narrow-band UVB phototherapy. Arch Dermatol Res 316, 503 (2024). https://doi.org/10.1007/s00403-024-03271-y Dostupné z: https://shorturl.at/8Cpfy [cit. 2024-8-24] Následující Předchozí

Seboroická dermatitida (SD) je běžné chronické zánětlivé onemocnění kůže, které se vyskytuje převážně na místech bohatých na mazové žlázy, jako jsou pokožka hlavy, obličej a tělesné záhyby. Přesná etiologie onemocnění není známa, ale současné studie naznačují, že SD může souviset se zánětlivými a kardiometabolickými poruchami. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! PACIENTI SE SEBOROICKOU DERMATITIDOU MAJÍ VÝRAZNĚ VYŠŠÍ TLOUŠŤKU EPIKARDIÁLNÍ TUKOVÉ TKÁNĚ 16. června 2025 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Seboroická dermatitida (SD) je běžné chronické zánětlivé onemocnění kůže, které se vyskytuje převážně na místech bohatých na mazové žlázy, jako jsou pokožka hlavy, obličej a tělesné záhyby. Přesná etiologie onemocnění není známa, ale současné studie naznačují, že SD může souviset se zánětlivými a kardiometabolickými poruchami. Cílem této studie bylo zhodnotit tuto souvislost pomocí měření tloušťky epikardiální tukové tkáně (EFT), velikosti levé síně a tloušťky mezikomorové přepážky u pacientů se seboroickou dermatitidou. Ze studie byli vyloučeni pacienti s fibrilací síní, strukturálními srdečními vadami, ischemickou chorobou srdeční a aterosklerotickými rizikovými faktory (hypertenze, diabetes, kouření). Závažnost SD byla hodnocena pomocí indexu závažnosti seboroické dermatitidy (SDASI), přičemž skóre <29 bylo klasifikováno jako mírná až středně těžká forma a skóre ≥29 jako těžká forma onemocnění. Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s SD (42 mužů a 38 žen) a 30 zdravých kontrol. Průměrný věk pacientů činil 28,6 ± 7,63 let, zatímco u kontrolní skupiny byl 29,0 ± 5,03 let (p = 0,79). Průměrná tloušťka EFT byla u pacientů s SD 0,72 ± 0,04 cm oproti 0,62 ± 0,05 cm u kontrolní skupiny, přičemž tento rozdíl byl statisticky významný (p <0,001). U pacientů s těžkou SD byla průměrná tloušťka EFT 0,74 ± 0,03 cm, zatímco u pacientů s mírnou až středně těžkou formou byla 0,68 ± 0,03 cm (p <0,001). Mezi pohlavími nebyl pozorován žádný významný rozdíl v tloušťce EFT (p = 0,952). Naopak nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi pacienty s SD a kontrolní skupinou v parametrech jako velikost levé síně (p = 0,759), tloušťka mezikomorové přepážky (p = 0,252) a srdeční frekvence (p = 0,835). Výsledky ukázaly, že pacienti se seboroickou dermatitidou mají vyšší tloušťku epikardiální tukové tkáně než zdraví jedinci, a to zejména pacienti s těžkou formou onemocnění. Vzhledem k tomu, že EFT je spojována se zvýšeným zánětlivým rizikem a kardiovaskulárními chorobami, je doporučeno pacienty s SD dlouhodobě sledovat z hlediska možného rozvoje koronární choroby srdeční. Epikardiální tuková tkáň je metabolicky aktivní orgán s ochrannými i škodlivými vlastnostmi. V patologických procesech se však její role může měnit a může přispívat k rozvoji zánětu a kardiovaskulárních onemocnění. Dřívější studie prokázaly zvýšenou tloušťku EFT u pacientů s jinými chronickými zánětlivými kožními chorobami, jako je například psoriáza, která je rovněž spojena s vyšším rizikem ischemické choroby srdeční. Studie tedy ukázala, že tloušťka epikardiální tukové tkáně je významně vyšší u pacientů se seboroickou dermatitidou, zejména u těch s těžší formou onemocnění. Tento nález podporuje hypotézu o spojení mezi SD a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Pacienti se SD by proto měli být pečlivě sledováni, zejména z hlediska možného vývoje koronární choroby srdeční. KLÍČOVÁ SLOVA: seboroická dermatitida – epikardiální tuk – chronický zánět OBOR: dermatologie, kardiologie ZDROJ: Celik, M.S.; Arpa, A. Evaluation of epicardial fat tissue thickness in patients with seborrheic dermatitis. Arch Dermatol Res 317, 364 (2025). doi.org/10.1007/s00403-025-03909-5. Dostupné z: https://shorturl.at/lAYi0 [cit. 2025-03-20] Následující Předchozí

Zjištění této studie naznačují, že osoby s kožním lupusem erythematodes (CLE) jsou vystaveny zvýšenému riziku aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (ASCVD). Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ATEROSKLEROTICKÉ A KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ U KOŽNÍHO LUPUS ERYTHEMATODES 10. února 2025 v 11:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Zjištění této studie naznačují, že osoby s kožním lupusem erythematodes (CLE) jsou vystaveny zvýšenému riziku aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (ASCVD). Autoimunitní onemocnění, jako je systémový lupus erythematodes (SLE) nebo psoriáza, jsou známá svým spojením se zvýšeným rizikem aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (ASCVD). Retrospektivní studie zahrnující 8 138 pacientů s kožním lupusem erythematodes (CLE) ukázala, že CLE, ačkoli je často vnímán jako kožní porucha, je spojen se zvýšeným rizikem ASCVD. Studie využila data z IBM MarketScan Commercial Claims and Encounters Database z let 2018 až 2020. Byli do ní zahrnuti pacienti starší 18 let s diagnózami CLE, SLE nebo psoriázy. Kontrolní populace byla tvořena jedinci bez uvedených onemocnění, přičemž všichni byli případově spárováni dle věku, pohlaví a dalších faktorů. Multivariabilní analýzy ukázaly, že riziko ASCVD bylo u pacientů s CLE vyšší než u kontrol (OR 1,72; 95 % CI, 1,45–2,02) a obdobně vysoké jako u pacientů se SLE (OR 2,41; 95 % CI, 2,14–2,70). Incidence ASCVD po třech letech sledování byla nejvyšší u SLE (24,8 na 1000 osobo-roky), následovaná CLE (15,2) a psoriázou (14,0), přičemž kontrolní populace dosahovala 10,3. Studie odhalila, že prevalence ASCVD byla nejvyšší u pacientů s CLE (2,24 %; 95 % CI, 1,93–2,59 %), následovaná SLE (2,06 %; 95 % CI, 1,89–2,25 %) a psoriázou (1,44 %; 95 % CI, 1,39–1,50 %). Ve srovnání s kontrolní skupinou bylo riziko ASCVD u pacientů s CLE zvýšené (OR 1,72; 95 % CI, 1,45–2,02; P <0,001). Nejvyšší incidence ASCVD byla pozorována u pacientů se SLE (24,8 na 1000 osobo-roky; HR 2,23; 95 % CI, 2,05–2,43; P <0,001), zatímco u pacientů s CLE byla 15,2 (HR 1,32; 95 % CI, 1,13–1,55; P <0,001). Pacienti s CLE měli častěji komorbidity, jako jsou hypertenze (41 %), dyslipidémie (40 %) a diabetes (12 %), než kontrolní skupina. Nejvyšší riziko ASCVD bylo pozorováno u pacientů s aktivnějším průběhem onemocnění vyžadujícím systémovou léčbu (18,8 na 1000 osobo-roky), což poukazuje na vliv závažnosti CLE na kardiovaskulární zdraví. KLÍČOVÁ SLOVA: lupus erythematodes – ateroskleróza – kardiovaskulární onemocnění – prevalence ZDROJ: Chen, H.W.; Liu, J.; Yang, D.M. et al. Incidence and Prevalence of Atherosclerotic Cardiovascular Disease in Cutaneous Lupus Erythematosus. JAMA Dermatol. Published online December 04, 2024. doi:10.1001/jamadermatol.2024.4991 Dostupné z: https://shorturl.at/8H9Rt [cit. 2024-12-15] Následující Předchozí

Dermatomyozitída je zápalové ochorenie typicky postihujúce svaly a kožu. Možnosti diagnostiky s potenciálnym využitím mikroskopického vyšetrenia nechtového lôžka a asociácie zistených znakov s prítomnými protilátkami zisťovala štúdia systematickou rešeršou desiatok dostupných štúdií. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! MIKROSKOPIA NECHTOVÉHO LÔŽKA V SÚVISLOSTI S PROTILÁTKAMI U DERMATOMYOZITÍDY S POZDNÝM NÁSTUPOM 31. prosince 2024 v 11:00:00 -var- (ilustrační obrázek AI) Dermatomyozitída je zápalové ochorenie typicky postihujúce svaly a kožu. Možnosti diagnostiky s potenciálnym využitím mikroskopického vyšetrenia nechtového lôžka a asociácie zistených znakov s prítomnými protilátkami zisťovala štúdia systematickou rešeršou desiatok dostupných štúdií. Dermatomyozitída (DM) je imunitne sprostredkované zápalové ochorenie asociované so svalovou a kožnou manifestáciou. Diagnostika dermatomyozitídy predstavuje dôležitú problematiku, nakoľko má ochorenie známu súvislosť so vznikom malignít, systémových ochorení a nepriaznivého vývoja bez nasadenia liečby. Množstvo kožných znakov spojených s DM a variabilita prejavov u pacientov diagnostiku komplikujú. Existujúce štúdie naznačujú, že pri DM možno pozorovať charakteristické mikroskopické nálezy nechtového lôžka, čo poukazuje na potenciálnu úlohu mikroskopického vyšetrenia tejto oblasti v diagnostike ochorenia, ktorá je posilnená neinvazívnou a lacnou povahou vyšetrenia. Kritériá zaradenia do uvedenej systematickej rešerše splnilo 37 štúdií, ktoré zahŕňajú 346 pacientov trpiacich DM s nástupom v dospelosti. Oblasťami záujmu štúdie boli morfologické nálezy zistené mikroskopickým vyšetrením nechtového lôžka a taktiež asociácia morfologických nálezov s protilátkami súvisiacimi s myozitídou. Najčastejšie morfologické nálezy na nechtoch zahŕňali zvýšený vaskulárny priemer (64,5 %, n = 223) a zníženú vaskularitu (57,5 %, n = 199), vrátane prítomnosti avaskulárnych oblastí (n = 121, 35,0 %) a straty kapilár (n = 78, 22,5 %). U 156 (45,1 %) pacientov bol pozorovaný vzorec spektra sklerodermie, klasicky definovaný ako kombinácia znakov vrátane zväčšenia kapilár, deformácie kapilárneho lôžka, straty kapilár, pučania kapilár a/alebo mikrohemoragií. U rovnakého počtu pacientov sa zistili i samostatné mikrohemoragie či krvácanie. V rámci diagnostiky dermatomyozitídy bolo identifikovaných niekoľko protilátok špecifických pre myozitídu (MSA) a protilátok spojených s myozitídou (MAA), pričom medzi týmito protilátkami boli zistené asociácie s fenotypovými prejavmi ochorenia. Päťdesiatjeden pacientov malo mikroskopické nálezy na nechtoch hlásené v priamej súvislosti s pozitívnym stavom protilátok. Z týchto 51 bolo 31 pozitívnych na autoprotilátku anti-MDA-5, 10 na autoprotilátku anti-TIF1-y, 6 na autoprotilátku anti-NXP-2 a 2 na autoprotilátku anti-Jo-1. U každého pacienta bola pozorovaná pozitivita na autoprotilátku anti-Ro-52 a autoprotilátku anti-Mi2. Z 31 pacientov pozitívnych na anti-MDA-5 malo 15 abnormality spektra sklerodermie, 13 preukázalo mikrohemoragie alebo krvácanie, 13 pacientov dilatáciu alebo zväčšenie ciev a 8 vykazovalo oblasti straty kapilár. Z 10 pacientov s pozitívnymi anti-TIF1-y autoprotilátkami sa u 8 zistili abnormality sklerodermického spektra a všetkých 6 pacientov pozitívnych na anti-NXP2 preukázalo zväčšený priemer ciev a stratu kapilár. Štyria z anti-NXP2 pozitívnych pacientov, zaradení do jednej štúdie, mali známky krvácania. Obaja pacienti s pozitívnymi anti-Jo-1 autoprotilátkami vykazovali rozvetvené kapiláry, mikrohemoragie či krvácanie, zníženú vaskularitu a zväčšené kapiláry. Nálezy tejto štúdie zdôrazňujú význam mikroskopického vyšetrenia nechtového lôžka, vrátane kapilaroskopie, ako diagnostického nástroja dermatomyozitídy a zároveň vyzdvihujú potrebu ďalšieho objasnenia asociácie mikroskopických nálezov, potenciálne jedinečných pre dermatomyzitídu, s prítomnými autoprotilátkami. KLÍČOVÁ SLOVA: dermatomyozitída – diagnostika – mikroskopické vyšetrenie – kapilaroskopia – autoprotilátky ZDROJ: Flatley, E.M.; Collins, D.; Lukowiak, T.M. et al. Nailfold microscopy in adult- onset dermatomyositis in association with myositis antibodies. Arch Dermatol Res 317, 34 (2025). Dostupné z: https://rdcu.be/d4SS7 [cit. 2024-12-26] Následující Předchozí

Nárůst počtu medúz nepředstavuje jen hrozbu pro veřejné zdraví, turisty a rybáře, ale také nepřímý dopad na hospodářství. Předpokládá se, že každoročně dojde celosvětově k až 150 milionům žahnutí. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! LOKÁLNÍ KOMPLIKACE TERAPIE HLUBOKÝCH KOŽNÍCH DEFEKTŮ PO ŽAHNUTÍ MEDÚZOU 30. května 2023 v 9:30:00 Bartková, J., Lipový, B. Nárůst počtu medúz nepředstavuje jen hrozbu pro veřejné zdraví, turisty a rybáře, ale také nepřímý dopad na hospodářství. Předpokládá se, že každoročně dojde celosvětově k až 150 milionům žahnutí. SOUHRN: Druhově specifické rozdíly mezi jednotlivými medúzami mohou bránit ve volbě adekvátní lokální terapie a správnému poskytnutí první pomoci. Dodnes neexistuje univerzální protokol aplikabilní pro všechna poranění způsobená těmito živočichy. Přijetí bezpečných a účinných opatření a zásad první pomoci při žáhnutí medúzou je také komplikováno šířením celé řady neoficiálních zpráv a nedostatkem důkazů ve vědecké literatuře. Jedinou možností, jak z této situace uniknout, je postupná publikace kazuistik nebo sérií kazuistik s jednotícím léčebným konceptem tak, aby mohla být následně realizována klinická doporučení pro lokální terapii podložená dostatečným množství robustních dat. KLÍČOVÁ SLOVA: Cnidaria – Scyphozoa – nematocysty – toxin – bodnutí – první pomoc – popálení – medúza ÚVOD Vzhledem k masivnímu rozvoji cestovního ruchu nepřekvapí, že nehody zahrnující bezobratlé vodní živočichy dosahují svého vrcholu v létě. Enormní počet případů během tohoto období je dán nejen zvýšeným počtem lidí ve vodě, ale i nedostatkem informací a preventivních opatření nebo správného poskytnutí první pomoci u úrazů spojených s mořskými živočichy. Během několika posledních desetiletí dochází také k nárůstu počtu reportovaných případů, který je dán nejen zlepšenou evidencí, ale také samotným nárůstem počtu těchto živočichů. Dá se tedy předpokládat, že do dalších let bude tato problematika stále aktuálnější. Neustále rostoucí počet jedinců různých druhů medúz dramaticky ovlivňuje etablované ekosystémy, blokuje provoz elektráren nebo dopadá na křehké rybí populace. To může být způsobeno klimatickými změnami, nadměrným rybolovem, eutrofizací nebo ničením biotopu. (1–3) Nárůst počtu medúz nepředstavuje jen hrozbu pro veřejné zdraví, turisty a rybáře, ale také nepřímý dopad na hospodářství. (4) Předpokládá se, že každoročně dojde celosvětově k až 150 milionům žahnutí. (5) Po kontaktu s medúzou dochází k velmi široké lokální nebo také systémové symptomatologii. Typicky se manifestuje jako bolest a svědění v postižené oblasti, nicméně může dojít také k resorpci jedu a kardiovaskulární nebo neurologické symptomatologii. Nicméně tyto závažné systémové reakce, které mohou být i smrtelné jsou daleko méně časté než projevy lokální. (6) V této kazuistice prezentujeme případ muže středního věku s lokální symptomatologií způsobenou právě žahnutím medúzy, které způsobilo nejen rozvoj hlubokých kožních defektů, ale také dlouhodobé komplikace v místě postižení po samotném zhojení. KAZUISTIKA 40letý muž, utržil při plavání v Gordon Beach v Tel-Avivu v Izraeli žahnutí medúzou. V rámci první pomoci mechanicky plastovou kartou odstranil zbytky po žahnutí a na zasažené plochy aplikoval ocet, následující dny lokálně aplikoval Fenistil a Bepanten. První ošetření na naší klinice bylo realizováno až šestý den po úrazu. Pacient udával předchozí silné reakce na štípnutí hmyzem či žahnutí medúzou v minulosti ve smyslu výrazné zánětlivé reakce a protrahovaného hojení rány. Z rodinné anamnézy byla zajímavá pouze anafylaktická reakce při bodnutí včelou u otce. Jinak se pacient s ničím neléčil, nikde nebyl dlouhodobě dispenzarizován a chronickou medikaci negoval. Z lokálního pohledu utrpěl pacient žahnutí na levém bérci s přechodem na dorzum nohy a dorsální části prstů, s 0,4 cm cirkulárním lemem, probíhajícím kolem kotníku, zbytek ploch byl bez cirkularity. V horní části bérce byly nalezeny také četné tmavé petechie. Požahaná plocha byla celkově evaluována na 3 % TBSA (total body surface area) gr. IIa - IIb. Noha byla s výrazným otokem, dominantně v okolí kotníku, nicméně bez známek hluboké žilní trombózy (obr. 1). V rámci mikrobiologické surveillance byla ze stěru vykultivována Escherichia coli, a to po pomnožení. Rána byla ošetřována topicky antimikrobiálním krémem s obsahem 1% sulfadiazinu stříbrného (obr. 2) Dvanáctý den od úrazu byla terapie na naší klinice ukončena, plocha byla zhodnocena jako lokálně klidná, noha byla bez otoku, s vytvořenou neoepidermis. V další terapii byla doporučena fotoprotekce a promazávání plochy emolencemi. Za dalších jedenáct dní přichází pacient pro zhoršení lokálního stavu ve smyslu zarudnutí, indurace, pálení a bolestivosti. Ve spolupráci s Dermatovenerologickým oddělením FN Brno byl stav zhodnocen jako kontaktní alergická a iritační reakce, následně bylo pacientovi doporučeno promazávat popálenou plochu lokálním kortikosteroidem na bázi fluocinolon acetonidu v koncetraci 0,025 % a perorálně užívat antihistaminika (obr. 3). Po třech týdnech došlo k výměně za mast na bázi clobetasol propionatu v koncetraci 0,05 %, pacient i nadále užíval perorální antihistaminika. Přibližně 9. týden od popálení byla léčba ukončena a plocha byla lokálně zhojená. Přesto pacient i nadále udává v místě primárních kožních defektů občasné známky snadné přecitlivělosti na různé podněty (obr. 4) nicméně s promptním zlepšením bez nutnosti topické nebo systémové terapie. DISKUZE V posledních desetiletích celosvětově vzrostl počet návštěv přímořských destinací, což vede k neustálému růstu počtu zranění způsobených vodními živočichy. (7,8) Nejvyšší procento zranění, ke kterým dochází v mořském prostředí, je spojeno s bezobratlovci, jako jsou mořští ježci a medúzy. Většina z těchto kontaktů způsobí lokální symptomatologii a některé z nich vykazují typické léze. (9) Někteří z mořských živočichů produkují při kontaktu také různé toxiny. Působení těchto toxinů je opět velmi heterogenní, mezi dominantní projevy patří neurotoxické, proteolytické, myotoxické, hemotoxické (hemolytické) a cytotoxické. Toxiny pronikají do hlouběji uložených kožních struktur a následně také do krevního oběhu prostřednictvím mechanické mutilace kůže hroty, tesáky nebo žihadly mořských živočichů. (7,8) Celosvětově tvoří přibližně 10 000 druhů kmen Cnidarian, přičemž 1 % z tohoto počtu reprezetuje hrozbu pro lidské zdraví. Většina zdravotních problémů vzniká při kontaktu se zástupci Scyphozoans (pravé medúzy), Cubozoans (box medúzy) a Hydrozoans (6,10,11) , Cnidaria patří mezi nejjedovatější zvířata na světě. Cnidaria, Scyphozoa, nazývané také pravé medúzy, jsou celosvětově rozšířené a často přicházejí do náhodného kontaktu s lidmi na pobřežích. (12) Produkce přirozených toxinů je zajímavým aspektem, který využívají pro obranné nebo útočné účely. Toxin medúz je obsažen ve specializovaných strukturách zvaných nematocysty, které se vyprazdňují po mechanické nebo chemické stimulaci. Vstřikování toxinu dráždí nervová zakončení a způsobují charakteristickou ztuhlost, otok, svědění a bolest. (13) Byly hlášeny vážné případy otravy, způsobené hlavně Cubomedusae, kdy jed u lidí způsobil edémy, difúzní neurotoxicitu, motorické a respirační problémy, kardiovaskulární příznaky, hypotenzi a také úmrtí. (14,15) Žahnutí medúzou může vést k lokálním a systémovým reakcím prostřednictvím toxických a imunologických mechanizmů. (12) V současné literatuře lze najít pouze několik případů, kdy se po kontaktu s medúzou rozvinula nekróza kůže. Binnetoglu a kol. zveřejnil případ 4letého dítěte, u kterého se po bodnutí medúzou rozvinul Raynaudův fenomén a po deseti dnech progredoval až do digitální nekrózy. Aby se zabránilo další progresi nekrózy, byla zahájena léčba intravenózním iloprostem, steroidy a hyperbarickým kyslíkem po dobu čtyř týdnů. (16) Také byl publikován případ u 31letého muže, u kterého se po kontaktu s medúzami v Thajsku rozvinula digitální nekróza. Léčba spočívala ve fasciotomii, opakovaném debridementu a následném rekonstrukčním chirurgickém výkonu. (17) Další případ, který se objevil po kontaktu s medúzami v Thajsku, byl popsán u 4letého dítěte, u kterého se vyvinula na obou dolních končetinách hluboká dermální nekróza. Jako další postup byl zvolen radikální debridement a vakuově asistovaná terapie všech požahaných ploch. (18) Navzdory častému výskytu žahnutí medúzou v současné době neexistuje mezi vědeckou komunitou shoda ohledně nejvhodnějšího protokolu první pomoci. V průběhu let bylo navrženo několik různých konceptů první pomoci. Je doporučováno vyhnout se oplachování rány močí, destilovanou nebo čistou vodou. (6,11,19) Ocet, neboli kyselina octová, je jedním z nejvíce osvědčených řešení s publikovanými údaji o účinnosti. Je známa studie, která sledovala účinky octa a mořské vody u zranění způsobených dvěma druhy obývajícími oblast Středomoří: Pelagia noctiluca (Scyphozoa) a Carybdea marsupialis (Cubozoa). Výsledky naznačují, že použití octa nelze univerzálně doporučit. Ukázalo se, že mořská voda působila v obou případech jako neutrální roztok. V případě C. marsupialis se ukázalo, že ocet činí ideální oplachový roztok, při bodnutí P. noctiluca aplikace octa může být dokonce kontraproduktivní. (20) V rámci první pomoci je zásadní okamžité odstranění zbytku medúzy z místa poranění, čímž zabráníme dalšímu uvolnění nematocyst, a tím dalšímu zesílení příznaků. Hlavním cílem je zmírnit místní bolest a zánět, prevence poškození tkáně, inaktivace toxinů jedu a prevence šíření jedu. Lepší znalost těchto organizmů by také umožnila identifikovat nové aspekty jejich fungování. Je známo, že mořská ryba Amphiprion ocellaris je odolná proti kontaktu s nematocystami. Obsahuje glykosaminoglykany podobné těm v těle medúzy a při jejich kontaktu blokuje transmembránové signální kanály medúz pro uvolnění toxinů z nematocyst. Právě aplikační výzkum by mohl vést k výrobě produktu pro ochranu před bodnutím. (21–23) Momentálně probíhají testy topických inhibitorů jako účinných opatření k prevenci bodnutí medúzou. Krém s inhibitorem je již komerčně dostupný v mnoha zemích po celém světě. Obsahuje octyl methoxycinnamát a oxid zinečnatý umožňující v jediné aplikaci jak ochranu proti spálení od slunce, tak ochranu před žahnutím medúzou. Je důležité zmínit, že tento krém je sice účinný v prevenci proti žahnutí, po samotném žahnutí však již nepomáhá. (22,24) ZÁVĚR Vysoké procento případů, vyžadujících poskytnutí první pomoci na plážích, tvoří právě žahnutí medúzou. Je proto důležité zavést protokoly první pomoci postavené na vědeckých důkazech a zdokonalit je tak, aby byly podle potřeby specificky zaměřeny na jednotlivé druhy medúz. Dodnes se bohužel většina dostupných řešení neopírá o robustní data z klinických hodnocení. V rámci preventivního řešení je také nutné implementovat základní enviromentální pravidla, která povedou k protekci ekosystémů a nadměrnému pomnožení právě těchto živočichů. MUDr. Julia Bartková Klinika popálenin a plastické chirurgie LF MU a FN Brno Zdroj: Bartková, J. Lokální komplikace terapie hlubokých kožních defektů po žahnutí medúzou. Referátový výběr z dermatovenerologie. 2022; 4: s. 6–10. Následující Předchozí

Androgenetická alopécia (AGA) je celosvetovo najbežnejšou formou alopécie s negatívnym dopadom na celkovú kvalitu života pacientov. Predchádzajúce obzervačné štúdie zistili signifikantný nárast prevalencie depresie u pacientov s AGA, ale príčinnú súvislosť sa podarilo preukázať až teraz. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! ANDROGÉNNA ALOPÉCIA AKO PRIAMA PRÍČINA DEPRESIE 8. června 2025 v 10:00:00 -var- (ilustrační obrázek AI) Androgenetická alopécia (AGA) je celosvetovo najbežnejšou formou alopécie s negatívnym dopadom na celkovú kvalitu života pacientov. Predchádzajúce obzervačné štúdie zistili signifikantný nárast prevalencie depresie u pacientov s AGA, ale príčinnú súvislosť sa podarilo preukázať až teraz. Androgénna alopécia, známa aj ako dedičné vypadávanie vlasov, je rozšírené ochorenie, ktoré výrazne ovplyvňuje sebavedomie, emócie aj sociálne správanie. V rámci ochorenia dochádza k miniaturizácii vlasových folikulov. U mužov sa typicky prejavuje ustupujúcou líniou vlasov na čele a temporálnych oblastiach alebo rednutím na temene, zatiaľ čo ženy s AGA vykazujú difúzne rednutie vlasov, najmä v centrálnej oblasti pokožky hlavy. Nakoľko vlasy zohrávajú zásadnú úlohu v osobnej identite, ich strata môže viesť k výraznému psychickému stresu. Nová štúdia použila metódu Mendelovskej randomizácie (MR) na skúmanie genetickej súvislosti medzi AGA a depresiou, pričom odhalila jednosmerný kauzálny vzťah – AGA zvyšuje riziko depresie. Prieskumy ukazujú, že viac ako 25 % mužov s AGA pociťuje frustráciu zo straty vlasov a 65 % hlási emocionálny stres. AGA je spojená so zníženým sebavedomím, sociálnou úzkosťou a oslabeným pocitom atraktivity, no jej psychologický dopad je často podceňovaný. Štúdia 351 pacientov trpiacich androgénnou alopéciou (237 mužov, 114 žien), vykonaná formou dotazníkového prieskumu, potvrdila zvýšenú mieru depresie a úzkosti, pričom ženy boli postihnuté v porovnaní s mužmi ešte závažnejšie. Meta-analýza Huanga a kol. preukázala významnú súvislosť medzi AGA a zhoršenou kvalitou života, pričom sa preukázalo, že najvýraznejší pokles kvality života pociťujú mladší, slobodní a menej vzdelaní jedinci. Progresívna povaha alopécie zhoršuje duševné zdravie, avšak aj mierne zlepšenie rastu vlasov vďaka liečbe, napríklad minoxidilom, môže zvýšiť spokojnosť postihnutých. Transplantácia vlasov navyše znižuje pocity osamelosti, úzkosti a depresie. K strate vlasov môže prispieť aj chronický psychologický stres a to zvýšením hladiny kortizolu, čím narúša rast vlasov a podporuje ich vypadávanie. Pacienti s AGA pritom majú významne vyššie hladiny kortizolu v porovnaní s kontrolnou skupinou. Okrem toho sú so stratou vlasov spojené aj niektoré antidepresíva, a to najmä bupropion. Táto štúdia však nezistila významný kauzálny vplyv depresie na vznik androgénnej alopécie, čo naznačuje, že depresia môže skôr prispievať k iným typom vypadávania vlasov, ako je telogénne efluvium. Obmedzenia tejto štúdie zahŕňajú zameranie na európsku populáciu, absenciu stratifikácie podľa pohlavia a veku a nedostatok analýzy biologických mechanizmov. Budúci výskum by mal tieto nedostatky riešiť. Keďže estetické požiadavky v modernej spoločnosti narastajú, psychologický dopad AGA si vyžaduje väčšiu pozornosť. Dermatológovia by mali hodnotiť emocionálne reakcie pacientov, využívať psychologické dotazníky a kombinovať intervencie duševného zdravia s tradičnými liečbami tohto typu alopécie na zlepšenie celkovej pohody pacientov. Vykonaná štúdia teda poskytuje silné dôkazy o príčinnej súvislosti medzi androgénnou alopéciou a depresiou, čím zdôrazňuje potrebu včasnej psychosociálnej podpory pre postihnutých jednotlivcov. Keďže vypadávanie vlasov presahuje rámec kozmetického problému, komplexný prístup kombinujúci dermatologickú liečbu so starostlivosťou o mentálne zdravie je kľúčový pre zlepšenie kvality života pacientov s AGA. KLÍČOVÁ SLOVA: androgénna alopécia – AGA – depresia ZDROJ: Li, H.; Cai, H.; Li, P.; Zeng, Y.; Zhang, Y. Assessing Causality Between Androgenetic Alopecia with Depression: A Bidirectional Mendelian Randomization Study. Clin Cosmet Investig Dermatol. 2025;18:445–451. doi.org/10.2147/CCID.S501182 Dostupné z: https://shorturl.at/jJCAk [cit. 2025-05-06] Následující Předchozí

Statické vrásky na čele a mezi obočím mohou významně přispět k unavenému vzhledu obličeje. Jaká je účinnost kombinace botulotoxinu a polydioxanonových (PDO) nití při léčbě těchto vrásek? Výsledky ukázaly, že tato kombinace přináší lepší estetické výsledky, přirozenější vzhled a vyšší spokojenost pacientů ve srovnání s monoterapií. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! KOMBINACE BOTULOTOXINU A POLYDIOXANONOVÝCH NITÍ PŘINÁŠÍ PŘIROZENĚJŠÍ VZHLED A VYŠŠÍ SPOKOJENOST PACIENTŮ PŘI LÉČBĚ STATICKÝCH VRÁSEK 16. ledna 2025 v 11:00:00 -tor- (ilustrační obrázek AI) Statické vrásky na čele a mezi obočím mohou významně přispět k unavenému vzhledu obličeje. Jaká je účinnost kombinace botulotoxinu a polydioxanonových (PDO) nití při léčbě těchto vrásek? Výsledky ukázaly, že tato kombinace přináší lepší estetické výsledky, přirozenější vzhled a vyšší spokojenost pacientů ve srovnání s monoterapií. Vrásky na čele a mezi obočím vznikají vlivem genetických a environmentálních faktorů, zejména UV záření. S přibývajícím věkem se mohou měnit z dynamických na statické, což výrazně přispívá k dojmu unaveného a zestárlého vzhledu. Mezi dvě klíčové příčiny vzniku statických vrásek v horní části obličeje patří nepřetržitá svalová aktivita a stárnutí kůže. Léčba obličejových vrásek je prioritou estetické medicíny. Pacienti často preferují minimálně invazivní injekční metody, jako je botulotoxin (BTX-A) a výplně, před chirurgickými zákroky. BTX-A oslabuje svaly způsobující vrásky, zatímco výplně obnovují ztracený objem. Obavy z nežádoucích účinků však zvyšují poptávku po bezpečnějších, méně invazivních metodách. Polydioxanonové (PDO) nitě, jakožto minimálně invazivní alternativa, se stále častěji využívají k léčbě hlubokých statických vrásek v horní části obličeje. Tyto nitě stimulují produkci kolagenu prostřednictvím mechanotransdukce a akupunkturního efektu, přičemž jejich účinek přetrvává 4–8 měsíců a je spojen s minimálními vedlejšími účinky, jako je edém nebo modřiny. PDO nitě představují doplňkovou možnost k botulotoxinu a výplním. Jejich kombinace však zajišťuje přirozenější vzhled a vyšší spokojenost pacientů. Celkem 30 pacientů se statickými vráskami na čele bylo náhodně rozděleno do dvou skupin. Skupina I dostala PDO nitě v lokální anestezii, přičemž každému pacientovi bylo zavedeno 10 nití do mřížkového vzoru pro hlubší vrásky. Skupina II obdržela botulotoxin (10–22 jednotek) na vrásky čela a mezi obočím, po kterém ve 4. týdnu následovaly PDO nitě. Závažnost vrásek byla měřena na začátku a 2 měsíce po léčbě, výsledky byly hodnoceny nezávislými lékaři pomocí škály estetického zlepšení (GAIS, Global Aesthetic Improvement Scale). Kromě toho byla také zaznamenávána spokojenost pacientů. Většina pacientů (93,3 %) neměla předchozí léčbu, 6,7 % podstoupilo aplikaci botulotoxinu více než rok před studií. Vrásky na čele byly převážně střední nebo závažné, zatímco vrásky mezi obočím byly většinou mírné nebo střední. Obě skupiny vykazovaly po léčbě významné zlepšení závažnosti vrásek na čele i mezi obočím, přičemž větší zlepšení vrásek na čele bylo pozorováno ve skupině II (botulotoxin + PDO nitě) ve srovnání se skupinou I (samotné PDO nitě). Hodnocení lékařů a spokojenost pacientů byly výrazně vyšší ve skupině II, kde 100 % pacientů hlásilo spokojenost oproti 60 % ve skupině I. Vedlejší účinky byly minimální, zahrnovaly mírný zánět kůže u tří pacientů a vytlačení nitě u jednoho pacienta, bez významného rozdílu mezi skupinami. Vrásky jsou přirozenou součástí stárnutí, ale mohou být urychleny faktory, jako je slunce, kouření či alkohol. Botulotoxin typu A účinně léčí dynamické vrásky, je však méně účinný na statické a může způsobit nežádoucí účinky, jako je pokles obočí. PDO nitě nabízejí minimálně invazivní možnost, podporující uvolnění svalů a tvorbu kolagenu. Kombinace botulotoxinu s PDO nitěmi přinesla lepší výsledky, se 100% spokojeností pacientů a lékařů oproti 60% spokojeností při použití samotných nití. Tento přístup využívá přednosti obou metod a zajišťuje přirozenější vzhled s menším počtem vedlejších účinků. Zavedení nití měsíc po botulotoxinu zajišťuje optimální výsledky a minimalizuje rizika. Klíčem k úspěšnému výsledku ale stále zůstává správné hodnocení pacientů, technika a péče po zákroku. KLÍČOVÁ SLOVA: botulotoxin – PDO nitě – statické vrásky – estetická medicína ZDROJ: Bessar, H.; Nassar, A.; Saad Eldin, R.M. et al. The synergistic effect of combining botulinum toxin with polydioxanone threads on the upper face static wrinkles. Arch Dermatol Res 317, 123 (2025). Dostupné z: https://shorturl.at/wVuGW [cit. 2024-01-01] Následující Předchozí

Haptická zpětná vazba je schopna výrazně snížit noční škrábání u pacientů s mírnou atopickou dermatitidou. Zaregistrujte se k odběru aktuálních článků! Zadejte váš e‑mail Ok Děkujeme, že jste se zaregistrovali! SENZOR S UMĚLOU INTELIGENCÍ OMEZUJE NOČNÍ ŠKRÁBÁNÍ U ATOPICKÉ DERMATITIDY 31. března 2025 v 10:00:00 -hop- (ilustrační obrázek AI) Haptická zpětná vazba je schopna výrazně snížit noční škrábání u pacientů s mírnou atopickou dermatitidou. Atopická dermatitida (AD) je chronické zánětlivé kožní onemocnění, jehož hlavním příznakem je pruritus (svědění). Škrábání je přirozenou reakcí na svědění, avšak vede k začarovanému kruhu, kdy poškození kůže zhoršuje zánět a podporuje další svědění. Noční škrábání negativně ovlivňuje kvalitu spánku a celkovou pohodu pacientů. Přestože existuje řada farmakologických možností léčby AD, neinvazivní metody pro snížení škrábání jsou omezené. Studie se zaměřila na vyhodnocení účinnosti nositelného senzoru s umělou inteligencí a uzavřenou zpětnou vazbou (haptická odezva) při snižování nočního škrábání u pacientů s mírnou formou AD. Výzkum byl proveden jako dvoufázová kohortová studie u dospělých pacientů s atopickou dermatitidou, kteří vykazovali střední až vysokou míru škrábání. Účastníci byli rekrutováni z Dermatologického oddělení Northwestern University v Chicagu a studie probíhala v domácím prostředí. V první fázi, trvající jeden týden, pacienti nosili senzor, který měřil noční škrábání a parametry spánku. Ve druhém týdnu byla aktivována haptická zpětná vazba – senzor vydával vibrace při detekci škrábání, čímž měl pacienta upozornit na pohyb a podvědomě jej omezit. Studie se zúčastnilo deset pacientů s průměrným věkem 36 let, z nichž šest byly ženy. Celkem bylo monitorováno 831 hodin a 104 nocí. Výsledky ukázaly statisticky významné snížení nočního škrábání při použití haptické odezvy. Průměrný počet škrábacích epizod za noc poklesl z 45,6 na 32,8, což představuje 28% snížení (p = 0,03). Doba škrábání na hodinu spánku se zkrátila z 15,8 na 7,9 sekund, tedy o 50 % (p = 0,01). Celková doba spánku se přitom nezměnila. Většina účastníků hodnotila zařízení jako snadno použitelné a projevila zájem o další neinvazivní metody ke snížení škrábání. Výsledky naznačují, že vibrační zpětná vazba může být účinnou neinvazivní nefarmakologickou metodou ke snížení nočního škrábání u pacientů s mírnou atopickou dermatitidou. Tato technologie představuje novou možnost kontroly svědění, zejména pro pacienty, kteří nechtějí nebo nemohou užívat systémovou léčbu. KLÍČOVÁ SLOVA: atopická dermatitida – umělá inteligence – haptická odezva – noční svědění ZDROJ: Yang, A.F., Patel, S., Chun, K.S. et al. Artificial Intelligence–Enabled Wearable Devices and Nocturnal Scratching in Mild Atopic Dermatitis. JAMA Dermatol. Published online February 05, 2025. doi:10.1001/jamadermatol.2024.5697. Dostupné z: https://shorturl.at/BhxSt [cit. 2025-03-11] Následující Předchozí